Časopis Naše řeč
en cz

(Nejen) o korespondenci v korespondenci jazykové poradny

Markéta Pravdová

[Articles]

(pdf)

-

Jazykové poradně k jejím 60. narozeninám[1]

Čtenářům Naší řeči, kteří znají jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR, patrně neprozradím žádné tajemství, pokud napíši, že toto pracoviště odpovídá každým rokem na tisíce jazykových dotazů.[2] Ve svém přípěvku se zaměřím především na dotazy, které se týkají grafické úpravy písemností a dalších jevů souvisejících nejen s tvorbou dopisů, ale jakýchkoli písemných dokumentů. Kromě dotazů zaslaných do jazykové poradny, v níž pracuji, mne k napsání příspěvku inspirovala i velice zajímavá diskuse na toto téma u kulatého stolu pořádaná Kruhem přátel českého jazyka, ke kterému jsem 12. dubna letošního roku zasedla společně s Olgou Kuldovou, autorkou české státní normy Úprava písemností zpracovaných textovými editory nebo psaných strojem (ČSN 01 6910)[3], a s Jakubem Krčem, pracovníkem z oboru typografie.

I. Členicí znaménka

Je až překvapivé, kolik poradenských dotazů může vyvolat psaní jednoho znaku, jenž se na první pohled zdá být celkem neproblematický, a tím je mezera. Jazyková poradna radí psaní mezer u členicích znamének obvykle v souladu s Pravidly českého pravopisu (dále PČP) nebo s ČSN 01 6910 (dále ČSN). Z typografických příruček se často opíráme o Praktickou typografii od P. Kočičky a F. Blažka.[4] Problematické a jistě i zajímavé jsou ty dotazy, v jejichž řešení se uvedené publikace neshodují. Pracovníci jazykové poradny se pak musí při řešení nerudovské otázky „kam s ní“ (s mezerou ― či bez ní?) rozhodnout, kterou normu mají při od[226]povídání konkrétního jazykového, přesněji pravopisně-grafického dotazu respektovat: Pravidla českého pravopisu, českou státní normu, nebo zásady typografické?

Vezměme si např. psaní mezer u spojovníku a pomlčky. Existuje celkem jednoduché pravidlo, že spojovník (krátkou vodorovnou čárku, tzv. divis) klademe mezi slova nebo jejich části bez mezer, protože výrazy jím spojené tvoří těsný celek. Naopak pomlčku (dlouhou vodorovnou čárku) mezerami buď oddělujeme (odděluje-li od sebe části textu ― proto jí také typografové říkají pauza), nebo ve zvláštních případech neoddělujeme (jestliže např. nahrazuje předložku, spojku či při psaní celých peněžních částek).[5]

