Časopis Naše řeč
en cz

Divné vyzvání

[Drobnosti]

(pdf)

-

Bývala a bývají vyzvání rozličná. Hrdinové homérští zahajovali bitvu vyzváním k zápasu, které bývalo stilisováno slovy málo vybranými. Také srbští junáci osvědčovali svou chrabrost, vyzývajíce své protivníky na junácký mejdan. »Aga mene na mejdan zaziva …«, »Ljubović me na mejdan zaziva …«, jsou verše opakující se stereotypně ve zpěvech junáckých. Když rytířský středověk začal vybíjeti svou statečnost ve šraňcích, vyzývali se soupeři na sedání. Ještě van der Veldův hrdina volá v Markově překladu hrdě: »Své století na sedání vyzvu.« Později, když italská móda přinesla zálibu v soubojích, nevycházel žádný kavalír bez rukavic, aby mohl použíti kdykoli jedné jako vyzvání na souboj, ať na kordy, na šavle, či na bambitky. I dívky v Hněvkovského Děvíně, »vyzvavše pak často muže na souboje, zvykly tropiti jim vzdor a hoře.« Bývala ovšem a bývají i vyzvání nebojovná. Vypravuje se o posledním velmistru templářském, že stoje na hranici vyzval papeže i krále francouzského na soud boží. V Máchově dramatickém zlomku Bratří vypravuje Heroš, syn Kochanův: »Nezapomenu, ach, nikdy dne, leč až někdy zapomenu všecko, Jaromír kdy od nás vyzván na lov.« Nač to vše uvádíme? O tom přece nikdo nepochybuje, že se říká vyzvání na mejdan, vyzvání na souboj, vyzvání k tanci, vyzvání na soud, vyzvání na lov [269]atd., a každý Čech tomu dobře rozumí. Zajisté. Ale právě proto prosíme čtenáře, aby nám — ač jsme také Čechové — pomohli bez hříchu a studu vyložiti podivné úřední vyzvání, které Z. f. ř. (č. VI-2950/1-1925) má natištěno dole na úředních blanketech a které zní: »Každému vyzvání na stranu budiž připojen vyplněný šekový výplatní lístek a obálka«.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 9, s. 268-269

Předchozí Minouti, minouti se

Následující František Mikeš: Velké bílé ticho