dalaman airport transfers
Časopis Naše řeč
en cz

Z jazykové poradny

[Short articles]

(pdf)

From the Language Consulting Centre

Dotaz

Připravujeme publikaci o dějinách města Turnova (první zmínka 1272) a při realizaci jsme narazili na problematiku tohoto názvu. Je nám známá základní toponomastická literatura i její názory (J. V. Šimák, A. Profous, F. Cuřín), k tomu i názory regionálních „amatérských“ badatelů (zejména k tomu L. Šourek). Rádi bychom však k tomu přidali názor novější, lingvistický.

Odpověď

Na základě konzultace s oddělením onomastiky našeho ústavu sdělujeme, že Turnov patří k místním jménům, jejichž původ je nejistý. V současné době lze za nejpravděpodobnější a v onomastice všeobecně nejvíce přijímaný považovat výklad Vladimíra Šmilauera, publikovaný ve Zpravodaji Místopisné komise ČSAV (ročník 11, 1970, s. 408–409). Šmilauer zpochybňuje výklad Jana Gebauera z původní předpokládané podoby *Trnov. (Tuto Gebauerovu domněnku posléze převzal i Antonín Profous.) Pokud by jméno Turnov skutečně vycházelo ze základu trn-, pak by podoby zápisu jména v historických dokladech jistě kolísaly, jako je tomu u jmen jako Trnová, Trnovany apod., které od tohoto základu nepochybně utvořeny jsou. U nich se střídají podoby jako Tirn-, Trin-, Tern-, Turn-, Trn-. Naopak u jména Turnov se vyskytuje vždy jen podoba Turn-, ke kolísání zde nedochází. Proto je třeba hledat jiný výklad.

Šmilauer zpochybňuje i Šimákův názor o přenesení jména hornofranského města Thurnau, a to na základě skutečnosti, že město Turnov vzniklo spojením vesnic Turnov a Hruštice (jak sám Šimák uvádí) a pro vesnici nelze v tomto českém kraji předpokládat německý původ jména (navíc ani nejstarší doklady nemají zakončení -au). Zmínit můžeme i starší názor Hermenegilda Jirečka, který ve svém díle „Královské věnné město Vysoké Mýto“ (1884) spojoval jméno Turnov se jménem belgického města Tournai; podle všeho jde jen o čistě náhodnou shodu jmen, protože o valonské kolonizaci v Čechách pravděpodobně nelze uvažovat.

Vladimír Šmilauer podává nový výklad, který vychází z osobního jména. Mezi staročeskými osobními jmény zakončenými na -en jsou doložena i jména Zvěřen, Byčen a Ryben, na základě místních jmen jsou pak rekonstruována jména *Vlčen, *Losen, *Šváben. Podobně jako z osobního jména Ryben vzniklo místní jméno Rybnov (tedy ‚Rybnův dvůr‘) a ze jména Vlčen místní jméno Vlčnov (‚Vlčnův dvůr‘), stejně tak bylo místní jméno Turnov pravděpodobně utvořeno od předpokládaného osobního jména Turen, které označovalo muže „silného jako tur“. Takové jméno se podle Šmilauera dobře připojuje ke jménům odvozeným od označení jiných „silných“ zvířat, jako je býk, los nebo vlk. Tento výklad je ze všech dosud podaných vysvětlení jména Turnov nejpravděpodobnější, a to především proto, že velmi dobře zapadá do českého toponymického systému a způsobu tvoření českých místních jmen ve středověku. Šmilauerův názor přejímají i Ivan Lutterer a Rudolf Šrámek v publikaci „Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ (1997, s. 264).

 

Dotaz

Existuje slovo/pojem klobáskárna, a pokud ano, jaký je jeho význam?

Odpověď

Žádný z výkladových slovníků spisovné češtiny (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Slovník spisovného jazyka českého, Příruční slovník jazyka českého, Nový akademický slovník cizích slov) podstatné jméno klobáskárna nezachycuje. Není zaznamenáno ani ve Slovníku nespisovné češtiny. Slovníky však zaznamenávají pouze část slovní zásoby, mnohé výrazy (obvykle méně frekventované či úzce odborné) v nich proto nenajdeme.

Význam slova sice není ve slovnících definován, ale výraz je slovotvorně průhledný, vzhledem k zakončení sufixem -árna lze snadno usuzovat na možné významy. Sufixem -árna připojeným k podstatnému jménu se tvoří jména míst. A to jednak míst/místností, kde se něco

  1. vyrábí, provozuje (sklárna, teplárna, železárna, kovárna, ocelárna, plynárna),
  2. prodává, dodává, nabízí (kavárna, lékárna, vinárna, cukrárna, mlékárna, noclehárna),
  3. skladuje nebo uschovává (zásobárna, obrazárna, kočárkárna, rekvizitárna),
  4. kde někdo pracuje nebo bydlí (pekárna, kovárna, svobodárna + nespisovná označení jako cvokárna, hasičárna),
  5. kde se chovají zvířata (králíkárna, slepičárna),
  6. pěstují rostliny (žampionárna).

Zakončení -árna vidíme v posledních letech v názvech nejrůznějších provozoven nabízejících občerstvení (palačinkárna, polévkárna, chlebíčkárna, zmrzlinárna, pivárna) či příležitostných pojmenováních prodejních stánků určitého zaměření (sirupárna, smaltárna, zrcátkárna, notesárna). Základem pojmenování klobáskárna je výraz klobáska, zdrobnělina slova klobása. Pod pojmenováním klobáskárna si uživatelé češtiny tedy nejpravděpodobněji představí místo, kde se prodávají či vyrábějí klobásky.

V Českém národním korpusu (SYN v9) jsou zachyceny pouhé tři doklady užití výrazu klobásárna (např. Malý domek s názvem „historická klobásárna“ sloužil už v polovině 12. století dělníkům pracujícím na mostě, kteří sem chodili na svačinu / Není to jen tak obyčejný hostinec, ale nejstarší klobásárna na světě, které nikdo neřekne jinak než Wurstküche) a jeden doklad na slovo klobáskárna (Chybět nebudou ani kavárny, klobáskárna či ovocný bar). Internetové doklady (vyhledavač Google) vedle příspěvků o historické klobáskárně v Regensburgu nabízejí především odkazy na společnost s názvem Klobáskárna, která se specializuje na dovoz francouzských uzenářských výrobků.

Naše řeč, volume 105 (2022), issue 5

Previous Petr Nejedlý: Mantl, mantlík, mantlíček (Od polysémie k homonymii)