Časopis Naše řeč
en cz

Besedy a besídky v toponymech na území Čech

Jana Steinerová

[Short articles]

(pdf)

Words "beseda" and "besídka" in the toponyma in the Czech region

V současné češtině se slovo beseda užívá převážně ve významu ‚náhodná nebo připravená a řízená schůzka několika lidí s rozhovorem účastníků o nějaké otázce‘[1], tedy rozprava v širším plénu, soustředěná kolem konkrétního tématu. Gebauerův slovník dokládá staročeský výraz besěda ve významu ‚rozprava, hovor‘, a také ‚místo pro ně‘[2]. Slovo je doloženo i v dalších slovanských jazycích, kde rovněž znamená ‚hovor, řeč, slovo‘. Vzniklo patrně z praslovanského *bez-sěda, kde bez- figuruje v adverbiálním významu ‚vně, venku‘ a sěda pochází od sěděti. Podle výkladu V. Machka beseda tedy „znamenalo společné posedění venku, před domem (na záspi apod.) s přátelským a klidným pohovorem, jak se to dělá na venkově navečer po práci a v neděli odpoledne.“[3]

Tuto bezpochyby nejen českou zálibu v sousedském pobesedování dokládají i toponyma na území Čech, v nichž se vyskytuje jednak samotný výraz beseda (resp. besídka), jednak další výrazy, které jsou z něho odvozeny – besedice, besednice, besedný. Všechny tři jsou v současném jazyce propriálně podmíněny, tzn. vázány na výskyt v místních a v pomístních jménech[4], a všechny jsou doloženy rovněž jako místní jména: Besedice – vesnice u Železného Brodu, Besednice – městys u Trhových Svin a Besedná – název pěti rozptýlených chalup u vsí Čímě a Křeničná. Jméno vsi Besedice vzniklo, jak uvádí A. Profous, ze stč. *besědicě, deminutiva k besěda, Besednice pak z adjektiva besedný nebo besední.[5]

Kromě místních jmen, která nacházíme u A. Profouse, je na území Čech doloženo 39 dalších toponym s výše uvedenými výrazy. Jsou zachycena ve sbírce pomístních jmen z let 1963–1980[6] a mimo výrazy beseda, besídka, besedice, besednice a besedný se v nich vyskytují rovněž adjektiva besedický a besednický, která jsou odvozena z místních jmen Besedice a Besednice. Z celkového počtu toponym uvedených ve sbírce je 30 pomístních jmen, tedy názvů neosídlených objektů, např. polí, luk, lesů, kopců…, a 9 místních jmen, označujících osídlené objekty – v tomto případě především hostince, restaurace a někdejší spolkové budovy.

Nejvíce dokladů pochází z bývalých soudních okresů[7] Dobříš (jedenáct), Písek a Tábor (po čtyřech), následuje Beroun a Kamenice nad Lipou (po dvou výskytech). Jedno jméno bylo [53]zaznamenáno na Libochovicku, Mladoboleslavsku, Vysokomýtsku a Železnobrodsku. Vysoká četnost výskytu těchto jmen na Dobříšsku je dána tím, že jména dvou kopců, Besídka (v dnešních mapách označovaného jako Nečínská besídka, 508 m n. m., podle nedaleké obce Nečín[8]) a Besedná, byla při soupisu pomístních jmen zaznamenána v několika sousedních obcích. Tyto názvy se navíc uvádějí nejen jako jména kopců, ale také jako označení objektů nacházejících se v jejich blízkosti (např. samota, pole a les Besedná; les a potok Besídka). Kromě toho jsou doložena i relační předložková jména V Jílovém pod Besednou (hon) a Pod Besídkou (pole). Pokud bychom tedy chtěli z četnosti výskytu uvedených pomístních jmen vyvozovat závěr, že nejdružnější duch panoval kolem Dobříše (a případně na Táborsku nebo Písecku), bylo by to značně zavádějící.

