Zjevištnění

[Short articles]

(pdf)

-

Toto slovo, které četl jeden z našich čtenářů v článku E. Konráda, je ukázkou nové módy, rozmáhající se u našich mladých spisovatelů: vyjadřovat se stručně a lapidárně stůj co stůj, i třebas na újmu českého jazyka. Naše řeč nikdy nebrala autorům právo utvořit nové slovo, je-li ho nutně třeba a prospěje-li se jím jazyku. Ale vždycky ukazovala na to, že je to věc velmi těžká a že není každému dána taková tvůrčí schopnost. Jenom největší mistři jazyka, pronikající geniální intuicí do jeho vnitřních zákonů, mohou uvésti v život nové slovo, kterého jazyk neměl, ale i tu teprve jazyk sám rozhoduje o jeho právu na život tím, že je buďto přijme anebo odmítne. Z toho ze všeho odvozovala Naše řeč vždycky potřebu veliké opatrnosti při zavádění nových slov do spisovného jazyka. U slova zjevištnění je arci i nezasvěcenci zjevné, že je to slovo utvořené nešťastně, nesprávně a zbytečně. Význam jeho je asi »uvedení na jeviště«, na př. nějaké povídky (»Zjevištnění díla z nejepičtějších a naskrz idylického nemůže na jevišti dopadnout dramaticky.«). Jistě by se tu tedy vystačilo s běžným slovem zdramatisování nebo s opisem scénické provedení a pod.

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 1, p. 24

Previous Daleko blíže

Next Josef Straka: Zdrobnělá jména významu náboženského, I.