Pokud budeme dodržovat zásadu neodmezerování spojovníku, jak graficky zaznamenat spojení typu Praha 6 a Lysolaje? V ČSN a PČP najdeme „klasické“ příklady psaní spojovníku v místních jménech a názvech správních oblastí: Frýdek-Místek, Praha-východ, Plzeň-jih, Ostrava-město, Brno-venkov apod. Příklady psaní víceslovných správních oblastí PČP neposkytují. Praktická typografie Blažka a Kočičky říká, že spojovník se ve všech případech sází bez mezer, a uvádí mezi příklady psaní spojovníku Praha 2-Vinohrady. Řešení, které nabízí jazyková poradna, je ještě trochu jiné: psát mezi víceslovnými spojeními u vodorovné čárky mezery, přičemž na internetových stránkách a v knižním vydání těchto internetových stránek poradna uvádí následující zdůvodnění: „Při psaní Praha 10-Zahradní Město vzniká podivné uskupení 10-Zahradní, poněkud připomínající názvy chemických látek (např. 1-fenyl-2,3-dimethyl-4-isopropylamino-5-pyrazol). Raději tedy pišme Praha 10 Zahradní Město. Důsledné by bylo psát také Praha Dejvice, ale jsou-li obě složky jednoslovné, lze se smířit i s úspornou podobou Praha-Dejvice, jak radí [227]PČP.“[6] Přidání mezer do spojení Praha 10 – Zahradní Město má své logické zdůvodnění. Stejný způsob zápisu místního jména v adrese je uveden i na předsádce Naší řeči (Praha 1 – Malá Strana) a v publikaci Písemnosti v našem životě (Praha 10 – Vršovice).[7] Všimněme si, že spojovník byl v těchto případech nahrazen pomlčkou. S ohledem na pravopisná a typografická pravidla bychom tedy mohli uvažovat o třech možnostech, jak daný typ spojení napsat: a) mezerovat a použít pomlčku, kterou nám textový editor i sám nabídne, b) ponechat spojovník, aby jím zůstala signalizována jistá významově těsná jednota, ale mezerovat, abychom se oněm „podivným uskupením“ vyhnuli (Praha 10 - Zahradní Město), nebo c) rezignovat na (ne)líbivost grafického vzhledu daného spojení a zůstat u řešení, které preferují typografové, tj. psát spojovník bez mezer. Ačkoli se jazyková poradna přiklání k prvnímu řešení, ani další dvě alternativy nelze považovat za nepřípustné.

Tazatele jazykové poradny často zajímá psaní spojovníku v podvojných příjmeních pojmenovávajících jednu osobu. V PČP najdeme např. Rimskij-Korsakov, Otýlie Sklenářová-Malá, v ČSN Klára Suková-Rovenská. Jak uvádí příručka M. Knappové[8], složená příjmení vznikají následujícími způsoby: 1. složené příjmení se dědí po rodičích nebo se nabývá sňatkem se snoubencem, který má složené příjmení zděděné po rodičích, 2. ženy si po svatbě mohou nechat v matrice zapsat dvě příjmení — k nově nabytému příjmení po manželovi připojit i své původní rodné příjmení a 3. nositelé si mohou druhou část příjmení připojit až v průběhu života, např. z uměleckých důvodů — to sice stávající právní řád neumožňuje, ale z jazykového hlediska je i tento způsob tvoření složených příjmení možný (např. Karel Matěj Čapek-Chod na rozlišení od Karla Čapka). Složená příjmení nejsou problematická kvůli psaní mezer, ale proto, zda se v nich má vůbec spojovník psát. V prvním typu složených příjmení zděděných po předcích se z důvodu udržování rodinné tradice spojovník ponechává. U druhého typu je podle platného zákona o rodině možná pouze podoba bez spojovníku. Rozhodne-li se tedy jeden z manželů připojit ke svému jménu, které měl před sňatkem, jméno manžela nebo manželky, bude mít nyní jméno podobu např. Skopalová Horáková, Saicová Římalová. Složená příjmení třetího typu nejsou nikterak kodifikována, nemají úřední charakter, ale zůstávají soukromou záležitostí.

Jednotné řešení, jak psát spojení dvou příjmení, které pojmenovává dvě osoby, v příručkách nenalezneme. Tvoření přivlastňovacích adjektiv k těmto příjmením tazatelům překvapivě nedělá problémy, píšeme je se spojovníkem, např. Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice, Kantova-Laplaceova teorie apod. (podobně jako např. česko-polské vztahy). Jak však zapsat jejich základní (substantivní) tvar? Praktická [228]typografie doporučuje psát ve spojeních typu Suchý-Šlitr pomlčku (pomlčka v tomto případě zastupuje spojku „a“ a sází se bez mezer). M. Knappová v příkladech dvojic vědců uvádí spojovník: Havránek-Jedlička. Kant-Laplace, Geiger-Müller a Hertz-Prach.[9] Také PČP z r. 1957 doporučovala psát spojovník (Hanzelka-Zikmund). Nevýhodou užití spojovníku v těchto případech se zdá být to, že při věcných neznalostech by čtenář mohl nabýt dojmu, že jde o podvojné jméno označující jednu osobu. Výhodou psaní spojovníku je naopak to, že souřadnost je naznačena spojovníkem obdobně jako u jiných souřadných (slučovacích) spojení. Jazyková poradna proto respektuje řešení navržené PČP z r. 1957 a M. Knappovou: Havránek-Jedlička; Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice. Zdráhali bychom se však doporučit variantu Česká mluvnice Havránka-Jedličky, kterou M. Knappová rovněž v příkladech uvádí. V tom případě by bylo (nikoli z hlediska grafického, ale stylistického) vhodnější Česká mluvnice B. Havránka a A. Jedličky, event. Česká mluvnice B. Havránka – A. Jedličky (psáno s pomlčkou a mezerami, a to z obdobných důvodů, které již byly nastíněny u psaní pomlčky v místních jménech).