Motivaci většiny pomístních jmen je třeba spojovat s významem slova beseda, jak jej uvádí V. Machek, tj. ‚společné posedění venku, před domem … s přátelským a klidným pohovorem‘. Jde tedy převážně o jména míst ve volné přírodě, většinou honů, polí, lesů apod., která se většinou nacházejí na nějakém svahu – sousedské pobesedování se spojovalo s příjemným výhledem do krajiny. Například pole Beseda u obce Slatina v bývalém okrese Libochovice se rozkládá na severovýchodním svahu kopce Hazmburk, odkud je prý krásný pohled na kotlinu u Litoměřic. Dříve zde údajně bývaly pastviny a sousedé se tu mohli scházet a pobesedovat při obchůzkách svých polí a zahrad. Podobně označuje Besídka v obcích Věžovatá Pláně a Dolní Pláně na Českokrumlovsku remízek, kde se prý lidé scházívali k večerním besedám. Tatáž motivace pravděpodobně stojí za názvy polí Hořejší Besedice a Dolejší Besedice v blízkosti obcí Podolí I a Křenovice (bývalý okres Písek), případně Hořejší Besednice (Podolí I) či jen Besednice (Újezd u Chocně) a také již zmíněného jména Besedná, tedy primárně názvu kopce (496 m n. m.) západně od obce Křeničná na Dobříšsku. V posledně uvedeném případě se při vzniku pojmenování mohly uplatnit obě motivace, tj. družná zábava a vyhlídka. Nasvědčovala by tomu i skutečnost, že zde stávala rozhledna, údajně v podobě husitské hlásky.[9]

V rámci pomístních jmen figuruje výraz besídka poměrně často v názvech lesů (ve sbírce je jich zaznamenáno devět), což patrně souvisí s dalším, již odvozeným významem tohoto slova ‚zahradní domek, altán(ek), loubí‘[10]. Takové besídky bývaly místem společenské zábavy, což reflektuje i Jungmannův výklad: ‚místo neb stavení veselé v zahradách i jinde, kdež lidé hovoří, zabývají se, hodují‘[11]. Stavěly se v lesích a využívaly se při lovu. Jejich apelativní označení pak bylo využito při pojmenování celého lesa. Například U Besídky je název lesa v blízkosti obce Jemčina (a stejnojmenného loveckého zámku[12]) na Jindřichohradecku, kde prý stá[54]val zděný altán s vlašským krbem, který měl lovcům poskytovat úkryt za špatného počasí. Lze se ostatně domnívat, že na tradici těchto lesních besídek navázaly i výletní restaurace, jako např. Harrachovská besídka (lidově také Harrachovka) v malebném údolí řeky Lužnice u Tábora. Byla postavena roku 1901 v rámci tehdy se vzmáhajícího turistického ruchu a upravena v roce 1904 hrabětem Harrachem, jehož jméno od té doby nese.[13]

Hostince, restaurace a případně další budovy, v jejichž názvu se objevují výrazy beseda a besídka[14], však většinou historicky souvisejí s někdejší osvětovou činností a poukazují na tradici občanských besed, jejichž charakter vystihuje např. Ottův slovník naučný následovně: „V době novější nazývají se slovem beseda spolky, střediska poučení a zábavy, jež pečují o vzdělání a duševní zábavu členů svých jednak hojnými pomůckami literárními (časopisy, slovníky, knihami poučnými i zábavnými), jednak zpěvem, hudbou, deklamacemi, pak přednáškami a častými schůzemi členů v místnostech spolkových, kde členové výměnou myšlének o jednotlivých předmětech vzájemně se poučují nebo přátelským hovorem se baví.“[15] Jméno Beseda potom označovalo nejen tyto spolky, ale i budovy, které jim patřily. Například název V Besedě označuje dům v obci Čenkov (bývalý okres Hořovice), který byl sídlem bývalé Čtenářské besedy, založené údajně roku 1892.[16] Obdobný čtenářsko-zábavní spolek Beseda působil v Českých Velenicích (bývalý okres Třeboň), jméno dnes označuje rovněž část obce. Pozornost zasluhuje také bývalý hostinec Občanská beseda v Dobříši, neboť zde sídlil nejstarší dobříšský spolek téhož jména, založený v roce 1864, na nějž pak navázaly mnohé další.[17] Vzhledem k bohaté kulturní historii města lze podobné vysvětlení předpokládat rovněž u jména hostince Beseda ve Vysokém Mýtě, případně i bývalého hornického hostince V Besedě v Příbrami. Doloženo to však není.[18]


[1] Slovník spisovného jazyka českého I. Praha, 1960, s. 103.

[2] GEBAUER, J. Slovník staročeský I. Praha, 1903, s. 42–43. V Jungmannově slovníku je zaznamenán také význam ‚nářečí, dialekt‘. JUNGMANN, J. Slovník česko-německý I, Praha, 1835, s. 102.

[3] MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha, 1957, s. 30. Další etymologické výklady tohoto slova viz např. REJZEK, J. Český etymologický slovník. Voznice, 2001, s. 76.

