Časopis Naše řeč
en cz

Humpolec

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jména místní je vždy nesnadno vykládati, není-li o jejich původě přímých zpráv a svědectví listinných: proto také výklad, jejž zde klademe, může býti jen domněnkou.

Jméno Humpolec jest utvořeno nejspíše jako mnoho jiných jmen místních tak, že to jest přivlastňovací přídavné jméno ode jména zakladatele nebo jiného majetníka místa. Vilémov je vlastně Vilémův hrad; a v staré době tak bývala tvořena i přivlastňovací přídavná jména příponou s hláskou j, jejíž stopy viděti ve změkčení souhlásek a v měkkém sklonění (na př. páň »pánův« posud žije ve strnulém tvaru páně). Jaromíř (později Jaroměř), Boleslav (2. p. Boleslavě) je Jaromírův, Boleslavův hrad (taková jména bývala původně rodu muž.); Kondrác, Načerac je Kondrátův (Konrádův), Načeratův hrad. Hrad Heraltův, Peraltův, Gumpoltův nebo Humpoltův (jsou to vesměs, jako Konrád, jména německá) se jmenoval touto českou příponou Heralc, Peralc, Humpolc (snad osoby, po nichž tato jména vznikla, byli Češi německého jména, snad i Němci; zváště u Humpolce bylo by možno, snad i pravdě podobno hledati zakladatele nebo bývalého majetníka Němce). K nepřímým pádům jako »do Heralce«, »v Heralci« byl přitvořen napodobením českých jmen na -ec, 2. p. -ce později nový tvar v 1. p, Heralec atd.; na Vlašimsku na př. lid posud v 1. p. říká Kondrác, Načerac, ale vedle toho jsou novotvary Kondrátec, Kundratec, Načeradec (podle Hradec: Hradce, Hradci, vysl. Hrace, Hraci). Jména takováto nabyla pak rázu takového, jako by to byla zdrobnělá jména jako Hradec, Krakovec, Plzenec; zrovna tak ze staršího něm. marschalk pochází české maršálek s nepůvodním e v 1. p., v čemž my již také cítíme jako zdrobnělý tvar jména maršál, v němž vězí pozdější něm. Marschall.

Slabiky humpol- již svým zněním jakoby připomínaly něco neobratného; snad pomáhala i národní nevraživost na humpolecké Němce. Tak nějak se stalo, že slovo humpolák znamená asi tolik, co nemotora, hrubec. Původně asi znamenalo obyvatele humpoleckého.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 3, s. 89

Předchozí Aniž bych…

Následující Jich — jejich