Marný

Josef Zubatý

[Short articles]

(pdf)

-

Na str. 167 jsme ukazovali, jak se náš spisovný jazyk vzdává starého českého příslovce marně: co se odedávna dělo u nás marně, dnes se děje bez výsledku, bezvýsledně (= něm. erfolglos). Toto nepřátelství k poctivému příslovci se šíří i na přídavné jméno marný, s níž těsně souvisí; denně čítáme o bezvýsledných bojích, o bezvýsledném úsilí, a snad se brzy dočkáme i toho, že někdo, marně se namáhaje, povzdychne si slovy »bezvýsledné namáhání, bezvýsledná práce!« Snad užije třebas variace »bezúspěšné namáhání«; Mácha, kdyby žil dnes, musil by v motu svých Cikánů napsati »Dalekáť cesta má — bezvýsledné (nebo »bezúspěšné«) volání!« Našli jsme již i třetí variaci, z níž může vzniknouti i vyložený nesmysl. V Nár. pol. jsme se dočtli 7. října, jak se na Slovensku objevovaly padělané pětikoruny. »Po pachatelích bylo zahájeno usilovné pátrání, které však delší čas bylo bezúčelné. Až konečně četnictvu v Topolčanech se podařilo najíti stopu, která vedla k dopadení pachatelů a usvědčení«. Podle toho se tedy pátralo a nikdo nevěděl, proč se vůbec pátrá. A páni četníci měli to zvláštní štěstí, že je to »bezúčelné« pátrání přivedlo na stopu zločinců?

Naše řeč, volume 13 (1929), issue 9, p. 216

Previous Makovaný rohlík

Next Josef Zubatý: Jsme v úzkých