[4] Starší užití dvou z těchto výrazů dokládá opět slovník J. Jungmanna (d. cit. v pozn. 2), a sice besednice ve významu ‚besedující žena‘ a besedný ve významu ‚hovorný, zábavný‘, potažmo ‚kvasný, hodovný‘.

[5] PROFOUS, A. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny I, Praha, 1954, 2. vydání, s. 61. K významu slova besedný viz pozn. 4.

[6] Uložena v odd. onomastiky ÚJČ AV ČR, v. v. i.

[7] Pomístní jména jsou lokalizována do bývalých soudních okresů podle Statistického lexikonu v Čechách 1923. Seznam těchto okresů srov. např. ŠMILAUER, V. Osídlení Čech ve světle místních jmen. Praha, 1960, s. 10–12.

[8] Soubor turistických map 1 : 50 000, 38, Edice Klubu českých turistů. Praha 1991–2002. Tentýž vrch se nazývá rovněž Žebrácká Besídka (http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/458320-necin). Psaní velkého, resp. malého písmena ve slově besídka je značně rozkolísané – lze se však domnívat, že daný vrch se primárně nazýval Besídka a přívlastky Nečínská, resp. Žebrácká, k němu byly přidány později. Z tohoto hlediska by pak bylo správnější užití velkého písmena.

[9] Postavil ji Klub českých turistů na paměť prof. dr. Františka Drtiny. Později však byla rozebrána. Soubor turistických map 1 : 50 000, 38, Edice Klubu českých turistů. Praha 1991–2002.

[10] D. cit. v pozn. 1.

[11] D. cit. v pozn. 2, srov. též V. Machek, d. cit. v pozn. 3.

[12] Soubor turistických map 1 : 50 000, 75, Edice Klubu českých turistů. Praha 1991–2002. SEDLÁČEK, A. Místopisný slovník historický království Českého. Praha 1908, s. 360.

[13] http://sechtl-vosecek.ucw.cz/galerie/tabor/most.html.

[14] Tyto názvy představují téměř čtvrtinu toponym zachycených ve sbírce pomístních jmen, což je nezanedbatelný podíl. Při soupisu pomístních jmen byly totiž shromažďovány i jména místních částí, tj. „jména osídlených objektů – částí obcí, skupin domů i jednotlivých domů a samot (např. mysliven, hostinců atd.)“ (MATÚŠOVÁ, J. Předmluva. In Slovník pomístních jmen v Čechách I. Praha, 2005, s. 7). Avšak vzhledem k primární orientaci sbírky na pomístní jména je výčet názvů místních částí spíš jen doplňkový. Z tohoto důvodu zde nejsou zachycena ani všechna restaurační či hotelová zařízení nesoucí název Beseda (nebo obsahující slovo beseda v názvu), kterých je po Čechách pochopitelně mnohem více. (Např. internetový vyhledávač Centrum.cz uvádí 25 takto pojmenovaných objektů stravování a pohostinství a 11 hotelů a pensionů – tyto údaje však zahrnují území celé České republiky, tj. i Moravy a Slezska.)

[15] Ottův slovník naučný III. Praha 1890, s. 883–884. Zde se rovněž uvádí, že první významná beseda tohoto druhu, Měšťanská beseda v Praze, zahájila svou činnost v r. 1846 a stala se vzorem takřka nesčetných podobných spolků po dalších zemích Koruny české, mezi nimiž asi figuruje na prvním místě známá Umělecká beseda (1863) v čele (mj.) s Vítězslavem Hálkem.

[16] Dům prý obci darovala k těmto účelům slečna Klára Hanušová, dcera profesora Ignáce Hanuše (mj. přítele Boženy Němcové a Karolíny Světlé). Vznikla zde knihovna, která měla ve 20. letech minulého století obsahovat téměř 2300 svazků.

[17] Např. Besední knihovna, Občanská záložna, zpěvácký spolek Zvonař, Ochotnické divadlo, Sokol. O těchto a jiných spolcích se lze dočíst na webových stránkách města Dobříše (http://mestodobris.cz).

[18] Příspěvek vznikl v rámci grantu Grantové agentury ČR č. 405/06/1238 Slovník pomístních jmen v Čechách V.

Naše řeč, volume 91 (2008), issue 1, pp. 52-54

Previous Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrbok: Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2006/2007

Next Jana Matúšová: Bobek, Bobeček

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1