Hrabě, kníže

[Short articles]

(pdf)

-

(K. N.) Poučení, že »podstatná jména kníže — knížete a hrabě — hraběte jsou rodu středního i mužského a proto že mají 4. p. č. j. též knížete, hraběte«, je potud nepřesné, že v dnešním spisovném jazyce jsou podst. jména hrabě, kníže jen rodu mužského (ten kníže, ten hrabě). Tvar střední se objeví leda výminkou jako knižní archaismus k dobovému zabarvení řeči, na př. v historických povídkách a p.; ale i Jirásek dává tu přednost tvaru mužskému, na př.: týž kníže Sp. 6, 64; kníže kněžský 6, 72; 4. p. nejjasnějšího knížete 28, 181 a j. (jen v starých titulech bývá u něho zachován tvar starý, na př. kníže cilské, kníže lehnické 35, 79). Vyvinul-li se u podst. jmen kníže, hrabě 4. p. knížete, hraběte, není příčina v tom, že jsou rodu středního i mužského; podst. jméno pondělí je v dnešním jazyce také rodu středního i mužského, a přece 4. p. je vždycky pondělí. Vlastní příčina je v tom, že muž. jména hrabě a kníže znamenají osoby (bytosti živé), tedy týž důvod, proč je 4. p. hada, ale hrad — Jiřího, ale pondělí, — jednoho sladovnického, ale jeden rýnský atd.

Naše řeč, volume 13 (1929), issue 3-4, p. 90

Previous Hejna, Hýna, Hyna

Next Husná