Časopis Naše řeč
en cz

On, jeho, jej

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. Z.) Říkáme v denním hovoru ob. »jeho pozvi« a bez důrazu »pozvi ho«, ale s předložkami »počkej na něj« a pod.; někteří spisovatelé však vidí zvláštní správnost v tom, píší-li jen naopak, »jej pozvi, pozvi jej, počkej na něho«. Leckde na školách prý již tak učí. To asi proto, že se u nás pokládá za správné psáti jinak, než mluvíme. Pravda je, že vlastní tvar 4. p. je jej a že vedle něho, kde je řeč o životných tvorech, již v staré době vznikal novotvar jeho (jho), ho, což je podle původu 2. p. (i tvary hada, oráče, mne, tebe, sebe, koho a j. v živ. 4. p. jsou pův. 2. p.). Kratší tvary s předložkami (ale jen v 4. p., s význ. živ. i neživ.) jsou naň, zaň, proň a pod.; ty v ob. hovoru již zanikly a vůčihledě zanikají i v písemnictví (jsou to tvary nejstarší, s pouhým j’, z nichž jej vzniklo napodobením tvarů jeho, jemu, v něm). Stejně správné jsou tedy v 4. p. tvary jej, na něj, naň (živ. i neživ.), jeho, nepřízv. ho, na něho (jen živ.). Že jeho, ho jsou chybné v r. stř., snad nemusíme opakovat (nespr. je na př. »přines ho«, na př. maso, m. »přines je«). — Že sis (= jsi si) je tvar správný, vykládali jsme několikrát, zvl. v 2. ročn.; tedy »co sis to myslil, jak sis to mohl vzíti« a pod. Nesprávné je psáti jsis, protože si- je zvratné zájm. si a -s přidaný zkrácený tvar m. jsi (jako tys = ty jsi a p.). Pod. je ses (= jsi se), na př. »to ses podivil!« Naši spisovatelé se těmto tvarům (také na př. tvarům by sis, by ses, třeba sis, [222]třeba ses atd.) ku podivu vyhýbají, ač jsou správné a ač přece na př. »to sis dal!« pěkněji zní než »to jsi si dal!«

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 7, s. 221-222

Předchozí Movitý

Následující Pak

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1