Děkování a přijímání díků

Pavla Chejnová

[Articles]

(pdf)

-

V souvislosti s komunikačně-pragmatickým obratem, kdy se přenesla pozornost lingvistů z oblasti languové do oblasti parolové, se dostává do popředí zkoumání mezilidské komunikace. Vyvíjejí se vědy, jež komplexněji propojují oblast lingvistiky a ostatních věd orientovaných na člověka jako živočicha i jako racionální bytost (sociologie, psychologie, etnologie, etologie, fyziologie). Vznikají nové disciplíny, jež mohou lépe postihnout jevy, které mají svou jazykovou realizaci, ale jejich kořeny jsou v biologické či psychické podstatě člověka (psycholingvistika, sociolingvistika, neurolingvistika). Takovým jevem je i fenomén zdvořilosti. Výzkum zdvořilosti se zpravidla řadí do pragmatické lingvistiky (pragmatiky), tedy do disciplíny, která studuje řeč z funkčního hlediska, posuzuje vhodnost užití určitých promluvových prvků v konkrétních komunikačních situacích. V popředí je tady mluvčí, pisatel, autor textu, produktor, a dále posluchač, čtenář, recipient, adresát.

Podle Čermáka je zdvořilost konvenční sociální postoj a projev úcty a takové chování, které je přijatelné a nekonfliktní a které má v jazyce různé vyjádření.[1] Zdvořilostí se v lingvistice rozumí v užším smyslu formy a funkce oslovování, pozdravů, tykání a vykání, v širším smyslu aktualizované užití zvláště gramatických a lexikálních prostředků, např. negace, slovesného způsobu a vidu, determinace, deminutiv, modálních sloves, částic atd.[2] Užívá se termínu řečová etiketa.[3]

V tomto článku budu prezentovat dílčí výsledky rozsáhlého výzkumu zaměřeného na celou oblast zdvořilosti. Výzkumu se zúčastnilo 300 respondentů (213 žen a 87 mužů) ve věku 17―35 let. Jednalo se především o studenty gymnázia, Pedagogické fakulty UK a učitele. Všichni respondenti měli češtinu jako mateřský jazyk. Výzkum byl proveden formou dotazníku o 50 otázkách s tvorbou odpovědi. Respondentům byly prezentovány určité situace a jejich úkolem bylo napsat vlastní předpokládanou verbální (popřípadě neverbální) reakci. Děkování a přijímání díků představoval soubor pěti hypotetických situací s různou mírou emocionálního zaujetí obou účastníků komunikace. Výsledky byly převedeny i do procentuálních tabulek (viz příloha).

Situace 1. Jak poděkujete příteli za velmi náročnou intelektuální práci, kterou pro vás vykonal? Situace není příliš emocionálně vypjatá, ale důležitost vykonaného [192]úkolu může být pro mluvčího značná. Prosté poděkování děkuji, díky, dík bývá modifikováno zesilujícím adverbiem (mnohokrát, mockrát, neuvěřitelně, strašně, převelice, fakt). Řidší jsou substandardní varianty děkas, děkan, které někteří lidé mohou pokládat za nezdvořilé.

Děkování může být ovšem vyjádřeno i jinak, bez užití explicitní formule děkuji. Jde tu spíše o vyjádření vděku, vyjádření vlastních emocí (Jsem ti do smrti zavázán. Jsem ti moc vděčný. Kdybych tě neměla… Zachránil jsi mě. Jsi moje záchrana. Vážím si toho. Moc jsi mi pomohl. Co bych si bez tebe počal. Nikdy ti to nezapomenu.). Do této kategorie by patřily i výpovědi poukazující na nekompetenci mluvčího v kontrastu s kompetencí adresáta (Bez tebe bych to nezvládla. Já bych to nikdy nedokázala. To víš, tomu já nerozumím.).

Časté je přímé vyjádření obdivu nad adresátovými schopnostmi a ochotou pomoci (Jsi úplně úžasný. Jsi poklad / super / zlato / zlatíčko / skvělý / hodný / dobrý / šikulka / sluníčko / borec / kámoš. Smekám před tebou. Klobouk dolů.). Tato vyjádření bývají expresivnějšího charakteru.

