Škarpál

[Drobnosti]

(pdf)

-

(K. S.) Slovo škarpal, škarbal, které se vyskytuje i v starším jazyce, na př. u Pulkavy a j. (ovšem bez toho příhanného významu, který má to slovo většinou v dnešních nářečích), je utvořeno (jak ukázal už Matzenauer) z ital. scarpa = střevíc. Vedle tvaru škarbal vyskytuje se v jiných nářečích (ve Slezsku, místy na Moravě i v Čechách, na př. u Kostelce, srov. Kott 3, 896, 900; 7, 853) také škrbol, škrbál, škrpál. V nářečích slezských mohl se tento tvar (škrbol) vyvinouti vlivem polštiny, která místo čes. slabikotvorného -r- mívá zpravidla skupinu -ar- (krk — kark, chrt — chart), tedy jakousi opravou slova s -ar- (škarbal) v tvar domněle češtější (škrbal). Pro jiná nářečí než ta, která sousedí s polštinou, tohoto výkladu by se ovšem použíti nemohlo. Na vznik tvarů se škrp-, škrb- mohlo však působiti také slovo příbuzné významem, totiž slovo krpec, mn. č. krpce. Působení toho slova mohlo býti umožněno i tím, že se k slovům začínajícím skupinou kr-, kř- předráží často hláska s, která se pak měnívá i v š, na př.: křemen — škřemen, křivánek — škřivánek, krosna — zlin, škrošňa a p. Vedle tvaru škarpal a p. vyskytuje se také tvar škarpetle (Kott 3, 883), jehož základem je ital. zdrobnělina scarpetta; zdrobňovací koncovka -le zdá se nasvědčovati tomu, že se toto slovo dostalo do češtiny prostřednictvím němčiny. Podle škarpetlí byly pak utvořeny z křápů (křampů) čes. (dial.) křampetle. Podle křampů vznikly pak zase dial. tvary škrampy, škramby, škrampetle atd. Takováto slova příhanná mívají tvary velmi pestré a lidová tvořivost je v takových případech skoro nevyčerpatelná.

Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 1, s. 24

Předchozí Loutkář

Následující Škultétyová