Časopis Naše řeč
en cz

Životní jubileum prof. PhDr. Marie Čechové, DrSc.

Ludmila Zimová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Troufáme si tvrdit, že naprostá většina učitelů českého jazyka a literatury na českých základních a středních školách jméno naší jubilantky velmi dobře zná. Prof. Marie Čechová totiž zasvětila svůj profesní život nejen studiu českého jazyka a jeho fungování v komunikaci, ale stejnou měrou se věnovala rovněž otázkám vyučování češtiny na 2. stupni základní školy a na školách středních (nejdříve na gymnáziu a v posledních letech i na středních školách odborných) a také vysokých. Je spoluautorkou několika řad učebnic a metodických příruček, mluvnic a cvičebnic pro žáky základních a středních škol, dále mluvnic, stylistik a didaktik češtiny a slohu pro studenty bohemistiky, je autorkou desítek odborných článků (zejména v časopisech Český jazyk a literatura a Naše řeč), v nichž se zabývá nejen jevy mluvnickými, slohovými a frazeologickými, otázkami jazykové kultury a spisovnosti, ale také problémy lingvodidaktickými a didaktickokoncepčními. Právě toto jsou výsledky její obdivuhodné odborné a vědecké aktivity, které jsou známy v široké učitelské veřejnosti a mezi studenty bohemistiky. Autorčina bibliografie však čítá desítky a desítky dalších odborných článků publikovaných v českých a zahraničních odborných časopisech a sbornících (fakultních, příležitostných i tematicky zaměřených), recenzí a knih. V těchto příspěvcích se zabývá zejména dynamikou současné češtiny, jejím užíváním a otázkami stylistickými. Nelze pominout ani její dlouholetou pedagogickou činnost na univerzitě, ani významnou činnost organizační. Jako řešitelka nebo spoluřešitelka se podílela na mnoha významných lingvistických a lingvodidaktických projektech domácích i mezinárodních, v nichž prezentovala pozoruhodnou šíři svých odborných jazykovědných a didaktických znalostí a zájmů. Ale popořádku.

Prof. Marie Čechová se narodila 13. 5. 1937 ve středních Čechách. Po absolvování střední pedagogické školy krátce učila v severních Čechách. Její rozhodnutí studovat na Vysoké škole pedagogické češtinu a dějepis (1957—1961) a setkání s prof. Aloisem Jedličkou, který tam tehdy působil, předznamenaly nejen její odbornou, ale také pedagogickou dráhu. Osobnost prof. Jedličky, jeho vědecká erudice i pedagogická činnost ovlivnily zásadním způsobem její orientaci na stylistiku a funkční morfologii. Po absolvování Vysoké školy pedagogické působila naše jubilantka jako učitelka češtiny a dějepisu na různých základních a středních školách. Dalším významným momentem v jejím profesním životě byla aspirantura v oddělení češtiny Výzkumného ústavu pedago[162]gického v Praze. Zde ji odborně i lidsky ovlivnil zejména Jaroslav Jelínek, který tehdy VÚP vedl. Spojení témat lingvistických s aspekty didaktickými se v následujících desetiletích stalo pevnou součástí jubilantčiny vědecké a odborné činnosti. Její kandidátská práce a první kniha Mluvnické kategorie podstatných jmen ve vyučování (1976) potvrdila její celoživotní zájem o kvalitní vyučování českému jazyku, které u učitele předpokládá nejen perfektní znalosti jazykového systému a nezbytné komunikační dovednosti, ale také schopnost vhodně využívat ve výuce rozmanitých didaktických postupů, forem a prostředků. Po získání vědecko-pedagogického titulu CSc. (1972) a doktorátu filozofie (PhDr.) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy působila M. Čechová nejprve jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu pedagogickém a krátce nato také na Ministerstvu školství ČSR jako specialistka na vyučování českému jazyku. V roce 1975 začala vyučovat na katedře českého a slovenského jazyka FF UK v Praze budoucí středoškolské učitele českého jazyka a literatury. V roce 1978 obhájila habilitační práci, stala se docentkou pro obor český jazyk a po obhájení doktorské disertace a dosažení titulu DrSc. (1987) byla v roce 1988 jmenována univerzitní profesorkou v oboru teorie vyučování českému jazyku. Na katedře českého a slovenského jazyka FF UK působila téměř 18 let, v letech 1981—1990 také jako vedoucí katedry. Od roku 1994 dodnes je interní pracovnicí katedry bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Spolupracuje rovněž s dalšími vysokoškolskými a vědeckými pracovišti doma a v zahraničí.