Praktická typografie říká, že pokud se pomlčka používá místo spojek a předložek „a“, „až“, „od do“, „versus/proti“, má se sázet vždy bez mezer a neměla by se objevit na začátku ani na konci řádku. Jestliže tak sazba vychází, je třeba pomlčku nahradit slovy. V předchozím odstavci jsem se o nahrazování pomlčky spojkou „a“ již zmínila. V případě psaní pomlčky s významem „až“, „od do“, „versus/proti“ radí jazyková poradna ve spojeních jednoslovných výrazů pomlčku neodmezerovávat, tedy například: 14.17. 5., SpartaSlavia, strana 1624, 1013 h, v letech 19742006, trasa PrahaLiberec. Pokud se však pomlčka objeví mezi výrazy víceslovnými, doporučili bychom (na rozdíl od typografů) mezery vkládat, aby ani v těchto případech nevznikala opticky nežádoucí spojení dvou slov nacházejících se bezprostředně u pomlčky. Raději tedy např. 14. 5. – 17. 6., zápas Kralupy nad Vltavou Odolena Voda, trasa Praha Hradec Králové. Pokud pomlčku mezi víceslovnými spojeními odmezerujeme, není třeba ji nahrazovat na konci řádků slovním vyjádřením; objeví-li se pomlčka na konci řádku, na novém řádku se (na rozdíl od spojovníku) již neopakuje. Od typografických zásad psaní mezer u pomlčky se odlišuje také ČSN, která uvádí, že se toto znaménko odděluje z obou stran mezerami vždy. V normě jsou uvedeny příklady 11. 18. června, zápas Sparta Slavia. PČP žádné příklady psaní pomlčky užité namísto předložky nebo spojky neposkytují.

Občas se v poradně vyskytne dotaz na psaní mezer u lomítka, které PČP ani ČSN neřeší. Jazyková poradna radí zacházet s mezerami u lomítka obdobně jako u spojovníku a pomlčky. Lomítko bez mezery je vhodné pro alternativu tvořenou vždy jedním grafickým slovem: pan/paní, a/nebo, pamatuji se/si, přijmeme VŠ/SŠ, školní rok 2006/2007, 50 km/h. Pokud je jeden z výrazů dvou- a víceslovný, nabí[229]zí se řešení psát lomítko raději s mezerami, aby opět nedocházelo k nežádoucímu vizuálnímu spojení výrazů přiléhajících těsně k lomítku: např. podívej se / podívejte se.[10] Vyskytne-li se v jednom textu více lomítek za sebou nebo se střídají lomítka oddělující výrazy jednoslovné a zároveň víceslovné, doporučujeme samozřejmě mezerování sjednotit. Jak uvádějí typografické příručky, lomítko na konci řádku se podobně jako spojovník opakuje i na řádku dalším.