Obvyklá je nabídka protislužby (Máš to u mě. Co jsem dlužná? Jsem dlužníkem. Oplatím ti to. Jak se ti budu moct odvděčit? Kdykoliv budeš něco potřebovat, jsem tady / víš, kam jít / kam se obrátit). Vyjádřením díků může být i dárek, nejčastěji respondenti uváděli pozvání na večeři, láhev alkoholu a bonboniéru (Víno piješ? Na posílení mozkových neuronů něco sladkýho. Máš u mě panáka. Smím tě pozvat na večeři?).

Situace 2. Jak poděkujete někomu, kdo vám zachránil život? Tato situace je velmi emocionálně vypjatá a pro většinu respondentů hypotetická. Někteří si s odpovědí vůbec nevěděli rady. Získané odpovědi jsou nicméně velmi zajímavé. Převládá emocionální vyjádření vděku, důležitost skutku pro mluvčího (Nikdy vám to nezapomenu. Nedokážu ani vyjádřit díky. Jsem vám zavázán svým životem. Do smrti vám budu vděčná. Celá rodina je vám vděčná. Vážím si toho. Strašně moc jste pro mě udělal. Nebýt vás, bylo by mnoho lidí nešťastných. Bez vás bych tu už nebyla. Jste moje záchrana. Moc to pro mě znamená. Jsem ráda, že jsi. Ještě že tě mám.). Lze vyjádřit i obdiv adresátovi (Jste můj anděl strážný. Jsi zázrak. Jste úžasný.).

Častá je také nabídka protislužby (Máš to u mě. Nevím, jak se vám odvděčit. Jak to můžu oplatit? Co můžu udělat já? Jsem dlužníkem. Budete-li potřebovat pomoc, obraťte se na mě.).

Je-li užito explicitní formule děkuji, je zpravidla modifikována zesilujícím výrazem (Mockrát děkuji. Pane bože, děkuji. Dě-dě-děkuji. Děkuji, ač to neocení váš čin. Jéžiš, díky. Já žiju? Dík.). Díky lze vyjádřit i neverbálně (objetím, polibkem, slzami), nebo dárkem (finanční dar, květiny, bonboniéra). Vyskytlo se i veřejné poděkování v novinách či písemné poděkování formou dopisu.

Situace 3. Jak poděkujete příteli / rodičům za dárek? Toto je naopak běžná situace, se kterou mají respondenti zkušenosti. Míra distance je zde malá, dát najevo pozitivní pocity je žádoucí. Míra emocionality se různí dle konkrétních případů.

[193]V této kategorii převažuje prosté a explicitní vyjádření díků, mohou být užity jak spisovné, tak substandardní varianty (děkuji moc, děkuji, díky, dík, děkan, tak ď). Časté je vyjádření pozitivních emocí mluvčího (Jsem fakt rád. Potěšili jste mě. Udělali jste mi radost. To je od tebe hezké / milé / laskavé. Jste moc hodní! Jsi zlato / slunko / super.). Další možností je vyjádření překvapení (Jsem překvapená. To jsem nečekala. To jsem byla tak hodná?) a citoslovce překvapení jú, jé.

Dárek bývá mluvčím pozitivně hodnocen, negativní hodnocení se v odpovědích nevyskytlo (Je to nádherné / skvělé / krásné / super / úžasné / fajn / překrásné. To je bomba! To je krása! Moc se mi líbí.). Právě tak je zvykem tvrdit, že dárek je naplněním tužeb mluvčího, přestože to nemusí být vždy pravda (To jsem si děsně přála. To jsem přesně potřebovala. To mi spadlo do klína. To jsem přesně chtěl. Moc se mi to hodí.). Jak je vidět, mluvčí usiluje o zachování adresátovy tváře, negativní emoce, případné zklamání nedává najevo.

Jinou možností je odmítání dárku naoko. Mluvčí se staví do podřízené pozice, prezentuje sama sebe jako nehodna dárku. Tím ovšem dává najevo pravý opak, tedy radost, že pro mluvčího adresát vykonal velkou a nečekanou laskavost (Tos neměla. Neměli jste utrácet. Ale nemáš to kupovat. To nemuselo být. Vy jste se zbláznili. Nezasloužím si to.). Okrajovou reakcí je žert a ironie (Tak mi řekněte, co potřebujete).

