Časopis Naše řeč
en cz

Kolotoč

[Drobnosti]

(pdf)

-

Nechceme vykládati toto jméno (je dosti nové, má je teprv Kottův slovn. od prof. Masaříka), rádi bychom uvedli jen příklad, že i spisovný jazyk se točívá jako na kolotoči. Brusy vytrvale učívaly, jaká chyba je říkati, že někdo šel na př. »okolo (kolem) domu«, nemá-li se tomu rozuměti tak, že šel okolo něho kolem do kola, žádaly, aby se říkalo po staru mimo; vykládali jsme 1, 287, chyba že není tak hrozná, okolo (kolem) že není germanismus, mimo v tomto smyslu že zaniklo a živý jazyk že má právo měniti význam slova. Málokdo si ovšem troufá napsati, že šel »okolo domu«; zato si naši spisovatelé oblíbili jako náhradu rčení »jíti okolo něčeho« raději »míjeti něco« (v románech a j. lidé »míjejí« nádraží, čtli jsme o někom, že mu »oči utkvívaly s netajeným zájmem na všem, co míjel«). Budiž; nikdo tak nemluví, ale mluvívalo se tak, a nebyl by to jediný archaismus, který by se držel v naší spisovné mluvě (jen prosíme, aby nám zase snad někdo za tato slova nevyčetl, že žádáme, aby se mluvilo, jak se mluvívalo někdy za Husa). Ale zdá se, že se blíží doby, kdy se u nás ujme kříženec rčení dávno mrtvého se rčením v brusech zapovídaným: v »besedě« Več. Práva lidu jsme čtli 30. dubna 1924 slova »dívaje se, jak kolem mne míjí jeden lidmi nacpaný motorový vůz za druhým«. V duchu tiskneme panu ff. ruku za to, že se mu pero vzpírá napsati »mne míjí«; ale proč se bojí napsati »jede«?

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 6, s. 167

Předchozí Václav Flajšhans: Z dějin našich nářečí

Následující Paní ministryně