Nikoli ojedinělé jsou dotazy na psaní mezer u dvojtečky. Tazatelé jazykové poradny se obvykle neptají na to, jak psát dvojtečku, když uvozuje část textu, např. přímou řeč nebo výčet (tehdy přiléhá k poslednímu předcházejícímu písmenu a po ní vkládáme mezeru), ale na to, jak psát dvojtečku, pokud se používá jako matematické znaménko dělení nebo k vyjádření poměru. V těchto případech radíme ve shodě s Praktickou typografií i ČSN oddělovat dvojtečku mezerami (21 : 7 = 3, roztok ředíme v poměru 3 : 2, mapuje v měřítku 1 : 50 000), naopak dvojtečka bez mezer se používá ve smyslu skóre zápasu nebo vyjádření času (utkání skončilo 3:1; výkon 04:15:58,11 ― o časových údajích viz dále).

Problém, se kterým se na jazykovou poradnu obracejí zvláště korektoři a redaktoři, se týká psaní tří teček. Pro tři tečky se v typografii používá zvláštní znak (výpustka). Praktická typografie radí tři tečky přisadit k příslušnému textu bez mezery, a to před textem a po něm (…tady začíná citát a končí…). S oddělující mezerou se podle Praktické typografie píší tři tečky pouze tehdy, pokud naznačují neúplný výčet (Člověk má pět smyslů: zrak, sluch, …). V doporučení pro psaní výčtů se Praktická typografie shoduje s PČP i ČSN. Problémy však mohou nastat v případě citací. PČP například rozlišují jednak to, zda tři tečky uvnitř věty a na jejím konci naznačují řeč přerušovanou a citové vyznívání či zámlku ― pak tři tečky přiléhají (ve shodě s typografickými zásadami) těsně za slovo a můžeme je nahradit i pomlčkou (Vaši… vaši… spolužáci… byli zatčeni…), jednak uvádění tří teček uvnitř citátu, když se vypouští některá jeho část (Masarykovi se význam krásné literatury jeví v tom, že „veliké masy národní přijímají z umění … své ideály mravní a sociální“.). Všimněme si, že ve druhém příkladu převzatém z PČP je výpustka (na rozdíl od výše uvedené typografické zásady) oddělena od textu mezerami z obou stran. Problém s odmezerováním tří teček může nastat také v případě, kdy v rámci citace vypustíme konec věty, nebo v případě, kdy citujeme delší text a vypustíme z něj celou větu či i více vět. Jednotné řešení v žádných příručkách nenalezneme. Jazyková poradna se proto snaží navrhnout tazatelům jednoduché řešení ― chovat se ke třem tečkám jako k jakémukoli jinému interpunkčnímu znaménku: tři tečky před slovem oddělovat mezerou, protože po interpunkčním znaménku obvykle následuje mezera (např. … a čekal a čekal), tři tečky následující za slovem (nikoli za interpunkční čárkou ve výčtu) mezerou neoddělovat, protože i jiná interpunkční znaménka píšeme bezprostředně za slovem, tedy bez mezery (čekal a čekal…).

[230]Ojediněle se tazatelé jazykové poradny ptají na psaní závorek a uvozovek. Závorky a uvozovky přiléhají vždy těsně k výrazům, které ohraničují (tedy takto“). Dotazy na psaní mezer v závorkách jsou mnohem častější než dotazy na typy závorek a vhodnost jejich užití (obvykle rozlišujeme kulaté ( ), hranaté [ ], složené { }, ostré < > a lomítka / /). V případě uvozovek se v poradně občas setkáme i s poněkud překvapivým dotazem, zda se stále ještě první uvozovky píší dole, když v počítači někdy automaticky „naskakují“ nahoře i těsně před slovem (např. při psaní e-mailů). Pro české texty nadále platí, že se v nich používají pouze tři varianty uvozovek: dvojité „ “Jednoduché ‚ ‘ a boční » «. V typografii se klasickým českým uvozovkám „ “ říká 99 66, protože svým tvarem připomínají tyto číslice. Jakákoli jiná varianta užití uvozovek se považuje za chybnou.[11]

II. Čísla a číslice

Ve stejnojmenně nazvané kapitole se ČSN 01 6910 věnuje psaní desetinných čísel, číselných řádů, peněžních částek, sestav čísel, kalendářních dat, časových údajů, telefonních a faxových čísel ad. PČP na tuto normu odkazují na konci oddílu Zkratky a značky. O tom, že pisatelé mají s psaním číselných údajů v korespondenci potíže, svědčí četnost dotazů na toto téma, jež jazyková poradna obdržela. Ani zde se potížím s psaním členících znamének a mezer mnohdy nevyhneme.

