[Answers]
-
(K. P.) v tvaru spisovném morútný, moroutný, je odvozenina ze slovesného kmene mor- (mer-), který je v slovese mořiti (mříti). Přípona -utý (s variantou -utný) je významu činného, jak je vidět z podobných odvozenin běhutý (= běžící), mohutý n. mohutný (= mohoucí), slovutný (= slovoucí, slynoucí), visutý (= visící), třeskutý (= třískající) a p.; délka v některých odvozeninách (slovutný — slovútný) vznikla nej[249]spíše působením souznačných tvarů participiálních na -oucí. Znamená tedy moroutný původně totéž, co ‚umírající, churavý, neduživý‘ (v tom významu je zná patrně z mluvy lidové již Dobrovský), podle zevnějšku ‚(smrtelně) bledý, zežloutlý‘. Význam ‚unavený‘, který uvádí Bartoš v Slovníku z nářečí mor. (su všecek morútný), vyplývá snadně z významu základního, jak ukazují rčení »pracovati do úmoru, k smrti unavený, prací zmořený« a p. Význam další, v dotaze uvedený, t. ‚do ruda zardělý, uřícený, zpocený‘, vyvinul se z významu ‚(k smrti) unavený‘ tak, jako se vyvinul význam ‚bledý‘ z významu ‚umírající‘, t. j. slovo morútný se přeneslo, jako se to často stává, z pojmu, který původně označovalo, na okolnost průvodní (kdo umírá, je bledý; kdo je tuze unaven, je zrudlý, zpocený atd.). Jiný ještě význam slova morútný, rovněž z Moravy, nalézáme v 1. díle Gallašovy Musy moravské (1813): Kdo pak ale zde se souží a vždy víc a víc mít touží, než co Bůh dává, tomu v jeho morútnosti, častěj v té nespokojnosti hůřej se stává (str. 84 a j.). Morútný se tu blíží významem slovu mrzutý, omrzelý a nabylo toho významu patrně zvukovou asociací se slovem morosní (lat. morosus). Svědectvím toho je i české slovo morous, které znamenalo původně asi totéž co slovo můra (ovšem morous byl pohlaví mužského) a které je rovněž odvozeno ze základu mor- (mořiti) jako příd. jm. morútný. Také morous stejnou asociací nabylo významu člověka mrzutého, morosního (to je morous). Třetí slovo, které změnilo svůj význam vlivem slova morosní, je patrně pražské argotické adjektivum mourovatý (už jsem z toho celej mourovatej), jehož vlastní význam je ovšem jiný (= černý, počernalý; na př. mourovatá kočka; srv. i mour, mourek, mouřenín, vše z lat. Maurus).
Naše řeč, volume 9 (1925), issue 8, pp. 248-249
Previous Mol