Časopis Naše řeč
en cz

Brikcí z Licka

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. Š.) Jméno tohoto proslulého právníka z 16. stol. psává se dvojím způsobem, buď »z Licka« (= Ličska) nebo »z Zlicka« (= z Zličska). Jungmann v Historii literatury píše »z Licka«; Jireček (Rukověť 1, 99) Brikcí z Licka (Ličska) či Zlicka (Briccius de Licsko); J. Čelakovský v ČČM. 1880, s. 489 n. Brikcí z Licska; Rezek t. 1878, 158 Brikcí z Licka; Vlček, Dějiny literatury č. I, 1, 400 Brikcí z Licka. Erben ve Výboru z lit. české II, 1313 ho jmenuje Brikcí z Zlicska (prý správněji než z Licska) a z Zlicka píší pak také Gebauer (Hist. ml. I, 669), Flajšhans (Písemnictví 333), Jakubec (Dějiny lit. č. 254) a j.; tento »opravený« tvar má už Hájek. Oporou tohoto druhého tvaru je okolnost, že mistr Brikcí pocházel z Kouřimě, tedy z kraje, který se nazýval kdysi Zličsko (nikoli Ličsko). Ale zde nejde o rodiště Brikcího, nýbrž o to, jak on se jmenoval. Jmenuje-li se někdo Roznětínský nebo Baborovský, nemůže býti pochybnosti o tom, že je to jméno, které dostal některý předek dnešních držitelů tohoto jména podle svého původu z Hroznětína nebo z Bavorova; ale z toho neplyne, že bychom na př. známého profesora brněnské techniky Jiřího Baborovského měli psáti »správněji« Bavorovský a p. »Z Licka« není jméno vyjadřující rodiště (jako byl m. Jan z Rokycan a p.), nýbrž je to šlechtický predikát m. Brikcího, kterého se mu dostalo r. 1529. Na jeho erbu připojeném k vydání Práv městských (1536) čte se zřetelně Brikczy z Liczska. On sám se vždycky také psával jen tímto způsobem. V předmluvě ke kronice Hájkově píše: »Čtúcímu kroniky tyto Mistr Brikcí z Ličska službu vzkazuje a pozdravení«; rovněž v předmluvě ke Knihám o zarmouceních velikých církve svaté (1542): »mistr Brikcí z Ličska čtaucím pozdravení« a tak i jinde. Tak jej psali i jeho současníci (Staří let. 435, zápisy archivu pražského i kutnohorského v ČCM. 1880, s. 489 n. a j.). Predikát »z Ličska« (de Licsko), který si Brikcí při své nobilisaci patrně sám vyžádal, zakládá se arci na nesprávné formě místního jména Zličsko, jehož genitiv s předložkou z, tedy »z Zličska«, vyslovovaný jako často zjednodušením obojího z »zličska«, byl nesprávně rozložen v předložku z a gen. Ličska. Tvar Ličsko, ličský (vedle Zličsko, zličský) vyskytuje se už u Dalimila (rkp. Cambr. 22, 28) a užíval ho také m. Brikcí sám. V předmluvě ke Knihám práv měst. (Výb. 2, 1317 n.) píše o městě Kouřimi »jenž i Licko se vším tiem knížectvím slulo«. Ale chyba nechyba: hlavní věc, o niž jde, je, že jméno, které Brikcí při svém povýšení přijal, znělo »z Ličska«; opravovati nebo normalisovati jméno osobní a dávati mu jinou, domněle správnější formu, než je ta, které sám nositel jména od samého začátku [30]užívá nebo užíval — k tomu nemá nikdo cizí práva. Sice by si mohl někdo vzpomenouti, že bude Račanského psáti Hradčanský, Petřivalského — Petřvaldský, Elhenického — Lhenický, Kerlického Görlitzký nebo Zhořelecký atd.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 1, s. 29-30

Předchozí František M. Bartoš: K Flajšhansovu článku Husovo umění slohové

Následující Lány

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1