Teď

[Answers]

(pdf)

-

(J. V.) Teď je, jak se zdá, zkráceno z pův. tedě (Kott 4, 39; 7, 894; Gebauer, Hist. ml. I, 179), v čemž vězí ukazovací interjekce te (jako v teprv), rozšířená nejasnou příponou -dě. Nejstarší význam byl »hle« (jáť sem, teď, bratr tvuoj Peor, Živ. sv. Otc.), z něhož vznikl význam »hle, zde« (v starých překladech bible, ještě v Kral., bývá často »teď jsem« = hle, zde jsem; také bývá v starých listech tímto slovem vyjadřován poukaz na předmět, provázený listem, na př. »teď posielám s mísu zvěřiny« Arch. č. 21, 325, r. 1461, »na, teď máš lístek« t. 19, 96, r. 1512). Později se říkalo »teď nyní« s významem »právě nyní« (na př. Histor. tur. 1, 8 n., 1. Mojž. 27, 36 Kral.), a pak s týmž významem i pouhé »teď« (3. Král. 19, 10; 14 Krab). Lidová mluva tak říká podnes, i s méně důrazným významem »nyní«, kdežto mluva spisovná se tomuto slovu raději vyhýbá, spokojujíc se pouhým »nyní«. Slovo nesprávné to ovšem není.

Naše řeč, volume 6 (1922), issue 3, p. 92

Previous Rosa

Next Továrna orebních strojů