Časopis Naše řeč
en cz

Svítiti, svítiti se

[Answers]

(pdf)

-

(J. K.) Významový rozdíl je ten, že sloveso prosté znamená »vydávati světlo« (i pro potřebu), sl. zvratné »zářiti, býti světlý«. Slunce svietí (Štít. Vrť. 56), Bůh (podle stč. přísloví) svítí (dnem) i mračí (dává tmu nocí), světlo naše má svítiti před lidmi (Mat. 5, 16), světlo věčné svítí duším zemřelých, nikdo nemá loučí svítiti v domě svém (Arch. č. 17, 168, r. 1512), oheň pekelný k utěšení nesvítí (Comest. Cerr. 326b) — země svítila se od slávy boží (Ezech. 43, 2), z temnosti bude se světlo svítiti (2. Kor. 4, 6 v Ev. Ol. 162a), svietie se i malé hvězdy přes noc (Hrub. Petr. 1, 15), spravedlnost se dávno nesvítí na světě (Chelč. Post. 5a), na kabátcích svítily se (cikánům) veliké vyleštěné stříbrné knoflíky (Vrba, Sázava 354), na oknech svítí se ledové květy (Baar, Paní komis. 70). Je přirozené, že tento rozdíl někdy i zaniká, protože světlo zůstává světlem, ať vychází pro potřebu či nic (lze na př. bez citelného rozdílu říci »tam něco svítí« i »tam se n. s.«). Podobný rozdíl je mezi blýskati a blýskati se: říká se blýskati něčím (zbraní, očima, děravými lokty, t. tak, že to budí něčí pozornost), ale blýskati se, kde konstatujeme jen lesklost předmětu; selky se od zlata blejskají (Erb. 93), oči, meče se blýskají, nízké živůtky se blýskají zlatým šněrováním (Vrba t.). A o blýskavici říkáme »blýská« i »blýská se«.

Naše řeč, volume 9 (1925), issue 1, p. 31

Previous Smoud

Next Šmolcnop