Několik respondentů by dalo přednost vyjádření neverbálnímu, které v takovéto intimní situaci může nabývat různých podob (poskok, polibek, pohlazení a další gesta).

Dostáváme se k reakcím na poděkování. Tento akt může být problematický, protože se jedná o zachování tváře obou komunikantů. Existují teorie[4], které tvrdí, že samotný akt poděkování staví mluvčího do podřízené pozice, jelikož je adresátovi zavázán. Riziko ztráty tváře je tedy pro děkujícího velké. Jiné teorie[5] naopak nahlíží na poděkování jako na pozitivní akt, který upevňuje přátelské vztahy mezi mluvčími. Podle mého výzkumu se spíše uplatňuje první tendence, mluvčí se snaží své zásluhy snížit, aby se adresát necítil příliš zavázán, a tudíž podřízený.

Situace 4. Jak budete reagovat na poděkování za finanční pomoc, kterou jste příteli poskytl? Typickou reakcí na poděkování je snížení vlastních zásluh (Nemáš zač. Není problém, mám u tebe kafe. To nic. Nech to bejt. O nic nejde. To je samozřejmost. Dobrý. Jo jo jo. Za málo. Zapomeň na to. Neřeš to. Ale prosím tě. Neblbni. Nic se nestalo. Nic se neděje. V pohodě. Vůbec se tím nezatěžuj. Nelam si s tím hlavu. To byla maličkost. To nestojí za řeč. Nemluv o tom. V pořádku. Za to neděkuj. Neděkuj furt. To by udělal každý.). Snaha o zachování adresátovy tváře je zde zřejmá. Podobně fungují i odkazy na přátelství obou komunikantů, pomoc je prezentována jako samozřejmá věc (Od toho jsme přátelé. Přátelé si mají pomáhat. Jsi přece přítel. Jeden za všechny, všichni za jednoho.).

[194]Mluvčí může také dát najevo, že pro něj laskavost vykonaná pro adresáta nepřináší žádnou újmu (Rád jsem to udělal. Já ráda. Jsem ráda, že jsem ti pomohla. Jsem ráda, že mohu přispět na dobrou věc. Rádo se stalo. Hlavně, když ti to pomůže.).

Další možností, jak pomoci adresátovi z podřízené pozice, je víra v protislužbu (tím se hypoteticky pozice obou komunikantů vyrovnají). Vyskytly se tyto výpovědi: Ty bys to pro mě taky udělal. Dnes já tobě, zítra ty mně. Oplatíš mi to. Až budu něco potřebovat, stavím se za tebou. Příště to uděláš pro mě ty. Já si to vyberu.

Je-li vztah mezi komunikanty velmi blízký a míra solidarity značná, je možné upozornit adresáta na navrácení, aniž by se jednalo o netaktnost. Mluvčí často užije velmi direktního vyjádření, tento až přehnaný imperativ pak působí právě naopak, jako žert. Žertovné je i „hraní na lichváře“ (Vrátit! Koukej všechno vrátit! Hlavně, abych ty peníze ještě viděl. Úrok je 6 %! Nezapomeň na úroky!).

Jiní respondenti nabízejí dokonce další pomoc (Co bych pro tebe neudělala. Pro tebe udělám vše. Když mohu, vždycky ti půjčím. Když můžu, pomůžu. Ozvi se, kdybys něco potřeboval. Až peníze nebudou, tak holt nepomůžu.).

Situace 5. Jak budete reagovat na poděkování za záchranu života? Tato situace je opět emocionálně vypjatá. Nejedná se o malou laskavost, ale o pomoc nevýslovné hodnoty pro adresáta. Přesto je i zde zachování tváře důležité. Někteří respondenti si nevěděli s odpovědí rady, protože to opět byla situace, v níž se dosud neocitli.

Velké množství respondentů řeší tuto problematickou situaci odvoláním se na lidskost (Musel jsem to udělat. Váš život je pro mne cenný jako vlastní. To je samozřejmost. To byla moje občanská povinnost. No, co jsem mohla dělat, přece vás tam nenechám. Lidé si mají pomáhat. To by udělal každý. Tak by se zachoval každý slušný člověk.). Jinou formou je snižování vlastních zásluh (Za málo. To je v pořádku. Nic se neděje. V pohodě. Dobrý. To byl detail. Už bych změnil téma. To byla náhoda / osud. Prostě jsem byla v pravý čas na pravém místě. Nemusíte děkovat.).

