Obor, odbor

[Short articles]

(pdf)

-

Tato dvě slova se někdy matou, a byli jsme požádáni o jich výklad.

Obor je slovo staré. V staré době znamenávalo nejčastěji souhrn lidí nějakým společenstvím nebo společným znakem sdružených; čteme tak o oboru křesťanstva (t. j. o křesťanstvu, o všech křesťanech), o tom, jak se shromáždil veliký obor učedlníků, jak bude vyhlazen všechen obor kupců (Sof. 1, 11), o oboru dvořanů atd. Často čítáme, jak lidé běží nebo něco jiného dělají »oborem«, t. j. houfně, všichni, jeden přes druhého. Řídké jsou doklady, kde »obor« je asi tolik, co okruh; tak mluví Veleslavín o oboru světa (orbis terrae). Před sto lety se psávalo také o vzduchovém nebo parnatém oboru (nebo okresu), který naši zemskou kouli všudy obkličuje (= atmosféra), dnes mluvíme nejspíše o oborech vědních nebo uměleckých. Slovo obor v živé mluvě zaniklo, žilo jen v písemnictví s významem patrně dosti mlhavým a odívá se novým určitějším rouchem významovým spíše nahodile anebo z potřeby, než jaké by mu vlastně slušelo podle zvyku dob, kdy ještě bývalo slovem živým. Dnes nám je obor slovem, jímž vystihujeme přenesené významy něm. slova Fach, a potřeba takového slova je učinila slovem běžným každému Čechu všímajícímu si života osvětového; a to mu ovšem posiluje právo žíti v tomto významě, které by mu přísný soudce podle jeho minulosti mohl upírati.

Původ tohoto slova není nepochybný; je možné jej hledati na několika místech, a to nebývá na prospěch jistotě výkladu. Jung[12]mannovi je obor odvozeninou kořene slovesa bráti s předl. o (ukazuje na rus. obór »brak, co zbude po výběru«, a na pol. obor »volba, vybírání«), Miklosich (a s ním Gebauer) myslí na týž kořen, který je v slov. zavříti, otevříti, takže by slovo obor (obvor) bylo pův. znamenalo něco kolem zavřeného, ohrazeného. Miklosichovu výkladu pomáhá zejména, že nalézáme v rozličných jaz. slov. jména obor a obora, která znamenají opravdu něco ohrazeného (ohrady nebo stáje pro dobytek, obory pro zvěř a pod.), a že jsou i nesložená slova pod. významu (círk. vora »ohrada«, mrus. vore stř. »plot, ohrada pro dobytek« a j.). Obor by bylo dospělo k významu, jejž má v staré době u nás, tak, že by bylo slovo znamenající ohradu přijalo i význam obsahu »oboru«, toho, co ohrazení objímá a chrání, a to by mohlo býti nějaké sdružení lidí právě tak jako stádo dobytka (mrus. obora znamená ohradu pro dobytek i sám dobytek).

Byl by možný i výklad jiný, který by hledal spojení se slovesem orati. V češtině je skutečně slovo obor nebo spíše obór, obůr (2. p. obora, oboru, z čehož pak vyrovnáním délkových rozdílů vzniká jednak obor, oboru, jednak obůr, obůru) s významem tomu snad svědčícím. Jungmann má z r. 1611 doklad, kde obůr je patrně komplex polností, ve Zbynicích u Sušice říkají tak kusu polností stejně osetých (Listy fil. 29, 250), na Zábřežsku jsou vobory polní trati (Bartoš), v Jiráskově kraji vobor je výsevek o dvanácti, až dvaceti korcích (Spisy 27, 118), s tím pak souvisí jména polí jako Obůrek, na Obůru, na Obůrkách (Kott 2, 252; 7, 31). »Obůr« je snad pův., co jeden sedlák stačí oborati, obdělati; dnes ovšem mívá sedlák »oborů« třebas několik. Ale »obůr« by mohlo býti také, co je kolem oboráno, brázdou ohrazeno, a takové ohraničování také bývalo v starých dobách; tedy i »obory«, o kterých jsme mluvili dříve, mohly by míti jméno od »oborání«. Čtenář vidí sám, že není snadno s jistotou se rozhodovati. Nejspíše se nám však přece podobá výklad Miklosichův, z něhož by plynulo, že druhé slovo obůr, obor buď je slovo přes podobnost (vlastně přes stejnost) znění původu docela jiného, anebo nabylo svého významu lidovou etymologií, přichýlením k slovesu orati.

