Mol

[Answers]

(pdf)

-

(J. S.) Podstatná jména rodu mužského zakončená souhláskou l kolísala se odevždy a kolísají dosud v jednotlivých případech mezi skloňováním tvrdým a měkkým. Přes tuto kolísavost způsobenou setřením bývalého rozdílu mezi l tvrdým a měkkým lze pozorovati v dnešním jazyce některé tendence k mechanickému ustalování. Především jména původu cizího řadí se dnes proti zvyklostem staršího jazyka ke sklonění tvrdému; o tom svědčí slova nově přijatá jako alkohol, -u, lysol, -u, kabel, -u atd., i slova starší, která mívala sice skloňování měkké (podle meč), ale dnes se skloňují převahou tvrdě, jako titul, -u (titulu jiného Jirásek Sp. 2 56; zvyšuje tituly t. 28, 41; od titulu k titulu Čech, Sp. 1, 29), artikul, -u (z artikulu Palacký v ČČM. 1828, 2, 134; čtyry artikuly t. v ČČM 1827, 3, 37; ty artikuly Jirásek, Sp. 19, 562; čtyřmi artikuly J. Vlček, Děj. 1, 126; archaisticky jen (čtyři) artikule pražské Flajšhans, Písem. 237 a j.). U jmen domácích a zdomácnělých (jako kotel, coul, cíl a p.), jejichž skloňování není dosud ustáleno, jeví substantiva zakončená slabikou -el patrně vlivem četné skupiny podst. jmen na -tel (učitel) snahu přecházeti od vzoru tvrdého ke vzoru měkkému ne-li vůbec, aspoň v některých pádech; tak bývá nyní převážně častěji gen. do kotle, lok. v kotli, než po staru do kotlu, v kotle; z usu obecného pronikají do řeči spisovné jako »chyby« proti tradici spisovné tvary do popele, v popeli (m. do popela, v popelu); 2. p. manžele (m. manžela), 3., 5. p. manželi, anděli (m. 3. p. manželu, andělu, 5. p. manžele, anděle vedle 2. p. anděla), k tomu účeli (m. účelu), na takové účele (m. účely). Naproti tomu substantiva jinak zakončená než na -el přiklánějí se ke skloňování tvrdému: tak podst. jména motýl, mol, topol, úl, která se skloňovala měkce, mají dnes skloňování tvrdé, 2. p. motýla, mola, topolu, úlu; coul má 2. p. coulu, 3., 6. p. coulu (skloňování původní jen v ustálených výrazech půl coule, dva coule); koukol mívá častěji 2. p. koukolu než koukole (u koukolu Heyduk, Cymbál 252, víc koukolu Němc., Sp. 4, 134). Podst. jména chmel a plevel mívají skloňování oboje (ječmene a chmele Tyl, Kusy 2, 378; byli na chmelu, vracejí se z chmelu). Přesné rozhraničení bylo by lze provésti jen šetřením statistickým, k němuž dosud nedošlo.

Naše řeč, volume 9 (1925), issue 8, p. 248

Previous Mlíčen

Next Morótné