Dvacet let bohemistiky v Jižní Koreji jako příležitost k setkání východoasijských bohemistů

Jiří Hasil

[Reviews and reports]

(pdf)

Twenty years of the Czech studies in South Korea

This article is a report of the Southkorean meeting of the linguists and literary scholars specialized in the Czech studies.

V roce 2008 uběhlo dvacet let od založení katedry českých studií na Korejské univerzitě zahraničních studií v Soulu (Hankuk University of Foreign Studies – HUFS). Při této příležitosti uspořádali jihokorejští bohemisté pod patronací českého a slovenského velvyslance na počátku října 2008 mezinárodní konferenci Studia českého a slovenského jazyka ve východní Asii.

Konference se konala v jednom z kampusů HUFS a zúčastnilo se jí 16 bohemistů a slovakistů z Jižní Koreje, Číny, Mongolska, Japonska a také z Česka a Nizozemí.

Oficiální část vědecko-pedagogické konference zahájil prof. Jaeil Kwon z pořádající univerzity. Potom účastníky konference pozdravil velvyslanec České republiky v Jižní Koreji Jaroslav Olša jr. a velvyslanec Slovenské republiky Pavol Hrmo. Hlavní referát s názvem Český jazyk v Evropě pronesl Jiří Hasil, který na konferenci oficiálně zastupoval Ústav bohemistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (ÚBS FF UK). Dále vystoupili ostatní účastníci konference, kteří si ze Soulu odváželi kromě celé řady dojmů i sborník příspěvků z konference, který do tisku připravili pracovníci katedry českých a slovenských studií HUFS.[1]

[98]Sborník má podobu vysokoškolského skripta a kromě jednotlivých příspěvků (jejich obsah odpovídá vystoupení jednotlivých referentů na konferenci) je v něm otištěn úvodní uvítací projev prof. Jaeila Kwona, pozdravné projevy velvyslance ČR v Jižní Koreji Jaroslava Olši jr. a slovenského velvyslance v Jižní Koreji Pavola Hrma a stručné medailonky všech účastníků konference.

Příspěvky jsou uspořádány do jednotlivých tematických celků. První z nich je věnován bohemistice. Jako první je otištěn příspěvek Jiřího Hasila (Český jazyk v Evropě), který se zamýšlí nad postavením českého jazyka mezi evropskými jazyky, nad jeho místem mezi jazyky členských států Evropské unie, výukou češtiny pro cizince v Česku i v Evropě a nad současnými proměnami některých funkcí českého jazyka v českém kulturním prostředí. Referát Jitky Kramářové-Hezinové z ÚBS FF UK Výuka cizího jazyka a umělecká literatura (Výuka češtiny s pomocí textů české umělecké literatury) byl věnován otázkám výuky praktického českého jazyka pomocí ukázkových textů moderní české literatury. Současný lektor češtiny na HUFS Jiří Pešička nazval svůj příspěvek O pedagogických i jiných zkušenostech českého učitele ve východoasijské zemi a hodnotil v něm svoje několikaleté zkušenosti z výuky v Soulu. Obdobné téma prezentovala i česká lektorka z Mongolské státní univerzity v Ulánbátaru Ludmila Vojtková (Zkušenosti s výukou v Asii). Oba referenti se snažili popsat své zkušenosti z výuky a svůj kontrastivně orientovaný pohled na problematiku česko-korejskou, resp. česko-čínskou a česko-mongolskou se zaměřením na oblast sociokulturní a sociolingvistickou. Česká lektorka na Pekingské univerzitě zahraničních studií Eva Roubalová ve svém příspěvku kladla důraz především na nutnost rozvíjet komunikační dovednosti asijských studentů bohemistiky (Komunikace jako cíl i nezbytný předpoklad výuky češtiny jako cizího jazyka). Další bohemistické příspěvky měly povahu bilanční a hodnotící. Přední čínská bohemistka prof. Li Mei, vedoucí katedry slovakistiky na Pekingské univerzitě zahraničních studií, bilancovala úspěchy čínské bohemistiky, uvedla počty absolventů v jednotlivých letech a věnovala se i proměně studijních programů na Pekingské univerzitě (Historie a rozvoj oborů bohemistiky a slovakistiky na Pekingské univerzitě zahraničních studií). Vedoucí katedry bohemistiky na téže univerzitě Wang Peng se věnoval především současnosti této katedry a ve svém příspěvku Historie katedry a učitelé katedry češtiny vyjmenoval i hlavní publikované práce čínských bohemistů. Obdobný charakter mělo i vystoupení docenta Tokijské univerzity cizích jazyků Taku Shinohary (Stručný přehled bohemistických studií v Japonsku a jejich problémy). Vedoucí katedry českých a slovenských studií HUFS Kim Inchon bilancoval uplynulých dvacet let jihokorejské bohemistiky ve stati nazvané Vývoj českých studií a současný stav vyučování češtiny na HUFS, v níž podrobně zmapoval i význam působení českých lektorů, kteří se na této katedře významně podíleli na přípravě budoucích jihokorejských bohemistů.[2] Vedoucí katedry slavistiky z Mongolské stát[99]ní univerzity Shagdar Tuja nazvala svoje vystoupení stručně – Bohemistika v Mongolsku a její spolupracovnice Enkzargal Dagvasumberelová věnovala svůj příspěvek především sociokulturním, ale i lexikogramatickým potížím mongolských studentů bohemistiky při studiu češtiny (Těžkosti mongolských studentů při studiu češtiny).

