Hýl

[Drobnosti]

(pdf)

-

(F. K.) Podle Pravidel i podle obecného zvyku má slovo hýl (hejl) sklonění tvrdé, tedy 2. (4.) p. hýla (hejla); Gebauer v Hist. ml. 3, 1, 84 je uvádí mezi jmény na l se skloněním stále tvrdým, ne mezi jmény, u nichž se vyskytují tvary obojí. Bylo-li tomu tak odjakživa, je jiná otázka; polština má gil (giel) s měkkým l, ve Spisech J. Mil. Hurbana 5, 53 jsme čtli 2. (4.) p. mn. č. hýľov. Etymologii neznáme.

Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 7, s. 165

Předchozí Hacinka

Následující Mádlo