Firma

[Answers]

(pdf)

-

(J. M.) Stojí-li vedle sebe podstatné jméno obecné toho způsobu, jako »jméno, název, příjmí, titul, heslo, nápis« a pod., [318]a podst. jméno vlastní, které udává obsah některého z těchto apelativ, znění toho jména, názvu, titulu atd., skloňuje se toliko jméno obecné a jméno vlastní zůstává beze změny. Na př.: E. Frída psal pod jménem Jaroslav Vrchlický (pod jménem Jar. Vrchlického je poměr jiný, přivlastňovací, a řeklo by se tak, kdyby si na př. někdo jiný jméno to přivlastňoval); kniha vyšla po druhé s názvem Poupě; dostalo se mu příjmí (přezdívky, příslotku a p.) Flaška; knížata byla oslovována titulem Vaše Jasnost (nebo 5. pád Vaše Jasnosti); vojáci šli do boje s heslem Praha; štít s nápisem Martin Škabrout a syn. Tak bývá také, uvádí-li se titul nebo název knihy, časopisu, spolku a p.; na př. v románě Psohlavci (t. j. v románě s názvem Psohlavci), v časopise Zvon, v Besedě Barák a pod. Dovolovati tento způsob vyjadřování jen tehdy, je-li vlastní jméno v uvozovkách (časopis »Zvon«), jak žádá matiční Brus, nemá smyslu, protože v řeči mluvené není uvozovek, a tento způsob je v řeči zcela obvyklý (obvyklejší než druhý způsob v Brusu navrhovaný, v časopise Zvonu, v Besedě Baráku a p.). Jde-li nikoli o název (titul), nýbrž o skutečné jméno, na př. město Praha, hora Říp, řeka Vltava, král Václav a pod., skloňují se ovšem oba členy složeného výrazu; v městě Praze, na hoře Řípu, po řece Vltavě, s králem Václavem. Běží-li o vlastníka, je jméno vlastníkovo ovšem v 2. pádě anebo má tvar příd. jména přivlastňovacího, na př. v knihkupectví I. L. Kobra, v nakladatelství Ottově, ve filharmonii Šakově, v kvartetu Ševčíka-Lhotského a pod. Podle toho by při jméně firma mohla býti možnost dvojí: znamená-li »firma« tolik co nápis (na štítě) nebo název (v obchodním rejstříku), mělo by býti jméno vlastní v 1. pádě, na př. hledejte dům s firmou Tulka a Roztočil, ve firmě Monopol (tu ovšem vždycky); znamená-li však »firma« tolik co závod, mělo by býti jméno osobní téhož tvaru jako u slov knihkupectví, nakladatelství, cirkus atd., tedy na př. uzavříti smlouvu s firmou Topičovou, F. Topiče atp. Ale i v tomto případě, jak se zdá, bývá v praxi častější způsob první (zvláště je-li jméno firmy výraz složený, na př. s firmou F. Topič), už také z té příčiny, že jméno osoby n. osob na firmě uvedené nebývá vždycky jménem vlastníka závodu.

Naše řeč, volume 6 (1922), issue 10, pp. 317-318

Previous »Belgan«

Next J. M.: Lajdák, ledaják