Pokud zvolíme zápis čísel pomocí číslic, ČSN i PČP radí oddělovat řády mezerami, tzn. čísla, která mají více než tři místa vlevo nebo vpravo od desetinné čárky, členit do skupin o třech místech: 2 500 obyvatel, 3,536 2 kg apod. Čtyřmístná čísla se člení rovněž mezerou (kromě letopočtů: 1953). Pouze při psaní peněžních částek lze z bezpečnostních důvodů skupiny tří čísel oddělit tečkou: 4.351,50 Kč. ČSN uvádí v příkladu psaní celých peněžních částek za desetinnou čárkou dvě vodorovné čárky: Kč 100,-- (z délky vodorovných čárek uvedených v ČSN však nepoznáme, zda jde o spojovníky, nebo pomlčky).[12] Praktická typografie proti tomu doporučuje v celých peněžních částkách psát po desetinné čárce jednu pomlčku. Obě publikace se však shodnou v tom, že nahrazování pomlčkou, event. dvěma [231]spojovníky, není v běžném textu nezbytné. Za typografickou chybu se považuje způsob zápisu: 1.000.000,(správně: 1.000.000 Kč nebo Kč 1.000.000,–).

Velmi často se lidé obracejí na poradnu s dotazem, jak psát kalendářní datum. Vedle původního způsobu zápisu 1. 2. 2002, 21. 6. 2004 či 31. 12. 2005 (s mezerou po tečce) lze podle ČSN zvolit i tzv. dvoumístný způsob zápisu bez mezer mezi dny, měsíci a roky: 01.02.2006, 21.06.2004 či 31.12.2005 (chybně je však 1.2.2002, 8.10.2003, 21.6.2004). Dvoumístný způsob se užívá i u dat psaných sestupně, ve kterých jsou rok, měsíc a den odděleny spojovníkem: 1998-05-11, 2003-06-01. Letopočty po roce 2000 se doporučují psát čtyřmístně, aby nedošlo k záměně (připouští se tedy psaní 98-05-11, není však vhodné 06-12-04). Způsob zápisu letopočtu s odsuvníkem (apostrofem) ’98 se v korespondenci obvykle nepoužívá.

Změna, kterou již přineslo vydání ČSN z roku 1997, nastala v psaní časových údajů. Podle ČSN bychom měli v časových údajích označujících hodiny, minuty a sekundy psát dvojtečku: 03:25, 10:30:15, dostavte se v 7:15 h. PČP a Praktická typografie z r. 2000 však v příkladech označujících hodiny a minuty uvádějí tečku. Jazyková poradna proto ve svých odpovědích tazatelům radí obě možnosti zápisu s odkazem na uvedené zdroje. Desetiny a setiny sekundy se oddělují vždy desetinnou čárkou: nejlepší závodník doběhl v čase 3:59,15 (3 minuty, 59 sekund, 15 setin sekundy).

Poslední vydání ČSN přineslo v návaznosti na přečíslování telefonních linek v České republice (22. září 2002) další významnou novinku: „Telefonní a faxová čísla se člení podle pokynů v aktuálních Zlatých stránkách.“[13] Zatímco předchozí vydání ČSN ze srpna 1997 (a jeho komentované vydání) doporučovalo členit telefonní a faxová čísla po dvojicích zprava a v případě lichého počtu začínat trojčíslím, nové vydání ČSN z listopadu 2002 nezvolilo obdobný typ doporučení, ale odkázalo na knižní produkt firmy Mediatel, s. r. o., v němž jsou telefonní čísla uváděna po trojicích.

