»O lebavým Macku«

Václav Tille, Red. (= Redakce)

[Articles]

(pdf)

-

Paní Božena Benešová, spisovatelka, si vzpomněla, když jsem se jí ptal na pohádku o Zlatohlávkovi (Prašivkovi), že ji slýchala od služky v Napajedlích. Z děje pamatuje jen málo, ale utkvěl jí jasně v mysli titul: »O lebavým Macku«. Ten »Macek« měl zlaté vlasy, ale zakryli mu je blanou nebo koží z nějakého zvířete, a proto mu lidé říkali »lebavý Macek«. Látka této pohádky bývá v podstatě dvojí. V jedné má hoch zlaté vlasy, zakryje je blanou (čepicí), pracuje v královské zahradě, princezna ho spatří, chce ho za muže, je s ním vyhnána, on pomáhá jako neznámý rytíř králi v boji a je pak po vlasech poznán. V druhém variantu se hoch-zahradník staví němým, odpovídá na všecko jen jedním slovem, z toho slova pak dostane jméno (tu mohl být i »Macek« takové jméno). V rozsáhlé literatuře je takových zvláštních jmen pro tohoto »Prašivečka« plno. Obě varianty se často rozmanitě prolínají. V českých pohádkách jsem nikdy nečetl jméno »Macek«, ani přezdívku »lebavý« (lbavý?). Prosím čtenáře, jednak znají-li takovou pohádku, za druhé znají-li slovo [207]»lebavý« nebo »lbavý« i v jiné souvislosti, aby o tom laskavě napsali redakci Naší řeči.

V. Tille

*

K tomuto dotazu prof. Tilla možno hned poznamenat, že příd. jméno lebavý zapsal již Jos. Dobrovský v svém českoněmeckém slovníku s. v. glatzig a kahl a označil je jako dialektické slovo moravské. Vedle něho cituje z mor. nářečí slova lebavina, lebavost ‚calvities, Glatze, Kahlheit‘. Tento záznam opakuje i Jungmann II, 276 a Kott 1, 884 a 6, 823; tam je připojeno ještě podst. jméno lebavec s týmž významem. Bartoš, Dial. sl. mor. 178 n., má z val. a slov. nářečí hesla łebavý, łebovatý s významem 1. plešatý, na př. Už je hodně łebavý. Obilí je łebovaté = jsou v něm holá místa, 2. vybledlý v barvě; łebavět 1. pozbývati vlasů, na př. Naši tatíček už hodně łebavíja, 2. barva łebaví = rudne; łebavina, 1. ovčí nemoc, jako prašivka, na př. vlna schází, ovce łebaví, 2. úlehle, na níž roste zde onde nějaký keř. — Z toho ze všeho je vidět, že význam příd. jména lebavý je asi ‚lysý, olyselý, oblezlý‘ a pod. Přes to prosíme čtenáře, aby nám oznámili, odkud toto slovo znají a v jakém významu.

Red.

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 9, pp. 206-207

Previous Jaroslav Dvořáček: Kdy x a kdy ks?

Next Jiří Haller: Byron