Ri, ři

[Hovorna]

(pdf)

-

(S. M.) Zavésti v českém pravopise psaní ri (bez háčku na r) místo dosavadního ři podle analogie slabik ni, di, ti nepokládali bychom za výhodu. Je pravda, že by se tím pravopis český přiblížil slovenskému, ale výhoda by z toho nebyla žádná ani pro nás, ani pro Slováky píšící česky. Naopak, nehledíc k tomu, že by to bylo porušení jednotného rázu pravopisu českého, který označuje hlásky odchylné od latinské abecedy (č, š, ž, ř atd.) znaménky diakritickými, přinesla by tato novota jen další ztížení našeho pravopisu. Psáti slabiku ři literami ri v češtině nebylo by ovšem nic tak nesnadného, protože slabiky ri vyslovované tvrdě (s r) v slovech domácích vůbec není. Ale je množství slov, kde hlásky r a ř rozlišovati musíme, má-li pravopis vystihovati výslovnost (mořem - sborem a p., rada - řada atd., beru a ořu a p., vyvarovati a vyvařovati atd.). Pro takové případy by se ovšem znak ř musil zachovati. Máme-li dnes zásadu psáti všecka ř touž literou, musili bychom pak jako při n, d, t rozlišovati případy, kdy se hláska ř píše literou ř (ře, řa, řu, řo) a kdy se píše literou r bez háčku (ri). A v tom zajisté výhodu nikdo hledati nebude. Nebyla by to výhoda ani pro Slováky učící se česky, protože se Slovák musí především naučiti české výslovnosti (kdy se jeho r vyslovuje v češtině jako r a kdy jako ř); pak mu ovšem psaní liter r a ř nebude pražádnou obtíží. Pro nějaký jiný způsob sblížení obou větví našeho národa byl by to pak příspěvek příliš malicherný.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 8, s. 252

Předchozí Radýrovati

Následující Romance