Oddíl věnovaný slovakistice je uveden článkem Niny Haviernikové (Slovenčina ako cudzí jazyk na katedre českých a slovenských štúdií HUFS), pokračuje příspěvkem slovenského lektora působícího na katedře slovakistiky v Pekingu Mariána Bilého (K niektorým problémom vyučovania literatury v rámci výučby slovenčiny ako cudzieho jazyka na zahraničných univerzitách) a Tatsuyi Nakazawy z Univerzity Fukui v Japonsku (Situácia slovakistov a vyučovanie slovenčiny v Japonsku).

Třetí oddíl sborníku je nazvaný „Ostatní“ a jsou v něm publikovány příspěvky Ans Linssen-Hogenbergové z Univerzity Nijmegen v Nizozemí (Význam funkcí otce v Legendě o Kainovi B. Hrabala), prorektora HUFS prof. Kim Kyuchina (Analýza struktury, motivů a témat v Čapkově románu „Obyčejný život“ – různost v chápání lidské identity) a Slavy Dimitrova z Univerzity Velké Tarnovo v Bulharsku (An Ecconomic and Geographic Analysis of Bulgaria – Czech Foreign-Economic Relations). S. Dimitrov a E. Dagvasumberelová se ale jednání konference nemohli zúčastnit.

Sborník Studia českého a slovenského jazyka ve východní Asii. Czech and Slovak Language Studies in East Asia odráží zkušenosti východoasijských bohemistů a slovakistů z výuky českého jazyka a literatury. Pro nás je zajímavým dokladem toho, jak naše řeč a kultura oslovuje zájemce o naši kulturu ve východní Asii. A také ukazuje na hlavní těžkosti, které musejí zvládat východoasijští studenti bohemistiky a slovakistiky a jejich učitelé při zvládání typologicky značně odlišných jazyků, jakými čeština a slovenština pro Asiaty nesporně jsou. Navíc se jimi mluví v naprosto odlišném sociokulturním prostředí. Právě sociokulturní, sociální, historické a geografické odlišnosti jsou zdrojem exotičnosti češtiny a slovenštiny pro asijské bohemisty. O to víc bychom si měli cenit práce těch, kteří na druhém konci světa znalosti češtiny a slovenštiny a české a slovenské kultury s nadšením a osobním entusiasmem šíří.

Soulská konference nesporně přispěla rozvoji východoasijské bohemistiky. Stala se místem výměny pedagogických i lingvodidaktických zkušeností a navázání osobních kontaktů. Její organizátoři by si přáli překonat nejrůznější těžkosti a ideologické předpojatosti a navázat kontakty i s bohemisty a slovakisty severokorejskými, vietnamskými a indickými. Všichni vyslechli zprávu J. Hasila o připravovaném ustavení Mezinárodní asociace bohemistů a projevili velký zájem o členství v této organizaci, o jejíž založení usiluje prof. Jiří Marvan, doc. Ivana Bozděchová a prof. Jan Kuklík, bohemisté z FF UK. Bohužel tato iniciativa naráží na nezájem a nepochopení ze strany českých odpovědných orgánů a na nedostatek financí. V neposlední řadě došlo i k obnovení či navázání nových kontaktů českých bohemistů s jejich východoasijskými kolegy, kteří projevili svou vděčnost za pomoc, kterou čeští bohemisté a především Ústav bohemistických studií FF UK zahraničním bohemistickým pracovištím poskytují. Konference též ukázala, jak velký význam má [100]pro asijské bohemisty možnost studovat v Česku v rámci krátkodobých či dlouhodobých studijních pobytů na českých vysokých školách.

Mezinárodní konference Studia českého a slovenského jazyka ve východní Asii jednoznačně ukázala, že bohemistika „na druhém konci světa“, ve východní Asii, je v dobrých rukou. A nepochybně by si zasluhovala větší podporu ze strany českých zainteresovaných orgánů a větší pozornost českých bohemistů. Vždyť není tak úplně častým jevem, aby se na druhém konci světa konala mezinárodní konference a jejím jednacím jazykem byla pouze čeština!

---

[1] Kol. (Kim Inchon, Kim Kyuchin, Jiří Pešička – ve sborníku neuvedeno): Studia českého a slovenského jazyka ve východní Asii. Czech and Slovak Language Studies in East Asia. Seoul: HUFS, 2008. 218 s.

[2] V uplynulých dvaceti letech to byli Švéd Leif Gustafsson a po něm Jarmila Jandová, první rodilá mluvčí, která ale do Koreje přišla z Kolumbie. Po roce 1989 se otevřela možnost, aby na HUFS působili lektoři čeští. Prvním byl koreanista Vladimír Pucek z FF UK. Nejdéle (v letech 1991–2001) na katedře působil Antonín Bytel, bývalý ředitel Ústavu jazykové a odborné přípravy UK a učitel ÚBS FF UK. Za tu dobu se dobře naučil korejsky a spolu se svými korejskými kolegy se stal autorem několika dodnes velmi ceněných učebnic češtiny. Na katedře dále působili z FF UK politolog Zdeněk Zbořil, koreanistky Marta Bušková a Miriam Löwensteinová a bohemistky Libuše Heczková, Jana Bischofová a Jitka Kramářová-Hezinová a z Masarykovy univerzity v Brně Michaela Hashemi. V současné době v Soulu pedagogicky působí Jiří Pešička z ÚBS FF UK a Nina Havierniková z ÚJOP v Bratislavě. Všichni lektoři se podíleli na tvorbě korejských učebnic pro české bohemisty.

Ústav bohemistických studií FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
jiri.hasil@ff.cuni.cz

Naše řeč, volume 92 (2009), issue 2, pp. 97-100

Previous Ivana Bozděchová: O jazyce a lékařství

Next Robert Adam: Jacquese je špatně