Jiní vyjadřují vlastní pozitivní emoce, radost nad úspěchem své záchranné akce (Rádo se stalo. Jsem ráda, že jsem mohla pomoci. Bylo mi ctí. Udělala bych to znovu. Hlavně, že to dobře dopadlo. Hlavně, že se nic nestalo. Jsem ráda, že jsem to dokázala / že to bylo v mých silách.).

Někteří respondenti vyrovnávají vztah mezi komunikanty vírou v protislužbu (Třeba to oplatíte. Oplaťte moji pomoc někomu jinému. Každý někdy potřebuje zachránit život. Jednou budu taky potřebovat pomoc. Věřím, že byste taky pomohl. Kdybyste byl na mé straně, taky byste neváhal. Udělal byste to samé. Třeba jednou po děkuju já vám.).

Malé množství respondentů by volilo odlehčenou formu varování (Příště si dejte větší pozor. Měl jsi víc štěstí než rozumu. Život máte jen jeden. Život je to nejcennější, je třeba ho bránit. Buďte rád, že jste tu.). V dané situaci nelze považovat takovéto výpovědi za netaktnost, jde spíše o odlehčení vážné situace, vyjádření úlevných pocitů.

[195]Tento výzkum ukázal, že prosté děkování klasickou formulí děkuji bývá ve vztazích s malou distancí mezi mluvčími nahrazováno variantami neformálními (dík, díky, děkan, děkas). Vedle performativních výpovědí se mnohdy vyskytly propracovanější, rozmanitější varianty, např. vyjadřování pozitivních emocí, vyzdvihnutí adresátových zásluh, zdůraznění důležitosti dárku či adresátova činu (pomoci) pro mluvčího. Mluvčí se také často cítí adresátovi zavázán, nabízí protislužbu. Celý akt vyjádření díků má za cíl upevnit pozitivní vztahy mezi komunikanty. Naopak přijímání díků může mluvčí pociťovat jako velmi problematický akt, snižuje své zásluhy, prezentuje svůj čin (pomoc) jako samozřejmost, zvláště v emocionálně vypjatých situacích se odvolává na obecné lidské hodnoty. Východiskem může být i obrácení situace v žert.

 

Jak poděkujete příteli za velmi náročnou intelektuální práci, kterou pro vás vykonal?

velká míra díků	23 %	Mnohokrát / mockrát díky. Neuvěřitelně / strašně / převelice díky. Fakt díky. Nevím, jak ti poděkovat. Díky, žes to pro mě udělal.
nabídka protislužby	23 %	Máš to u mě. Co ti za to dám? Co jsem dlužen (dlužná)? Jsem dlužníkem (dlužnicí). Oplatím ti to. Jak se ti budu moct odvděčit? Snad ti to budu moct oplatit. Kdykoliv budeš něco potřebovat, jsem tady / stav se / víš, kam jít / kam se obrátit.
vyjádření vděku	20 %	Jsem ti do smrti zavázán. Jsem ti moc vděčný. Kdybych tě neměla… Zachránil jsi mě. Jsi moje záchrana. Ušetřil jsi mi práci. Vážím si toho. Moc jsi mi pomohl. Ani nevíš, jak jsi mi pomohl. Jsem ráda, že sis našel čas. Ty se tak staráš. To víš, tomu já nerozumím. Co bych si bez tebe počal. Bez tebe bych to nezvládla. Já bych to nikdy nedokázala. To ti muselo dlouho trvat. Nikdy ti to nezapomenu.
obdiv	12 %	Jsi úplně úžasný. Jsi poklad / super / zlato / zlatíčko / skvělý / hodný / dobrý / šikulka / sluníčko / borec / kámoš / kámoška. Smekám před tebou. Klobouk dolů.
děkuji	8 %	děkuji / moc ti děkuji
prosté díky	7 %	díky, děkan, dík, děkas
dárek	7 %	Dárek (jídlo, pivo, víno, bonbony, káva). Víno piješ? Na posílení mozkových neuronů něco sladkýho. Máš u mě panáka / pivo. Smím tě pozvat na večeři?

