Lyže, lyžař

[Hovorna]

(pdf)

-

Lyže je slovo vzaté v nové době z ruštiny (rus. lyža znamená vlastně ploché podložky k chůzi po sněhu, aby se nohy nebořily, také sanice, t. j. ohnutá dřeva na [95]spodku saní, i ohnuté dřevo na spodku lodi): protože ruština dlouhých samohlásek vůbec nemá, jest y i v tomto ruském slově krátké a měli bychom je podle tohoto původu vyslovovati krátce i my (vyslovuje se u nás časem dlouze, protože dvojslabičná slova ženská na -e u nás často, ne ovšem vždy, mívají první slabiku dlouhou). Původ rus. slova lyža není dosti vysvětlen; snad je příbuzné se slovanským pojmenováním »lžice«, znamenalo-li toto slovo, jak se podobá, původně štěpinu dřeva (také angl. spoon »lžice« je slovo totožné s něm. Span, které zachovalo onen původní význam).

Slovo lyžec (s ženským tvarem lyžka) není dobře tvořeno: příponou -ec tvoří čeština podstatná jména k slovesům (koupiti — kupec, loviti — lovec atp.); ze jmen podstatných tak vznikají skoro jen jména zdrobnělá (jako zvon — zvonec, měch — měšec, chlap — chlapec), anebo leda jména obyvatel, jako Moravec. Správnější je tvar lyžař (ž. r. lyžařka); koncovkou -ař, -ář tvoříme nejčastěji jména řemesel a obchodů (zvonař, truhlář, mlynář, knoflikář), ale také jména osob zaměstnávajících nebo bavících se nějakým předmětem (bruslař, sáňkář, hvězdář, houbař; v Sokole bývají »odborníci« hrazdáři, bradláři a j.).

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 3, s. 94-95

Předchozí Kolikoslabičný — kolikaslabičný

Následující Mermomocí