Už z toho, co jsme v úvodu našeho článku o díle prof. Čechové jen v obecné rovině naznačili, je zřejmé, že máme-li se zmínit o jejím přínosu pro českou lingvistiku a teorii a praxi vyučování češtině, musíme nutně učinit nelehký výběr a soustředit se jen na autorčiny nejvýznamnější publikace.[1]

Celoživotní zájem prof. Čechové o řečovou komunikaci a styl došel výrazného uplatnění zejména v kolektivních pracích stylistických. Máme teď na mysli tři „stylistiky“ autorského kolektivu M. Čechová, J. Chloupek, M. Krčmová a E. Minářová, které byly publikovány v letech 1991—2003. Na počátku stála Stylistika (SPN 1991), jejímž rozšířením a přepracováním vznikla Stylistika současné češtiny (ISV 1997). Na rozdíl od tradiční a obecně přijímané klasifikace podle funkčních stylů učinili autoři základními kritérii pro uspořádání svých výkladů stálé faktory konstituující komunikát (mluvenost, speciální informování, pojmovost, direktivnost, estetičnost, přesvědčování) a v rámci takto vymezených celků pojednali komplexně o jednotlivých funkčních stylech. Prof. Čechová je autorkou subkapitol věnovaných slohové charakteristice prostředků hláskových, morfologických a slovotvorných, dále kapitol věnovaných administrativnímu stylu a metodologickým problémům stylistiky. Uvedená základní východiska najdeme i v Současné české stylistice (ISV 2003), která je však značně rozsáhlejší a reaguje na poznatky, jimiž se česká stylistika v uplynulých letech (také pod vlivem nově konstituujících spřízněných disciplín) obohacovala. Zvlášť patrné je to např. v kapitolách věnovaných stylu publicistickému, učebnímu a reklamě. Z pera či spíše z počítače prof. Čechové pocházejí tyto nové kapitoly. Výstavba komunikátů a intertextovost, Homogennost a heterogennost stylu, Regulativně-operativní rysy učebních komunikátů a Slavistické kontakty a vzájemné inspirace ve stylistickém bádání.

[163]Z odborných prací jazykovědných dále uvádíme knihu Čeština — řeč a jazyk (2., přeprac. vyd., ISV 2000), na níž se podílela spolu se Z. Hlavsou, M. Dokulilem, J. Hrbáčkem a Z. Hruškovou. Pod vedením M. Čechové, která zpracovala kapitoly Obecné výklady, Pojmenování, Slovo, Slovní druhy, Mluvnické významy slov, Komunikát a text, vzniklo dílo, které svým zaměřením na vyšší řečové a jazykové jednotky (pojmenování — slovo, výpověď — věta, komunikát — text) odráží výsledky bádání o češtině a jejím fungování v posledních desetiletích 20. století.

K učitelství češtiny míří její teoretické práce zabývající se vyučováním českého jazyka a slohu. Kniha Vyučování slohu (Úvod do teorie) (SPN 1985) představuje první ucelenou teoretickou soustavu, která se zabývá slohovou výchovou jako záměrnou činností založenou na komunikačním principu. O čtyři roky později připravila spolu se svým dlouholetým spolupracovníkem Vl. Styblíkem soustavnou Didaktiku češtiny (SPN 1989), jejímž rozšířením a přepracováním je kniha Čeština a její vyučování. Didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a pro studenty učitelství (SPN — pedagogické nakladatelství, a. s., 1998). Rozvržením knihy do čtyř částí (Vyučovací předmět český jazyk, Vyučovací proces, Jazykové vzdělávání, Komunikační/slohová výchova) autoři znovu ukazují, že didaktická složka vysokoškolské přípravy budoucích učitelů češtiny je stejně důležitá jako ta lingvistická. Zatím poslední velkou prací prof. Čechové v tomto oboru je Komunikační a slohová výchova (ISV 1998), zabývající se pojetím a systémem komunikační výchovy, její formativní stránkou a také pracovními postupy a formami, jakož i učebními texty a pomůckami vhodnými pro komunikační a slohovou výchovu. Autorka sice vědomě navazuje na své předchozí teoretické práce věnované této problematice (zejména na Vyučování slohu), ale v souladu s rozvojem poznání zařazuje nové kapitoly pojednávající zejména o výchově recepce textu, naslouchání, čtení a porozumění, o řečovém chování atd. Rozvíjí i problematiku tvořivosti učitele a žáka v komunikační a slohové výchově.