 

Jak poděkujete někomu známému / cizímu, kdo vám zachránil život?

vděk	39 %	Nikdy vám to nezapomenu. Nedokážu ani vyjádřit díky. Nevím, jak vám mám poděkovat. Jsem vám zavázán (svým životem). Jsem vám vděčný. Do smrti vám budu vděčná. Jsem vám vděčná za svůj život. Celá rodina je vám vděčná. Nelze ani vyjádřit, jak jsem vám vděčná. Vážím si toho. Strašně moc jste (jsi) pro mě udělal. Bez vás (tebe) bych tu už nebyla. Nebýt vás, bylo by mnoho lidí nešťastných. Nechtěla jsem zemřít. Měla jsem na mále. Zachránil jste mi život. Jste moje záchrana. Moc to pro mě znamená. Jsem ráda, že jsi. Mám tě ráda. Ještě že tě mám.
[196]nabídka protislužby	16 %	Máš / Máte to u mě. Nevím, jak se vám odvděčit. Jak to můžu oplatit? Co můžu udělat já? Jsem dlužníkem / dlužnicí. Budete-li potřebovat pomoc, obraťte se na mě. Snad nebudete nikdy ve stejné situaci.
děkuji	13 %	Děkuji vám, ač to neocení váš čin. Děkuji, to jste nemusel. Mockrát děkuji. Dě-dě-děkuji. Pane bože, děkuji. Děkuji za záchranu života. Děkuji, žes tam byl, když jsem to potřebovala.
nevím	10 %	šok
dárek	6 %	Ráda bych vám něco dala. Chtěla bych vám něco dát. Finance, večeře, oběd, dar, květiny, bonbony.
dík	6 %	Já žiju? Dík. Dík, vole. Dík. Jéžiš, díky.
neverbálně	5 %	objetí, slzy, polibek, podání ruky
čin	4 %	veřejné poděkování do novin, dopis, návštěva, předání vizitky
obdiv	1 %	Jste můj anděl strážný. Jste úžasný. Jsi zázrak.

 

Jak poděkujete příteli / rodičům za dárek?

prosté vyjádření díků	43 %	děkuji moc, děkuji, díky, dík, děkan, tak ď
vyjádření pozitivních emocí	19 %	Jsem fakt rád. Potěšili jste mě. Udělali jste mi radost. To je od tebe hezké / milé / laskavé. Ty jsi hodný! Jste moc hodní! Jsi zlato / slunko / super. Bůh ti to oplatí.
pozitivní hodnocení dárku	14 %	Je to nádherné / skvělé / krásné / super / úžasné / fajn / překrásné. To je bomba. To je krása. Moc se mi líbí.
neverbálně	8 %	úsměv, gesta, poskok, polibek, pohlazení
vyjádření překvapení	6 %	Jsem překvapená. To jsem nečekala. Citoslovce (jú, jéžiš, jé, hmmm…). Že sis vzpomněl? To jsem byla tak hodná?
naplnění tužeb	4 %	To jsem si děsně přála. To jsem přesně potřebovala. To mi spadlo do klína. To jsem přesně chtěl. Moc se mi to hodí.
odmítání naoko	4 %	Tos neměla. Neměli jste utrácet. Ale nemáš to kupovat. To nemuselo být. Tos nemusel. Vy jste se zbláznili. Nezasloužím si to.
žert	2 %	Tak mi řekněte, co potřebujete.

 

Jak budete reagovat na poděkování za finanční pomoc, kterou jste příteli poskytl?