Se slovem odbor takových potíží není. Je to slovo nové, utvořené uměle, které přes to v době, po niž v češtině žije, mění dosti podstatně svůj význam. Slovo obor pozbylo pevné půdy v jazyce skutečném tím, že v něm zaniklo, slovo odbor ho nenabylo, protože v něm samém nevyrostlo, proto obě tak snadně mění význam. Slovo odbor utvořil Marek pro svou logiku; na[13]zval jím, čemu se řeckým slovem říká lemma (ř. lémma, vl. »vzetí, přijetí«), t. j. větu, kterou (obyčejně z jiného vědního oboru) přejímáme jako dané východiště dalších úsudků; »odbor« bylo Markovi, co se odbírá odjinud. Později totéž slovo nabývá jiných významů; Zvonař tak říkal »rejstříkům« lidského hlasu, někdo jiný snad »rejstříkům« varhanovým, někdo jiný snad zase něčemu jinému (to nám snad poví jednou akademický slovník). Dnes říkáme »odbor« oddílům nějakého většího celku, zahrnujícího kus organisované lidské práce. Souhrn vzdělání, jehož se má na škole dostati žákům, má odbory, na škole vysoké, kde i žákům nastává dělení práce, volí si každý z nich odbor nebo odbory, jimž se chce věnovati; vládní soustava je rozdělena v odbory, z nichž každý má své ministerstvo, a tyto odbory samy mohou mívati své odbory zvláštní; zorganisované dělnictvo má odbory podle hlavních skupin tovární a řemeslné výroby atd. Na svém odboru školním může nabýti žák ve svém odboru odborného vzdělání, a je-li k čemu, je z něho na konec odborník. Je-li odbor, který si kdo vybral, zvláště úzce omezen, je z něho specialista; a takovým specialistům zase říkáme odborník a mluvíme o jejich odboru (máme odborné obchody s kávou, s knoflíky, jsou odborné sbírky jistého rodu hmyzu atd). Zužování významu slova »odbor« je tak nekonečné jako možnost dělení lidské práce.

Co má říci filolog o slovech, s nimiž jazyk našeho společenského a osvětového života tak libovolně naložil a zase s nimi srostl tak, jak si jejich význam upravil? Kdyby se filolog postavil na stanoviště, na kterém se cítí nejsilnějším, na stanoviště jazykových dějin a živé mluvy lidové, měl by žádati, abychom přestali užívati slova obor s významem dnešním a slova odbor abychom se vzdali; vždyť toto druhé slovo ani hrubě nemá opory ve významech slovesa odebrati. Ale pochybujeme, že by pochodil, jak by si přál; nanejvýš by se mu dostalo pokynu, aby tedy našel nebo utvořil slova jiná, lepší. A konečně jsou kusem jazykových dějin i změny, které se na oněch slovech udály, jazyk dnešní je přijal a tím jim sám udělil právo života, jehož také nelze podceňovati. Filologie může jen přidati přání, aby se význam obou slov, která beztoho po této stránce dosti splývají, ustálil v té míře, jak jich užíváme dnes.

Obor znamená nyní pole nějaké činnosti vědecké, umělecké, řemeslné nebo vůbec živnostenské beze zření k tomu, je-li tato činnost sama o sobě celkem nějak v sobě uzavřeným či je-li částí nějakého celku širšího; jest to prostě působiště něčí práce. [14]O odboru mluvíme, chceme-li výslovně naznačiti, že jde o části nějakého většího oboru lidské práce, zorganisované rozdělením na několik částí. Rozdíl mezi »oborem« a »odborem« není příliš ostrý a ve volbě toho neb onoho výrazu rozhoduje v jednotlivých případech spíše zvyk než vědomí podstatných významových rozdílů. Jak malý je rozdíl mezi »oborem« a odborem«, viděti nejlépe z toho, že odvozenin od slova obor nemáme a nahrazujeme je odvozeninami od slova druhého: mluvíme o odborné literatuře, t. j. o spisech týkajících se něčeho, co bychom spíše nazvali »oborem«, o odbornících, t. j. o lidech obírajících se nějakým »oborem«, a to snad častěji, než kde máme na mysli něco, čemu bychom spíše řekli »odbor«. Příd. jména oborný s tímto významem nemáme ani necítíme jeho potřebu; oborníky mívali naši předkové, ale to byli správcové nebo strážcové obor, lesní a hajní v oborách (slovo toto žije v příjmení Oborník, Voborník). Také příd. jméno oborní, oborný, pokud vůbec žije, týká se obor, ne dnešních »oborů«.

Naše řeč, volume 6 (1922), issue 1, pp. 11-14

Previous Civěti, zevlovati, lelkovati

Next »Kleneč pod Čerchovem«