Náčelník

[Drobnosti]

(pdf)

-

(F. R.) Podle významu i podle původu jsou to opravdu dvě různá slova. 1. Domácí slovo, dnes skoro zaniklé, znamenající ozdobu na čele, zvl. u žen (vl. odvozenina příd. jména žijícího v rus. načéľnyj, pol. naczelny); s ním totožné je rus. načéľnik, pol. naczelnik. V starší češtině znamenalo také náčelní řemen koňského postroje. V polštině je naczelnik také náčelná osoba, která je v čele jiných jako jejich vůdce. 2. Cizího původu je náčelník v ob. smyslu dnešním (vůdce), přejaté asi před stoletím z polštiny (naczelnik) nebo z ruštiny (načáľnik, k příd. jm. načáľnyj ‚počáteční, představený, vedoucí‘). Tato rus. slova patří k podst. jm. načálo, csl. načęlo, počęlo, blh. počélo ‚začátek‘ (č. by znělo asi náčadlo, nebo snad načalo) a dále k slovesům načíti (stč. načieti, csl. načęti, rus. načáť atd.).

Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 7, s. 167

Předchozí Josef Zubatý: Marně

Následující Odborný, odborový