III. Grafická úprava dopisu

Grafická úprava písemností a formální náležitosti korespondence je oblast, ke které směřují stovky jazykových dotazů. Pomineme-li psaní členicích znamének a číselných údajů, o kterých již byla řeč výše, témata dotazů týkajících se pravidel korespondence nejsou zdaleka vyčerpána. Vzhledem k tomu, že příručky si v jejich řešení celkem neodporují, omezím se pouze na prostý výčet některých dotazů, které se opakují. Tazatele např. zajímá:

grafická úprava dopisů: zarovnávání textu od levé svislice a do bloků, umístění adres a podpisů v dopisech, psaní jednopísmenných výrazů na konci řádku, řádkování apod. (při odpovídání těchto dotazů odkazujeme především na ČSN);

[232]― psaní slova Věc v názvu dopisu, které se v úřední a obchodní korespondenci považuje již za zastaralé a doporučuje se vypouštět; ponechává se pouze tučně, nebo podtrženě zvýrazněný název dokumentu (např. Žádost o…);

― interpunkční znaménka a mezery u zkratek v názvech společností, a to v údajích o právní formě podnikání, jako např. a. s. a s. r. o. (tyto zkratky stojí v pozici přístavku, a proto bychom je měli oddělovat od názvu společnosti čárkou a v souladu se zásadami psaní zkratek do nich vkládat po tečkách mezeru, ale pokud je daná společnost zapsána v obchodním rejstříku jinak, snadno mohou kvůli (ne)kladení čárky či mezery nastat komplikace např. u textů právního charakteru);

― interpunkční znaménka v pozdravných formulích na konci dopisu ― patrně pod vlivem anglické korespondence se nás tazatelé ptají, zda mají za spojením S pozdravem psát čárku, nadále jim však radíme, že nikoli;

― způsob psaní a umístění zkratek u podpisů osob v z. (správně např. v z. Mgr. Vít Smetana) a v. r. (správně Ing. Marie Chybová v. r.);

― pořadí podpisů ― není lingvistickou záležitostí, a proto odkazujeme na ČSN, která uvádí následující pravidla:

a) v případě podpisů dvou osob se vlevo podepisuje pracovník funkčně vyšší a vpravo pracovník funkčně nižší, jsou-li pracovníci funkčně na stejné úrovni, podpisy následují za sebou v abecedním pořadí,

b) v případě podpisů dvou organizací je vpravo podpis té, která písemnost vyhotovila,

c) jestliže je na písemnosti více podpisů, umisťují se vedle sebe po dvojicích (3–4 řádky pod sebou);

― psaní velkých písmen a interpunkce ve výčtech – je možné volit mezi více způsoby:

1. Jestliže jsou položky ve výčtu nevětného charakteru, začínáme každý řádek obvykle malým písmenem, na konci každého bodu výčtu píšeme čárku, event. středník (většinou na konci delších bodů), a výčet ukončíme tečkou.

2. Pokud je výčet tvořen větami, dává se přednost začínat jednotlivé položky velkým písmenem a končit každý bod tečkou. Psaní s malým písmenem na začátku vět a jejich ukončení čárkami (ev. středníkem) je rovněž přípustné.

3. Jsou-li jednotlivé body výčtu dostatečně graficky odlišeny, např. umístěním na samostatném řádku, interpunkční znaménko se podle ČSN na konci řádku psát nemusí (ČSN se pochopitelně nezabývá výčty v publicistice a krásné literatuře, ale výčty v úřední/obchodní korespondenci).

