Časopis Naše řeč
en cz

Kdyžtě

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dnešní spisovatelé a novináři rádi užívají spojky kdyžtě, asi tam, kde by Němec řekl nachdem. Čtli jsme na př. »on je (t. j. městský lid básně) také čte, kdyžtě je přinášejí i večerní listy«, »Marghiloman prohlásil, že bude jednati jako Rumun, kdyžtě věc je rozhodnuta«. Odkud to mají? Lid tak neříká, ani se tak neříkávalo v době starší, kde kdyžtě mohlo by leda znamenati »když-ť je«, t. j. »když-ť jest« (tak by v druhém dokladě po staru mohlo býti »kdyžtě ta věc rozhodnuta«). A sotva se najde, kdo by řekl, že toto kdyžtě zní nějak zvlášť krásně. Obstála-li naše řeč bez něho do nedávna, obstojí bohdá i dále; vždyť snad nemusíme za každé slůvko německé míti slovo české, které by se s ním úplně krylo? Sice dojdeme až tam, kde jsou programy jednoho z předměstských divadel, na nichž se objevuje místo knoflikáře již »knoflíkolijce«, protože německý překlad hry, o níž jde, osobě té říká »Knopfgieszer«.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 1, s. 28

Předchozí Bohumil Vydra: Jihočeské »bátožna«

Následující Podnésti