Časopis Naše řeč
en cz

Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2005/2006

Robert Adam, Ondřej Koupil, Václav Petrbok

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V akademickém roce 2005/2006 uspořádal pražský Kruh přátel českého jazyka celkem jednadvacet přednášek věnovaných nejrůznějším — žhavě aktuálním i historickým, centrálním i opomíjeným — tématům z oblasti českého jazyka a písemnictví. Podzimní běh zahájila 5. 10. 2005 Anna Černá (Praha) přednáškou Slovenština — jazyk cizí?, založenou na poradenských zkušenostech s dotazy týkajícími se slovenských jazykových jevů. O živosti tématu svědčí i skutečnost, [48]že následná diskuse byla delší než vlastní přednáška. Na téma Mluvní styl mladé generace promluvila 12. 10. Jiřina Hůrková (Praha): ukázala, že se u mladé generace objevují tendence k redukci některých hlásek a k intonační monotónnosti, a vztáhla tyto trendy k současnému obecnému rozpadu norem. 19. 10. promluvil literární historik a editor Vladimír Justl (Praha) o svém učiteli O. Králíkovi, nepřehlédnutelné osobnosti české filologie a literární vědy 20. století. Ve svém vystoupení Lidský a pedagogický profil Oldřicha Králíka: úvod do dialogu (k 30. výročí úmrtí) se rozhovořil nejen o jeho oficiálním pedagogickém a profesním působení, ale svěřil auditoriu i několik svých osobních vzpomínek. V následné diskusi vystoupil se svou citově angažovanou a přitom respektní vzpomínkou na O. Králíka i jeho bývalý nesmiřitelný oponent M. Červenka. Nikoho z přítomných v tu chvíli nenapadlo, že toto veřejné vystoupení bude jedno z jeho posledních… 26. 10. se František Čermák (Praha) zeptal, Co je skutečně Český národní korpus. Odpovídal přednáškou popularizující odborníkům už důvěrně známý projekt, a to s přesvědčením, že jde o revoluci v možnostech, jak zjistit, jak se jazyk v běžném užívání chová. O Dušičkách (2. 11.) vyprávěla Taťána Vykypělová (Brno a Vídeň) Kruhu Příběh českého f jako historii jednoho fonému; otázky a debata ukázaly, že výklad historie českého hláskosloví nelze pokládat za zcela uzavřený. Petr Sgall (Praha) se 9. 11. v přednášce Přirozenost vyjadřování v češtině zaměřil především na tvarosloví a připomněl historii lingvistických sporů o přirozenou spisovnou morfologii. Přednáška Petra Nejedlého (Praha) Co (ne)víme o slovní zásobě češtiny doby střední informovala o práci staročeského oddělení ÚJČ v Praze na materiálu shromážděném v lístkovém lexikálním archivu Z. Tylem; na slovník tento materiál podle přednášejícího nevydá, archiv je digitalizován (dnes už víme, že digitální osud postihl bohužel i vlastní Staročeský slovník, jehož konvenční knižní vydávání bude zastaveno). Dvojí výročí jednoho z otců Kruhu a dlouholetého redaktora Naší řeči připomněli 30. 11. nejen studenti FF UK a zároveň pracovníci ÚJČ Jan Chromý a František Martínek (Praha) v přednášce Jiří Haller (1. 1. 1896 až 25. 1. 1971): 110 let od narození a 35 let od smrti zakladatele KPČJ, nýbrž i několik pamětníků v osobních vzpomínkách. O týden později, 7. 12., pohovořila Ivana Bozděchová (Praha) O české lékařské terminologii; je pozoruhodné, že odborné názvosloví tohoto oboru, dosti silně ovlivňované mezinárodním charakterem medicíny, je předmětem zájmu přednášejících v Kruhu poměrně často. Předvánoční posezení Kruhu uvedla přednáškou Kramářské tisky z jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny Štěpánka Běhalová (Jindřichův Hradec). Fundovaně se zabývala nábožensky vzdělávací produkcí 19. století (modlicí knížky, kramářská píseň, proroctví apod.), tedy oblastí literárními a kulturními historiky dosud opomíjenou, kterou v právě probíhajícím adventním čase pro přítomné posluchače přitažlivě aktualizovala.

