Moraveč

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. D.) Listinné doklady reprodukující toto jméno ve formách Morawczie a Morawcze (1379), Morawcze (c. 1390) jako nomin., z Morawcze (1389), Morawcze (1454) atd. jako genitiv a dnešní lidový tvar Moraveč, z Moravče nezdají se svědčiti tomu, že by původní tvar byl, jak se domníval Gebauer (Stč. sl. 399), Moravce (plur.) — gen. starý by byl zněl asi z Moravec —, spíše by bylo lze vyvozovati z dokladů výše uvedených tvar Moravčie, gen. z Moravčie. Byl by to tvar odvozený ze subst. Moravec, způsobem v místních jménech dosti častým; toho tvaru jsou zejména místní jména jako Kobylé (Kobylí), Jěstřěbie (Jestřebí), Vydřie (Vydří) a mn. j., označující místo, kde žijí kobyly, jestřábi, vydry atd. Podle nich mohlo vzniknouti ze jména Moravec (= Moravan) místní jméno Moravčie pro dědinu, v níž žili Moravci. Že se i z takových jmen tvořila jména tímto způsobem, dosvědčuje několik jmen (v Čechách i na Moravě) znících dnes Němčí, pův. asi Němčie (Nyemezie 1358 v Deskách olom., in Nyemczi Desk DE 1, 440 z r. 1371 a j.). Moravec jako jméno kmenové není sice v starším jazyce doloženo, ale je dosvědčeno jako jméno osobní (na př. v Tom. Z. 1331 st. 248 a j.), které z něho vzniklo. Dnešní tvar Moravec lze pak snadno vyložiti z pův. Moravčie přechodem častým u jmen toho typu, jako Poříč z Poříčí, Podůleš z Podůlší (Podólšie atd.). Je ovšem pravda, že by tvar Moraveč bylo možno pokládati také za tvar původní, za přivlastňovací adjektivum z osob. jména Moravec n. Morávek (jako Srbeč ze Srbek a p.), ale tomu brání staré nominativy Morawczie, Morawcze, které bychom musili při tomto výkladě pokládati za zápisy nepřesné. — Plevnice (akus. Plewniczi 1454) je podle tvaru zpodstatnělé příd. jméno plevný (příponou -ice), které by analogicky podle jiných místních jmen mohlo znamenati buď osadu ležící nad potokem toho jména (jako Lužnice, Bylnice, Sennice), anebo trať, porostlinu atd. (jako Roudnice, Trstěnice), anebo konečně nějaké význačné stavení (jako Radnice) a p. Kmenem souvisí jméno Plevnice i adj. plevný se slovesem plíti, stč. plevu, a jeho odvozeninami plevel, pleva (pův. asi téhož významu co plevel) atd. Paralelní čes. jméno Plevník (ves blízko Úlic u Plzně) zdálo by se nasvědčovati tomu, že tu jde o nějaké místo n. zařízení na [286]ukládání plev, pův. snad o samotě stojící, časem příbytky obstavěné. Kdyby bylo jméno Plevnice staré (doklad z r. 1454 je nejstarší), bylo by snad možno mysliti (nehledíc na jméno Plevník) na osadu založenou na místě plevném (plevou, t. j. plevelí) zarostlou, ale to vše jsou jen pouhé dohady.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 9, s. 285-286

Předchozí Huntov

Následující Nádherný