Nelze opomenout ani jubilantčiny četné práce určené žákům, studentům a jejich učitelům. Vedle několika řad učebnic českého jazyka pro ZŠ a SŠ a příslušných metodických příruček, na nichž se jako členka autorských kolektivů podílela od konce 70. let až do dneška, jsou to jednak školské mluvnice — Přehledná mluvnice češtiny pro základní školy (Fortuna 1992) spolu s Vl. Styblíkem, Z. Hlavsou a A. Tejnorem a Základní mluvnice českého jazyka (SPN — pedagogické nakladatelství, a. s., 2004) se spoluautory Vl. Styblíkem P. Hausrem a E. Hošnovou — jednak cvičebnice, jako např. Co mám umět z českého jazyka (v 6.—9. ročníku) (Pansofia 1996), pro niž zpracovala část slohovou (spoluautory byli Vl. Styblík a P. Hauser), Mluvnická a slohová cvičení (Fortuna 2000, s Vl. Styblíkem) a Hrátky s češtinou (SPN 1993). Posledně uvedená příručka, jejímž spoluautorem je K. Oliva, vychází z více než dvacetiletých zkušeností získaných při organizaci Olympiády z českého jazyka. Prof. Čechová patří spolu s K. Olivou a V. Kraflovou k jejím zakladatelům a dodnes je své olympiádě věrná. Proto bylo připraveno i druhé, rozšířené vydání této cvičebnice (s K. Olivou a P. Nejedlým, ISV 2001), obsahující cvičení a úkoly lexikální, frazeologické, onomastické, slovotvorné, tvaroslovné, fonetické a pravopisné, jakož i syntaktické a stylizační. Za pozornost stojí bezpochyby i nové pojetí všestranných jazykových rozborů v kolektivní publikaci Komplexní jazykové rozbory (SPN — pedagogické nakladatelství 1992, rozšířené vydání SPN, a. s., 1996), obsahující kromě rozsáhlé praktické části i důkladně zpracovanou část teoretickou. Svůj podíl má rovněž na příručce určené uchazečům o vysokoškolské studium češtiny Přijímací zkoušky na vysoké školy. Český jazyk a literatura (SPN — pedagogické nakladatelství, a. s., 2002).

[164]Významnou součástí neutuchající činorodosti prof. Čechové je i její odpovědná práce v redakčních radách odborných časopisů, práce editorská (např. u sborníků tradičních ústeckých lingvoliterárních konferencí) a recenzní. Po J. Jelínkovi převzala v roce 1985 úlohu vedoucí redaktorky časopisu Český jazyk a literatura a podařilo se jí časopis udržet (po zrušení dotace MŠMT v roce 1992) ve velmi náročných ekonomických podmínkách až dodnes. Je členkou redakční rady mezinárodního slavistického časopisu Stylistyka, vydávaného v Polsku.

Jako univerzitní profesorka přednáší především teorii spisovného jazyka a jazykové kultury, morfologii, stylistiku a didaktiku češtiny, ráda vede i různé výběrové semináře. Řada jejích diplomantů by byla jistě velmi dlouhá. Ochota a pečlivost, s jakou se studentům věnuje, byla bezpochyby silně ovlivněna i jejími osobními zkušenostmi z VŠP. Po léta vede mladé aspiranty a doktorandy (včetně zahraničních), oponuje habilitační spisy, je členkou zahraničních profesorských a konkursních komisí. Přednáší na nejrůznějších domácích i zahraničních konferencích (mj. SRN, Rusko, Litva, Slovensko, Polsko, Bulharsko, Egypt), v Jazykovědném sdružení ČR, připravuje přednášky pro učitele z praxe. V posledním desetiletí vedla několik grantových projektů (FRVŠ a MŠMT) zaměřených jednak na aktuální problémy vzdělávání žáků-imigrantů na českých školách, jednak na přípravu učitelů češtiny na tuto situaci. Byla spoluřešitelkou rozsáhlého mezinárodního slavistického projektu Najnowsze dzieje języków słowiańskich a je spoluautorkou části věnované českému jazyku (Opole 1998).

Všichni, kdo prof. PhDr. M. Čechovou, DrSc., osobně znají, vědí, že je to žena s obdivuhodným pracovním a životním elánem, s velkým darem nepromarnit ani chvilku volného času, tvůrčí osobnost, která dokáže zaujmout studenty, vést mladší kolegy, promýšlet projekty a tvořit koncepce. Do dalších let jí přejme hodně zdraví, pohodu k další tvůrčí práci a radost z těch, kteří jdou a půjdou v jejích stopách.


[1] S úplnou bibliografií prof. PhDr. Marie Čechové, DrSc., se budeme moci seznámit ve zvláštním sborníku, který připravuje katedra bohemistiky PF UJEP u příležitosti jejího životního jubilea.

Naše řeč, volume 90 (2007), issue 3, pp. 161-164

Previous Šárka Tůmová: 6. mezinárodní vědecká konference o komunikaci (Banská Bystrica 13.–15. 9. 2006)

Next Alena M. Černá: Zpráva o internetové aplikaci Vokabulář webový