Janáčkův zápis hlasu prof. J. Zubatého

F. O.

[Obituary]

(pdf)

-

V říjnu r. 1925 měl prof. Zubatý na Masarykově universitě v Brně šest přednášek o vývoji podmětu v indoevropské větě. Mezi jeho posluchači byl tehdy také hudební skladatel Leoš Janáček, jenž se po léta zabýval studiem melodie a rytmu v živé mluvě. Výsledků tohoto studia vynikajícím způsobem užil v svých skladbách. Leoš Janáček přepisoval notami rozmanité jazykové projevy a provázel přepisy ty popisem situace, v níž byly učiněny, neboť situace je rozhodující činitel při melodické stránce řeči. Tyto popisy ovšem podával Janáček zvláštním jazykem aforistickým, plným nezvyklých výrazů. Také melodii mluvy prof. Zubatého vyjádřil tímto způsobem a uveřejnil své poznámky v Lidových novinách dne 25. října 1925. Odtud je zde citujeme.

Josef Zubatý.

Brno, 21. října 1925. Aula II. filosofické fakulty.

Bledý, drobný; zasněný. Hlasu slabého, tenkého. Moduluje od f¹ do B

 

barvou violy d’amour, v rytmech ostře vyhraněných.

[95]Jeho slova jsou vyhlazená; na příklad: (vysloveno za 1 vt.)

 

— »je otázka —«

 

— »anebo a nebo —«

 

(za 1.25 vt.)
— »a vedle toho —«

 

(za 1.25 vt.)
— »také v těchto případech —«

 

— »způsobem —«

 

»Strach«

Tichý, droboučký tón sbalil si jako do hedvábí všechny hlásky s—t—r—a—c—h.

Oči se nepřivřely, ramena se neskrčila — prsty nerozpialy; nikoli, z toho Strachu nešel strach.

Z nominativní věty třeba vyrozumět prostředí.
Nemůže být hluchou v vřavě —
nevidomou za jasu slunce —
necitnou pro bolest neb radost.
Prostor i čas zabere.

[96]Není-li slov nad nominativ, tká na něm větu melodie v divných skocích, v pásmu časovém všelijak svinutém; podpírá se svitem oka, ztrhanou neb usměvavou tváří — to vše pod vlivem zevního a vnitřního prostředí.

Zrovna makavě bylo lze to postřehnout při citátu:

»Hrách a kroupy, to je hloupý.«

Ale makavě v notaci případného proslovení drem Zubatým:

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 4, pp. 94-96

Previous Quido Hodura: Jos. Zubatý a slovník jazyka českého

Next Jiří Haller: Vzpomínka