snížení vlastních zásluh	32 %	Není problém, mám u tebe kafe. To nic. Nech to bejt. O nic nejde. To je samozřejmost. Dobrý. Jo, jo, jo. To se rozumí samo sebou. Za málo. Zapomeň na to. Neřeš to. Ale prosím tě. Neblbni. Nic se nestalo. Nic se neděje. V pohodě. Mávnutí rukou. Vůbec se tím nezatěžuj. S tím si nelam hlavu. To byla maličkost. To nestojí za řeč. Nemluv o tom. V pořádku. Za to neděkuj. Neděkuj furt. To by udělal každý. Ještě abys nadával.
prosté odmítnutí	22 %	Není zač. Nemáš zač.
vyjádření vlastních pozitivních emocí	12 %	Rád jsem to udělal. Já ráda. Jsem ráda, že jsem ti pomohla. Jsem ráda, že mohu přispět na dobrou věc. Rádo se stalo. Hlavně, když ti to pomůže.
[197]víra v protislužbu	10 %	Ty bys to pro mě taky udělal. Dnes já tobě, zítra ty mně. Oplatíš mi to. Až budu něco potřebovat, stavím se za tebou. Příště to uděláš pro mě ty. Já si to vyberu.
upozornění na navrácení	8 %	Doufám, že mi to brzo vrátíš. Vrátit! Koukej všechno vrátit! Hlavně, abych ty peníze ještě viděl. Úrok je 6 %. Nezapomeň na úroky. Mám to u tebe. Fajn, na oplátku. Vrátíš mi to, až budeš mít. Vím, že to vrátíš. Pamatuju si to. Věřím ti.
příslib další pomoci	7 %	Co bych pro tebe neudělala. Pro tebe udělám vše. Když mohu, vždycky ti půjčím. Když můžu, pomůžu. Ozvi se, kdybys něco potřeboval. Až peníze nebudou, tak holt nepomůžu. Pomůžu, ale nezvykej si to.
nepůjčuji	6 %
odvolání se na přátelství	3 %	Od toho jsme přátelé. Přátelé si mají pomáhat. Jsi přece přítel. Jeden za všechny, všichni za jednoho.

 

Jak budete reagovat na poděkování za záchranu života?

odvolání se na lidskost	29 %	Musel jsem to udělat. Váš život je pro mne cenný jako vlastní. To je samozřejmá věc / samozřejmost. To byla moje (občanská) povinnost. No, co jsem mohla dělat, přece vás tam nenechám. Lidé si mají pomáhat. To by udělal každý. Tak by se zachoval každý slušný člověk.
vyjádření vlastních pozitivních emocí	22 %	Rádo se stalo. Jsem ráda, že jsem mohla pomoci. Udělala bych to i podruhé / znovu. Rád jsem to udělal. Bylo mi ctí. Hlavně, že to dobře dopadlo. Hlavně, že se nic nestalo. Děkuju Bohu, že se nic nestalo. Jsem ráda, že jsem to dokázala / že to bylo v mých silách.
snížení vlastních zásluh	13 %	Za málo. Vždyť jo. To je v pořádku. Nic se neděje. V pohodě. Dobrý. To byl detail. Už bych změnil téma. To byl osud. To byla náhoda. Prostě jsem byla v pravý čas na pravém místě.
víra v protislužbu	11 %	Třeba to oplatíte. Oplaťte moji pomoc někomu jinému. Každý někdy potřebuje zachránit život. Jednou budu taky potřebovat pomoc. Věřím, že byste také pomohl. Kdybyste byl na mé straně, taky byste neváhal. Příště to mohu být já. Udělal byste to samé. Třeba jednou poděkuju já vám. Příště to uděláte vy pro mě.
nevím	11 %
prosté odmítnutí	7 %	Není zač.
odmítnutí poděkování	4 %	Nemusíte děkovat.
varování	3 %	Příště si dejte větší pozor. Měl jsi víc štěstí než rozumu. Život máte jen jeden. Život je to nejcennější, je třeba ho bránit. Buďte rád, že jste tu.

---

[1] F. Čermák, Jazyk a jazykověda, Pražská imaginace, Praha 1997.

[2] P. Karlík ― J. Pleskalová ― M. Nekula, Encyklopedický slovník češtiny, NLN, Praha 2002.

[3] M. Švehlová, Zdvořilost a řečová etiketa, in: P. Klener (ed.), Filologické studie XIX, Karolinum, Praha 1994.

[4] P. Bown ― S. Levinson, Politeness. Some Universals in Language Usage, Oxfords University Press, Oxford 1989.

[5] C. Kerbrat-Orrechioni, La Conversation, Seuil, Seuil 1996.

Naše řeč, volume 88 (2005), issue 4, pp. 191-197

Previous Olga Müllerová: Tematizace věku v autobiografických vypravováních příslušníků nejstarších generací

Next Robert Adam: K otázce kodifikační pravomoci