Štrapáce

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. G. J.) je slovo přejaté z němčiny. Něm. Strapaze (strapazieren, v starší němčině také strapizieren), vyskytující se v němčině od počátku 17. stol., není ovšem ani v němčině slovo původu domácího, nýbrž je to pouhá obměna ital. strapazzare, které vzniklo složením z lat. extra (zvláště, neobyčejně) a patiare (novotvaru m. klasického patior, pati, trpěti). Znamená tedy něm. Strapaze značnou míru namáhání. Je zajímavé, že se v češtině vedle podst. jm. štrapáce udržela něm. slovesná forma starší ve vulgárním výraze »štrapicírovati se« (já se s tím nebudu štrapicírovat, co jsem se s tím naštrapicíroval) s významem »mořiti se«, k němuž asi dala podnět lidová etymologie spojující sloveso štrapicírovat se slovesem trápit. Slovem štrapáce rozumíme dnes v češtině nejen namáhání, nýbrž i svízele [224]jiného druhu. Boty do štrapáce (nebo, jak píší naše obchody s obuví, boty »štrapácní«) jsou nejen boty do práce, nýbrž i boty cestovní (turistické), do nepohody atd. Jedním českým slovem by tedy bylo dost těžko slovo štrapáce nahraditi; kdybychom měli »štrapácní« boty pojmenovat podle jejich určení, musili bychom užíti výrazů aspoň dvou, na př. boty pracovní (do práce) a boty cestovní (na cesty). Sáhneme-li po jiném hledisku pro pojmenování, mohli bychom takovým botám říkati podle jejich přednosti boty trvanlivé, stálé, pevné, ale těmito vlastnostmi vychvalují obchodníci s obuví větším nebo menším právem i jiné druhy obuvi, nejen boty do štrapáce. Snad by se tedy nejlépe hodil název, jehož se užívá i v řeči lidové, totiž silné boty. Silné je to, co má sílu, co mnoho vydrží; silná látka je látka, která se tak snadno neroztrhá. Protože takové látky bývaly obyčejně tlusté — ač v tloušťce vlastně síla nezáleží —, nabylo slovo silný v tomto spojení (silné sukno a p.) významu tlustý. Název »silné boty« odpovídal by tedy v svém původním pojetí nejlépe tomu, co se chce vyjádřiti jménem boty štrapácní (do štrapáce); zvyknou-li si obchodníci takovéto boty označovati oním výrazem českým, ujme se velmi snadno a nikdo nebude v pochybnostech, jaký druh bot se tímto názvem míní.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 7, s. 223-224

Předchozí Piškot

Následující Vzpomínati