[Drobnosti]
-
(13, 92) V pozůstalosti prof. Ertla jsme našli dopis p. Jul. Skřítka ze dne 23. kv. 1928 se zprávou, že se příd. jm. přespříští užívá v pražském okolí; p. S. je slyšel v Kyjích u Počernic, a to z úst lidí domácích. Byli bychom vděčni za zprávy, kde to slovo žije, zejména v mluvě lidové; my sami jsme ho v ní aspoň nikdy neslýchali. V témže dopise čteme, že přísl. příště na mor. Slovensku není v obyčeji. Ve významu ‚jindy v budoucnosti‘ se tam říká podruhé (na př. podruhé budu chytřejší; podruhé zůstaň doma; až podruhé = nyní ne; toto přísl. nemá významového vztahu k číslovce, jaký mají příslovečné výrazy po prvé, po druhé, po třetí, a kdyby se ho užilo v mluvě spis., snad by se mělo psáti v jednom slově). Totéž bychom shledali v mluvě lidové asi po celém českém jazykovém území; příště se do ní dostalo asi teprve v nové době z mluvy spisovné, v níž je brusy kárají (bylo by ovšem již dosti nesnadno je vymýtiti, a snad by to bylo i zbytečné; srv. Kott 7, 487).
Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 7, s. 168
Předchozí Povalečný, poválečný
Následující Severa