Hověti

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. J.) je sloveso III. třídy vzoru uměti; jeho náležité tvary jsou tedy: oni tomu nehovějí, tomu nehověj, hověje, -íce. Ale slovesa vzoru uměti se matou často se slovesy vzoru trpěti, s nimiž mají mnoho podobností. Zvláště u takových sloves, kde přichýlením ke vzoru trpěti může vzniknouti imperativ jednoslabičný, bývá imperativ podle vzoru trpěti: rdi (se), žel, bol, hov, který je pak oporou i pro jiné tvary odchylné (analogické): oni se rdí, rdící se a p. Z toho pak vzniká u některých sloves vzoru uměti kolísání, v němž jest šetřiti míry dnešním usem spisovným ustálené. U slovesa hověti vedlo vznikání novotvarů podle vzoru trpěti (v prés. tvarech shodného s prositi) k tomu, že se sloveso to rozštěpilo v slovesa dvě, hověti podle uměti a hoviti (si) podle prositi, a tím náchylnost slovesa hověti k tvarům podle vzoru trpěti ještě více vzrostla. Poměr mezi oběma slovesy, hověti a hoviti, jeví se v dnešním spis. jazyce asi v tom způsobu, že ve významu »něčemu povolovati n. býti nakloněn« užíváme slovesa »hověti« s tvary podle vzoru uměti, v tvaru zvratném (udělati si pohodlí) slovesa hoviti si (podle prositi) nebo hověti si s novotvary podle trpěti (ti si hoví, jen si hov, hovil si n. hověl si); přech. přítomný, jehož se v živé řeči málo užívá, má tvary hověje si i hově si. Ze složenin sloveso pohověti si (pohoviti si) druží se svými tvary k slovesu hověti si (hoviti si), ostatní složeniny, vyhověti, poshověti, k slovesu hověti (oni vyhovějí, vyhovějíce atd.), jen rozkazovací způsob bývá nyní u častějšího vyhověti — vyhov, u méně užívaného poshověti — poshov n. poshověj.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 8, s. 249

Předchozí Hejno

Následující Jmín