Řemeslný, řemeslnický

[Short articles]

(pdf)

-

(S. J.) Řemeslný je příd. jm. k podst. jm. řemeslo, řemeslnický k podst. jm. řemeslník; z toho plynou významové rozdíly obou slov. Proto je správné říkati řemeslnický dorost, pomocník, mohou býti řemeslnické spolky, školy, záložny a pod., ale jsou řemeslní zloději (z řemesla, zlodějství je jim řemeslem, stálým zaměstnáním), řemeslná výroba (způsobem obvyklým v řemeslech) a j. Slovo řemeslný znamenávalo v staré době nejčastěji ‚umělý, umělecký‘ a p. (řemeslná práce), někdy také něco nepřirozeného, dělaného, předstíraného, protože slovo řemeslo samo znamenalo ‚umění, umělost‘ (hranice mezi uměním a řemeslem nebývaly tak určité, jako jsou dnes); nám při něm tane spíše na mysli něco neuměleckého, vytvořeného řemeslnickou obratností. Rozumí se samo sebou, že významové hranice mezi slovy řemeslný a řemeslnický mohou leckdy býti i neurčité; tak na př. ve výraze řemeslná nebo řemeslnická práce (vykonaná způsobem obvyklým v řemeslech = u řemeslníků).

Naše řeč, volume 13 (1929), issue 8, p. 188

Previous Rodné jméno

Next Středeční