Ať už se pisatelé rozhodnou při psaní výčtu pro jakýkoli způsob z těchto tří, v rámci jednoho textu je pochopitelně vždy vhodné postupovat jednotně. To platí i v rámci samotných výčtů, pokud se v nich střídají položky nevětné a větné, např. Objednáváme u Vás:

[233]- 100 ks grafitových tužek HB,

- 10 ks plastových ořezávátek s válcovým krytem, který umožňuje kontrolu množství odřezu,

- 5 balení lněných motouzů (sada 3 × 100 m), …

Závěr

Do jazykové poradny přichází na téma korespondence pestré množství dotazů, jež se týkají všech jazykových rovin: roviny komunikačně-pragmatické (např. dotazy na oslovování neznámého adresáta v dopise, oslovování funkcemi a tituly), stylistické a lexikální (dotazy na vhodnost formulace vět a užití nějakého slova, vysvětlení významu spojení či termínu) a samozřejmě i gramatické (žádosti o ověření správného pádu nějakého slova či slovní vazby, oslovování pátým pádem, užívání přivlastňovacích zájmen apod.). Z četných příkladů uvedených v příspěvku je patrné, že tazatelům jazykové poradny nejsou lhostejné ani normy stanovující grafickou stránku písemných projevů.[14] Proto jazyková poradna velice často pracuje s typografickými příručkami, s ČSN určenou pro úpravu písemností, popř. speciálními příručkami zabývajícími se tvorbou dopisů a jiných písemností[15], a velice oceňuje přínos těchto publikací. Na druhou stranu je ovšem třeba připomenout, že ačkoli krása písemných dokumentů tkví mj. i v detailech, nikdy by neměl důraz na formu převážit nad zájmem o samotný obsah sdělení.


[1] Napsáno s podporou projektu 1ET200610406 Jazyková poradna na internetu.

[2] Například v roce 2004 jazyková poradna odpověděla 6 043 dotazů zaslaných elektronickou poštou. Vloni jejich počet vzrostl na 7 880, přičemž některé e-maily obsahovaly i více jazykových dotazů. Srovnatelné množství dotazů zodpověděla jazyková poradna na své telefonní lince.

[3] V příspěvku vycházím především z posledního vydání normy ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory nebo psaných strojem. Český normalizační institut, Praha 2002. Olga Kuldová je také autorkou předchozího znění této normy (ČSN 01 6910 Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. Český normalizační institut, Praha 1997), komentovaného vydání této normy (Normalizovaná úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovým editorem. Fortuna, Praha 1999) a spoluautorkou knihy O. Kuldová, E. Fleischmannová, Jak psát obchodní dopisy a jiné písemnosti, Fortuna, Praha 2001.

[4] P. Kočička, F. Blažek, Praktická typografie, Computer Press, Brno 2000.

[5] Rozlišení pomlčky a spojovníku klasické psací stroje neměly a ani ČSN 01 6910 s tímto rozlišením při uvádění příkladů bohužel nepracuje ― všechny pomlčky a spojovníky jsou v této normě zobrazeny stejně dlouhou vodorovnou čárkou. Textové editory, na něž se norma explicite již ve svém názvu zaměřuje, však grafické rozlišení spojovníku a pomlčky (jak půlčtverčíkové, tak čtverčíkové) umožňují a není ani k tomu potřeba žádných složitých operací. K napsání spojovníku stačí uživateli zmáčknout na počítačové klávesnici znaky, které představují pomlčku nebo minus. Oba typy pomlček jsou obsaženy prakticky v každé znakové sadě. Zatímco půlčtverčíková, tj. „krátká pomlčka“ /–/, se používá v beletrii a hladké sazbě (v běžných textech, tedy např. i v korespondenci), čtverčíková, tj. „dlouhá pomlčka“ /—/, se často upřednostňuje v akcidenční sazbě (tzn. v textech příležitostných, které jsou zpravidla zpracovány náročnější grafickou úpravou; např. pozvánky, letáky apod.). Půlčtverčíkové pomlčky docílíme na počítači několika způsoby. Např. v programu MS Word přes pokyny na horní liště „vložit“ — „symbol“ a následným výběrem pomlčky z řady znaků nebo tzv. zkratkovými klávesami: současným stisknutím kláves levý Alt a 0150 (na numerické klávesnici) či kláves Ctrl a minus (na numerické klávesnici). Některé verze textových editorů dokonce krátkou vodorovnou čárku („spojovník“), kterou v textu oddělíme mezerami, samy opravují na delší. Další způsob, jak napsat v textovém editoru pomlčku, je napsat dva spojovníky vedle sebe. (Napíšeme-li dva spojovníky mezi dvěma mezerami, textový editor je následně automaticky nahradí pomlčkou půlčtverčíkovou. Pokud ke dvěma spojovníkům přiléhají slova bez mezer, počítač je automaticky opraví na pomlčku čtverčíkovou, kterou lze získat i zkratkovou klávesou Alt+0151.)

