»Generál poručík«

Václav Machek

[Articles]

(pdf)

-

Za světové války jsme v úředních zprávách německého štábu čítali o úspěších generála-poručíka nebo generála-plukovníka toho a toho. Když nedávno vypukla vzpoura britských námořníků, čtli jsme v novinách, jaké platy mají v britské armádě prostí vojáci a jaké mají důstojníci. Tam jsme se opět setkali s generálem-poručíkem.

Takovéto názvy pokládám za nesprávné, za překlady docela otrocké a nemotorné. V německé armádě jsou generálské hodnosti Generalleutnant, Generalmajor a Generaloberst, jež označují rozličné stupně v tak zvané »generalitě«. V rakouské armádě byl Generalmajor, ale ten název se nijak nepřekládal, protože název šarže major se i v češtině ponechává bez překladu. Naproti tomu [224]něm. Leutnant je náš poručík, Oberst je náš plukovník. Otrockým napodobením němčiny vznikly tedy výrazy generál-poručík, generál-plukovník, v nichž se skloňují obě části, něco takového jako baba-Jaga, kněz-lidumil, plukovník-lékař, nebo třeba osobní jména Černín-Morzin, Kovářová-Malá.

Německý název nechce nikterak vyjadřovati, že by Generalleutnant byl jakési sloučení hodností generála a leutnanta v jedné osobě. To vidíme dobře na příkladu nám dobře známém: náš bývalý oberstleutnant byl důstojník hodnosti o stupeň nižší nežli oberst (plukovník), a proto se ten název správně překládá jménem podplukovník. Každému by bylo jistě k smíchu, kdyby to někdo přeložil výrazem plukovník-poručík.

Druhá část jména (-leutnant, z francouzského lieutenant) má v tomto případě svůj původní význam: »místo držící«, znamená člověka zastupujícího někoho a tedy hodností stojícího nejblíže pod ním. Bývalý místodržitel (lat. locumtenens = místo držící) zastupoval krále, podobně jako v Indii místokrál. Tak nějak bychom v širším smyslu mohli chápat dále i německého generálmajora jako »vyššího« mezi příslušníky stavu generálského, generalobersta jako »nejvyššího« mezi nimi. V nynější době jsou to pro nás ovšem pouhá jména, pouhé viněty, kterých nikdo při percepci nerozbírá — kromě našich žurnalistů, ale ti to udělali chybně.

Nejlépe bude tato jména příště nepřekládat a ponechat je raději ve formě generálleutnant, generálmajor, generáloberst.

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 10, pp. 223-224

Previous František Oberpfalcer: Točna

Next František Oberpfalcer: Příjmení z ženských jmen