Do jarního běhu přednášek vstoupil Kruh přátel českého jazyka s webovými stránkami (http://ucjtk.ff.cuni.cz/kruh/KPCJ.htm) nově graficky upravenými a rozšířenými o archiv přednášek od roku 1987. Výjimečná byla i úvodní přednáška 1. 3. 2006: poprvé v Kruhu promluvila nositelka ocenění Česká hlava, konkrétně Denisa Bordag(ová) (Lipsko), a to na psycholingvistické téma Dva jazyky v jedné mysli: produkce a osvojování gramatického rodu. 8. 3. představil Jiří Zeman (Hradec Králové) v přednášce Ke komunikaci nejstarší generace stárnutí jako komunikační proces; konkrétně se věnoval zejména rostoucímu významu fatické funkce, podobám kooperace a posunům v tématech komunikace a svůj výklad doprovodil řadou ukázek, které publikum velmi zaujaly. Spisovatelé pod dohledem — to byl název zajímavé a informačně nabité před[49]nášky, v níž se 15. 3. historička Magdaléna Pokorná (Praha) soustředila na cenzurní praxi v polovině 19. století. 22. 3. připomněl literární a výtvarný historik a kritik Zbyněk Sedláček (Ústí nad Labem) poutavým způsobem pozapomenutého básníka, publicistu, poslance říšského sněmu, cenzora a oblíbeného univerzitního profesora českého a polského jazyka a literatury Jana Pravoslava Koubka v přednášce Koubkova elegie na hrobech básníků slovanských (opožděný příspěvek ke 200. výročí narození Jana Pravoslava Koubka — *5. 6. 1805 v Blatné). Důmyslnou interpretací této příležitostné skladby Z. Sedláček objasnil Koubkovu dvojdomost poetae docti et nati, charakteristickou pro obrozenskou vědu o jazyce a literatuře. České Rukopisy a ruské Slovo o pluku Igorově vstavil do názvu 29. 3. Jiří F. Franěk (Praha); věnoval se hlavně ruské situaci a diskuse nakonec představila poměrně široký kontext situace ruské kultury na začátku 19. století. 5. 4. představila Jana Pleskalová (Brno) výsledky kolektivní práce na tříletém grantovém projektu Dějiny české jazykovědné bohemistiky včetně několika konkrétních překvapivých zjištění (zejména o pojmenování diakritických znamének), jichž se řešitelé během svého výzkumu dobrali. Tento první syntetický pokus o reflexi dějin oboru by se měl brzy dočkat i knižní podoby. Kulatý stůl, tradiční forma večerů Kruhu umožňující širokou debatu a konfrontaci názorů, byl 12. 4. věnován Grafické úpravě písemností. Setkání vedly příspěvky Olgy Kuldové (Praha), autorky státní normy pro úpravu kancelářských písemností, Markéty Pravdové (Praha), zabývající se dotazy z této oblasti v jazykové poradně ÚJČ, a Jakuba Krče (Praha), praktického typografa i pedagoga v tomto oboru; diskuse připomněla, jak je v době tvorby textů na počítačích stále důležitější vrstva grafického záznamu, která stojí pod pravopisem, ale kterou nelze opomíjet (psaní mezer, značek apod.). Osmou přednáškou tohoto běhu bylo 19. 4. Šest mluvnic hledá autora (barokní gramatik Václav Jandit) Martina Valáška (Praha); pozornosti se tu dostalo oblíbené mluvnici češtiny 18. století a jejímu záhadnému autorovi. Marie Vachková (Praha) nadepsala svou přednášku, konanou 26. 4., „Dvojjazyčný slovník potřebuje univerzitu“ (F. J. Hausmann): projekt Velkého německo-českého akademického slovníku v kontextu současné evropské lexikografie; kromě představení projektu nového slovníku se přednášející snažila v debatě s přítomnými obhájit důkladnou a časově náročnou akademickou práci na tomto díle proti nároku, že díla je potřeba rychle a většinu uživatelů nepřitahují jemnější lexikologické analýzy. Bohemogermanistické bylo i téma přednášky Evy Koudelkové (Liberec) Lidové pověsti německých obyvatel severu Čech v kontextu české vypravěčské tradice (3. 5.). Od obecných otázek (vztahy mezi folklórními útvary a literaturou, charakteristické rysy pověsti) a stručných dějin zkoumání českých německých pověstí se téma přeneslo přes srovnání některých motivů v pověstech původem českých a původem německých až k současnému neutěšenému stavu znalostí o pověstech ze severu a severovýchodu Čech a o nářečích, v nichž se zrodily. Šárka Zikánová (Praha) v přednášce K vývoji českého slovosledu: starší čeština v průměru a úzus jazykových vzorů (Hájkova kronika, Kralická bible) seznámila publikum 10. 5. 2006 se svým statisticky zaměřeným výzkumem textů střední češtiny; v rozdílech slovosledu střední a nové češtiny mj. hledala cestu, jak porozumět tomu, že žáci ve školách češtině střední doby nemusejí (přes její hláskovou a tvaroslovnou podobou s češtinou dnešní) rozumět. Kruh se tímto večerem uzavřel, ale jen do podzimu, kdy se pohne k dalšímu běhu. Organizátoři srdečně zvou k návštěvám.

Naše řeč, volume 90 (2007), issue 1, pp. 47-49

Previous Jana Bílková, Ivana Kolářová: Srovnání českých a německých jazykových prostředků v publikaci Františka Štíchy

Next Petr Nejedlý: Rejčert aneb rýchart