Jan Kutek
[Short articles]
-
Přišla ke mně do kanceláře žádat o radu paní, už na první pohled vzdělaná.
Má dceru, která se uchází o přijetí do poštovní služby a měla si vyžádati od státního zastupitelství v Ch. potvrzení o tom, že není zapsána v jeho trestním rejstříku jako trestaná.
Tento úřad vyřídil písemnou žádost otiskem razítka: Nepřichází. Státní zastupitelství v Ch… dne…
Matka se ptá, co má nyní dělat: už se tolik, tolik naběhala, lhůta se chýlí ke konci, a teď má snad ještě jeti do Ch., kde snad na ni čekají.
Pravím, že jistě umí německy, a přeložím jí onen krásný výraz úřední češtiny slovem: Kommt nicht vor.
Žadatelce zajiskří oči radostí, poděkuje a běží, aby nepromeškala lhůty.
Co času by se ušetřilo, co duševní trýzně předešlo, kdyby československý úřad nejen na pomezí, ale i blíže, mnohem blíže měl — aspoň česká razítka.
Naše řeč, volume 8 (1924), issue 3, p. 86
Previous Slenice
Next František Šimek: Pes druhé roty