Pro pána krále

[Answers]

(pdf)

-

(V. Z.) Toto zvolání, jímž vyjadřujeme nějaké překvapení, sotva je co jiného než obměna zvolání »pro Pána Krista«, vzniklá snahou nebrati jména božího nadarmo. Jiné obměny téhož zvolání (aneb i »pro Pána Boha«) jsou »pro pána, pro pánečka, pro krále« (v. Komenského [96]Labyr. 24, 2), na Chodsku »pro král slavenyj« (Hruška, Arch. pro lex. 7, 45), »muj králi slavenyj« (Hruška, Na hyjtě, 2. vyd. 87), žertovné »propálil boty, chodil bos«. Kdyby tím byl míněn nějaký pozemský král, říkalo by se asi »pro pana krále«; říkáme sice císař pán, kníže pán, poštapán (t. poštmistr, v Klenčí u Domažlic, Nár. l. 9. pros. 1921, str. 3d), Kristus pán, ale stojí-li slovo pán před svým podst. jm., vyslovujeme je dlouze jen u jmen osob božských (Pán Bůh, Pán Kristus, ale pan kníže ap.). Řeh. Hrubý z Jelení, který délku samohlásek již dosti důsledně označoval, píše ve sborníku z r. 1513: Onen ctný a znamenitý velmi pán starý, pan Jan Zajiec 10d, Pána Ježíše 44b, pan papež praví 112b; způsob, jak vyslovujeme dnes, zdá se tedy starý.

Naše řeč, volume 8 (1924), issue 3, pp. 95-96

Previous Přes Brno

Next Zadek pásti