[6] A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte. Ze zkušeností jazykové poradny, Scientia, Praha 2002, s. 101; srov. též internetové stránky jazykové poradny na www.ujc.cas.cz (rubrika „Na co se nás často ptáte“, heslo „pomlčka a spojovník“).

[7] J. Kraus, J. Hoffmanová, Písemnosti v našem životě, Fortuna, Praha 1996, s. 43.

[8] M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, TAX AZ KORT, Liberec 2002, s. 88n.

[9] Tamtéž, s. 91.

[10] D. cit. v pozn. 6, s. 70 (na internetových stránkách jazykové poradny heslo „lomítko“).

[11] I v e-mailech lze ovšem správné psaní uvozovek zajistit prostřednictvím klávesnicových zkratek: dolní dvojitá uvozovka Alt+0132, horní dvojitá uvozovka Alt+0147, jednoduchá dolní uvozovka Alt+0130, jednoduchá horní uvozovka Alt+0145, levá boční uvozovka Alt+0187 a pravá boční uvozovka Alt+0171.

[12] Jistě by bylo vhodné a prospěšné, kdyby nové znění ČSN 01 6910, které se podle informací O. Kuldové již připravuje a má vyjít v příštím roce, obsahovalo i příklady psaní peněžních částek v eurech, event. dolarech (poslední znění této normy vyšlo v roce, kdy euromince a eurobankovky teprve vešly do oběhu). Zatímco v bankovní praxi i v zahraniční korespondenci se pro měnu používají převážně mezinárodní třípísmenné kódy (CZK, EUR, USD apod.), v českých textech používáme značky Kč, €, $ nebo měnové jednotky vypisujeme slovem, např. účtujeme 500 korun, dolarů, eur (tazatelé jazykové poradny si také mohou v internetové rubrice „Na co se nás často ptáte“ a ve stejnojmenné knížce dozvědět, že slovo euro se skloňuje zcela pravidelně podle vzoru „město“).

[13] ČSN 01 6910, 2002, s. 13.

[14] Počet písemných odpovědí, ve kterých jazyková poradna explicite uváděla odkaz na jakoukoli českou státní normu, se pohybuje okolo šesti set. Nejčastěji odkazujeme na ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory nebo psaných strojem (výslovně uvedena v cca 450 e-mailových odpovědích), dále ČSN EN ISO 3166-1 Kódy pro názvy zemí a jejich částí (Český normalizační institut, Praha 1999), ČSN ISO 690 Bibliografické citace (Český nomializační institut, Praha 1996) a ČSN 97 6030 Abecední řazení (Český normalizační institut, Praha 1993).

[15] Např. O. Kuldová, E. Fleischmannová, d. cit. v pozn. 3; J. Kraus, J. Hoffmanová, d. cit. v pozn. 7.

Naše řeč, volume 89 (2006), issue 5, pp. 225-233

Previous Z dopisů jazykové poradně

Next Jan Chromý: Jiří Haller – osobnost české lingvistiky

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1