Řešit a řešení

Miloš Mlčoch

[Short articles]

(pdf)

-

Sloveso řešit se v poslední době stává velmi frekventovaným. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1998) uvádí toto pojmenování v souvislosti s těmito významy: 1. hledat, nalézat z daných okolností uspokojivou odpověď, vysvětlení, východisko: řešit problémy, sporné případy, (bytovou) situaci; mat. ř. rovnici nalézat její kořen, (y) 2. vhodným způsobem uspořádat jako celek: moderně ř. byt; -ení, -í, s. najít vhodné ř.; mat. ř. rovnice kořen.

Autoři práce Nová slova v češtině ― Slovník neologizmů 1, 2 (1998, 2004) tuto lexikální jednotku do své publikace nezařadili. Také to je jeden z důvodů, proč vznikl tento krátký příspěvek.

Obliba slovesa řešit v současné době vzrostla hlavně v mluvených i psaných projevech mladých lidí, mimo jiné zejména pod vlivem populárních replik to neřeš ― to teda budu řešit v podání Evy Holubové a Rudolfa Hrušínského ml. ve filmu Knoflíkáři.

Slovo řešit tak získalo další význam, a to ‚zabývat se něčím‘ ― řeší filozofii, řeší anglickou literaturu, navíc se dále aktualizuje: řeší éčko (droga extáze) vedle spojení řeší to éčkem. Zde má sloveso řešit sice význam ‚hledat východisko ze situace‘, ale v mluvených i psaných komunikátech mládeže má ironický nádech. Velmi oblíbené je v dnešní době přátelsky míněné nebo uklidňující to neřeš ve významu ‚buď v klidu, vykašli se na to, nech to plavat‘.

Z konkrétních mluvených projevů studentů středních a vysokých škol na Moravě uvádím např. On tam pořád řešil (profesor dějepisu), jestli byl Kafka pedofil. Jestli má takové nebo jiné oblečení, tak to oni vůbec neřeší. Tak se jim na to vykašli. To vůbec neřeš. Prosím tě, co on pořád řeší?

Bohatým zdrojem, odkud je možno čerpat další příklady, je chatová komunikace na internetu, kde se neustále ‚něco řeší‘, ať už jsou to politické aféry, sportovní úspěchy a neúspěchy, zaručené zákulisní informace atd.

V magazínu Dnes z 27. 1. 2005 jsem zaznamenal následující příklady. Režisér filmu Snowboarďáci Karel Janák: Mladí dnes žijí na vlastní pěst. Chtějí se bavit, užívat, školu a zaměstnání už tolik neřeší. Představitel jedné z hlavních rolí Jiří Mádl: Ve Sněženkách se víc řeší, jak porušovat nějaké zákazy. Snowboarďáci … žádné zákazy neřeší.

Moderátor televizní soutěže Česko hledá SuperStar se ptal jednoho ze soutěžících: Co řešíš v současné době nejvíc?

Význam slova řešit se také může posouvat dál, např. znamená ‚přemýšlet o něčem‘: Teďka řeším, jestli se nechám vyvolat.

Z nedokonavého řešit je odvozeno dokonavé pořešit ve významu ‚dokončit činnost‘ ― musíme ještě něco pořešit, tak to pořeš a už pojď, a také ve významu ‚zařídit‘ ― pořeš už ten novej flek, pořeš na víkend ty lístky.

Dochází také k aktualizaci slovesa vyřešit ― tohle za tebe vyřeší pár panáků, ale může dojít k dalšímu posunu významu: už to mám vyřešený (už jsem se rozhodl), tys to teda vyřešil! (‚ty ses vyznamenal‘, většinou míněno ironicky). Oproti tomu užívání frazému s podobným významem tys tomu dal korunu výrazně ustupuje.

Také podstatné jméno slovesné řešení je frekventované hned v několika oblastech. Časté je například v reklamě: Wüstenrot ― řešení vašeho bydlení, řešení podzimního nachlazení vám přináší septusil, užitkové vozy Boxer — profesionální řešení na míru.

Slovo řešení se v poslední době stalo velmi frekventovaným rovněž v projevech fotbalových trenérů, komentátorů a také hráčů. V kontextu sportovní žurnalistiky jeho užívání přidává projevu na odbornosti. S oblibou je například užívá trenér Jaroslav Hřebík. V rozhovoru o poločase fotbalové Ligy mistrů, kdy společně s komentátorem Jaromírem Bosákem Hřebík za [224]pomoci videa analyzoval jednu konkrétní herní situaci, použil slova řešení třikrát během necelých dvou minut: … tohle je ta situace, kdy nabíhá do finální fáze řešení 5 hráčů…, … nebyli na řešení této standardní situace připraveni…, … klasická chyba systémového řešení.

Výrazy řešit a řešení jsou časté i v mluvě manažerů ― musíme ještě tohle dořešit, tohle za vás nikdo nevyřeší, pane inženýre ― a v dalších komunikačních oblastech, v projevech mluvených i psaných.

Naše řeč, volume 89 (2006), issue 4, pp. 223-224

Previous Kamila Smejkalová: Patio

Next Z dopisů jazykové poradně