Časopis Naše řeč
en cz

»Uvázati koně o sloup«

[Drobnosti]

(pdf)

-

»Lid uvazuje koně o sloup, o strom; v našich novelách se to děje ke sloupu, ke stromu«; tak píše Bartoš v »Nové rukověti« (1901) na str. 70, ve výkladě o chybném a nesprávném užívání předložek, má zde tedy předložku k místo o za chybnou.

Přiznáváme se, že jsme se dosti ohlíželi po dokladech vazby podle Bartoše správné, ale marně. V slovnících dokladů není, ani v Bartošově Dialekt. slovníku moravském. U Vajanského (7, 23) čtli jsme o koňařích větu »putá (pouta na koně) uviazali si o rukávy halienky«; rozumíme ovšem dobře, že je možno uvázati pouta o ruku, provaz o strom atd. (třebas nyní již tak skoro neříkáme), t. j. okolo ruky, okolo stromu, ale vazbu »uvázati koně o sloup, o strom« dovedeme si vyložiti jen jako nesprávné posunutí základního významu ovazování něčeho okolo nějakého předmětu. Byli bychom vděčni čtenářům, zvláště moravským, za zprávy, znají-li odněkud z lidové mluvy onu Bartošovu vazbu.

Sloveso uvázati zde je jen dokonavé sloveso k trvacímu vázati; proto může tato složenina míti rozličné významy, jež jazyk teprv vazbou rozliší. V staré době se říkávalo na př. »uvázati rány, uvázati raněného«, t. j. obvázati, můžeme uzel pevně »uvázati«, t. j. pevně udělati, utáhnouti; jde-li o připevnění něčeho někam, [45]musí přijíti na pomoc předložka příslušného významu, má-li věta býti srozumitelná. Mohu na př. něco uvázati na hřebík, na tyč, na strom, anebo také ke stromu, ke sloupu, anebo i na př. podvazek pod koleno (i pod kolenem), nebo nad koleno (nad kolenem); pokud byla předložka o ve smysle hmotném u nás ještě v plné síle, předmět, který lze ovinouti okolo něčeho, mohl býti i uvazován o něco (jako si koňaři u Vajanského uvázali pouta o rukávy haleny). Ale jest možno »uvázati koně o strom« při plném vědomí skutečného významu předložky o?[1]

Proto ovšem nemáme vazbu, již Bartoš kára v našich novelách, za nesprávnou. Již v 15. stol. na př. »čte sě o jednom muži, … že viděl jednoho hada uvázaného za ocas k dřěvu« (= ke stromu; Gesta, hl. 40). Vazbu »přivázati něco k něčemu«, obyčejnější v staré době jako dnes místo »uvázati k něčemu«, dovedeme doložiti od 14. stol.; tak v starých modlitbách čteme ve verších k Ježíši »trpěl si ukrutnú muku pro mě ot židovskú rukú, kdyžs-to byl k sošě (= ke sloupu) přivázán a metlami bíti kázán«. V Čechách se, pokud víme, neříká podnes jinak, a bezpochyby jest tomu tak i na Moravě, aspoň na největší její části. Říká-li se opravdu někde »uvázati koně o sloup«, jest to vazba nepřesná, vzniklá rozšířením vazby na př. »uvázati provaz o sloup«, a podle našeho zdání nezasluhuje přednosti před vazbou u nás obvyklou.


[1] V časté staročeské vazbě uvázati se v něco (= vzíti ve svou moc, v své držení) jest asi jiné sloveso uvázati, totiž složenina slovesa vázati s předložkou v, která se podle staročeského pravidla před v- změnila v u.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 2, s. 44-45

Předchozí »Obvroubiti«

Následující B. Hk. (= Bohuslav Havránek): Hiát — je, jest

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1