My a Němci
Rt.
[Short articles]
-
V jednom pražském pondělním listě německém objevil se před nedávnem článek, v němž si stěžuje spisovatel, jak se poslední dobou rozrušuje pražská němčina vlivem českého jazyka, jak pražští Němci přijímají do svého slovníka nejen výrazy, které se příčí jejich politickému nazírání (Befreiungstag, gemischtes Gebiet atd.), nýbrž i porušují vlivem českým přesnost německých výrazů po stránce skladebné i lexikální, napodobujíce německým slovem výrazy české, s nimiž se často setkávají. V Praze prý se už nemluví o Begründung einer Behauptung, nýbrž o Begründen (odůvodnění), neříká prý se »er nimmt Stellung gegen einen Widersinn«, nýbrž »er stellt sich (staví se) gegen«, místo »auf dem Bahnhof« říká se důsledně »am Bahnhof« (na nádraží), [12]výraz »an etwas vergessen« ustoupil prý úplně bohemismu »auf etwas vergessen«. Autor článku se leká těchto příznaků a předpovídá německému jazyku na českém území smutnou budoucnost, nepostarají-li se rodiče včas o to, aby se jejich dětem pobytem ve Vídni nebo v Německu dostalo pevného základu v mateřské řeči a trvalé ochrany proti jejímu porušování vlivy českými.
Tento projev německého žurnalisty je i pro nás zajímavý, a to především tím, jak se isolované pražské Němectvo stará, aby jeho řeč neutrpěla vlivem prostředí, v němž musí žít, třebaže jeho existenční vyhlídky do budoucnosti jsou velmi nepříznivé. Už tím nás zahanbují. Ale je zajímavé i to, v jakých — mluvíme-li řečí většiny naší české veřejnosti — drobnostech a maličkostech vidí německý novinář kazy svého jazyka, které ho burcují k poplašnému volání. Co bychom my za to dali, kdyby se v pražské češtině neobjevovaly ze styku s našimi sousedy horší chyby než takové jako »zájem pro něco« m. »zájem o něco«, »věřiti nač« m. »več«, »obžaloba« m. »žaloba«, »kolísati« m. »kolísati se«, »bráti účast« m. »míti účast« atd. A jak by se asi zhrozil Němec, z jehož jazyka převzala pražská čeština ty všeliké obnosy, ovlivnění, zapříčinění atd., kdyby se v jeho denním listě objevil na př. odlitek českého slova výsada ve formě Aussatz anebo českého nájmu v tvaru Einnahme!
Ale nejen Němec by se zhrozil, i Čech německy mluvící by se studem propadl, kdyby mu v hovoru uklouzl takovýto nebo jinaký bohemismus. Odkud ta větší citlivost německá k chybám jazykovým než u nás? Odkud ten větší ostych českého člověka v cizí řeči než v jeho vlastní? Milujeme snad my svou řeč méně než Němci? Nikoli, ale známe ji méně. Až se úroveň jazykového vzdělání pozdvihne společnou prací škol, četby, úřadů a tradice do té výše jako u Němců a u jiných národů a rozšíří se do nejširších vrstev jako jinde, bude u nás táž citlivost i proti nejmenším chybám jazykovým jako u našich sousedů. Neboť pak vyvstane ledabylostem v řeči nebezpečnější a účinnější nepřítel, než je kritika Naší řeči; bude to soud vzdělané veřejnosti.
To je poučení, které jsme chtěli připojiti k projevu německého žurnalisty.
Naše řeč, volume 9 (1925), issue 1, pp. 11-12
Previous Účel, následek
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1