Div divoucí

[Answers]

(pdf)

-

(F. K.) je spojení staré, doložené již v stč. Životech sv. Otců a v legendě o sv. Kateřině 3487, známé Rosovi, objevující se i v slovenštině (to je div divúci) a mající obdobu v pol. dziwucne dziwy; vzniklo jen pro zesílení pojmu »div«, podobně jako hanba hanboucí, pravda pravdoucí (koncovka -úcí vznikla napodobením příčestí a v st. češt. se jí tvořila dosti hojná příd. jm. jako bělúcí, zvl. od sloves, z nichž posud žije na př. vroucí, žádoucí, stkvoucí vedle příčestí vřící, hořící, žádající, stkvící se). Psal-li na př. Pfleger-Moravský divoucí i jinak s významem »divný« (divoucí změna a p., na př. Přec na dlouhý ted pobyt na zemi si vzpomínala [duše] s touhou divoucí, Dumky 209, 29; ký pěvec k harfě eolské vás [zvuky] bije divoucí písní v žáru schvacujícím? t. 216, 4), je to tak nečeské, jako kdyby někdo říkal pravdoucí věc, hanboucí skutek. Srv. Gebauer, Hist. ml. 3, 2, 89, Gebauer-Ertl § 160, 1.

Naše řeč, volume 7 (1923), issue 10, p. 306

Previous Čapnouti

Next Foch