Zadek pásti

[Hovorna]

(pdf)

-

(X. Y.) V starší češtině bývala slova pasořit, pasořítek a řitopásek na označení lidí, kteří jsou příliš pečliví výživy tělesné; podobná slova jsou pasobřišec a břichopásek, při nichž je v starší době doloženo i rčení pásti břich (břicho). Flajšhans (Přísl. 1, 47; 49; 2, 103; 354) upozorňuje na pol. pasobrzuch, pasibrzuch, pasorzyt (srv. i jméno ptáka třasořitek, -řítek, -řitka a řitotřiesek, -třesek, -třásek). Bartoš Písař (340 Erb.) představu »pásti řiť« slovně zušlechtil a píše: »… každý své chvály a zisku tělesného v tom hledá, a zvláště řečníci (t. advokáti, kteří mluví za své klienty), kteřížto jazykem zadek pasou a darmo nic mluviti nechtí«. Je to totéž, jako když dnes říkají, že si advokáti maží kapsy, jen přeneseno na výkony zažívací. Sloveso pásti má zde přenesený význam »poskytovati požitku« jako ve rčeních »pásti čichy (t. smysly), oči« (na př. Hus u Erb. 1, 77; 2, 222); o ďáblu praví Hus 1, 329, že »nynie pase (= krmí) preláty hojně prvým chlebem (t. chlebem pozemským)«. Jazyk se dostal do věty Bartošovy jako nástroj, kterým »řečníci« krmí, živí své tělo.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 3, s. 96

Předchozí Pro pána krále

Následující Žízeň jako trám