Kudla

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. J.) Gebauer vykládá toto slovo z lat. cultellus »nožík« (culter »nůž«) rozlišovací ztrátou l (jako Vilém z Vilhelm); snad je kratší hledati jeho původ ve franc. coutelas (vysl. kutla) »tesák, nůž«. Slovo to by se k nám bylo mohlo někdy dostati s francouzskými vojáky; podle koncovky by bylo změnilo pův. rod m. v ženský a místo t je d podle slova »kudly« (chuchvaly hustých vlasů). Dokladů ze starší doby není (u Jungmanna jen ze současné lidové mluvy); Tomkovo »kudlák« (v sezn. řemesel v Zákl. místop.) se zdá Tomkovým překladem lat. cultellator (nožíř). Vliv koncovky na rod jména je veliký; franc. dépôt v lidové mluvě naší je depo r. stř. (pův. r. m.), vlašské slovo r. ž. opera je ve franštině (opéra) r. m., protože jména na -a (ps. -as, -at a pod.) jsou r. m.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 4, s. 127

Předchozí Kapacita

Následující Kůlna