Časopis Naše řeč
en cz

Čítanka české sociolingvistiky

Karel Šebesta

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Reader in Czech Sociolinguistics, sborník studií českých autorů, který sestavili J. Nekvapil a J. Chloupek, je společným edičním činem nakl. Academia (Praha 1986, 344 s.) a holandského nakl. Benjamins (vročení 1987). Obsahuje jednak příspěvky nové, původní, jednak zkrácené nebo jinak upravené verze studií publikovaných koncem 70. nebo poč. 80. let, ojediněle i článků starších. Podkladové studie byly většinou otištěny v dostupných českých sbornících a časopisech; shrnuty v jednom svazku podávají spolu s příspěvky původními velmi plastický obraz současné české badatelské aktivity na sociolingvistickém úseku.

[100]Sborník zahrnuje tedy práce reprezentující zejm. naši sociolingvistiku 70. let. Starší etapy českého (socio)lingvistického myšlení jsou zmíněny pouze v retrospektivních odkazech některých příspěvků (A. Jedličky, J. Krause, F. Daneše aj.). Vedle prací založených na delší badatelské tradici jsou zde zastoupeny i práce z oblastí rozvíjených nově až v posledním období. Výběr příspěvků tedy postihuje dnešní českou sociolingvistiku v její vývojové dynamice. K její historii se obrací první část úvodní studie, psaná J. Nekvapilem. Není přetížena historickým faktografickým materiálem, soustředuje se na objasnění specifičnosti vývoje české lingvistiky, jejíž důraz na externí funkce jazyka a řeči vedl už v 30. letech k rozpracování řady témat dnes chápaných jednoznačně jako témata sociolingvistická (teorie národního a spisovného jazyka, teorie jazykové kultury, normy a kodifikace, funkční stylistiky), v níž se však sociolingvistika jako obor oficiálně nekonstituovala. Vysvětlení tohoto paradoxu vidí autor v tom, že česká meziválečná lingvistika nezúžila předmět jazykovědy do té míry, aby to vyvolalo potřebu ustavení pomezních vědních oborů (jak tomu bylo v některých jiných lingvistických školách).

Značná část příspěvků opírá svůj výklad o českou (československou) jazykovou situaci, příp. šíře o situaci ostatních slovanských jazyků. Neslovanský materiál se ve větší míře objevuje pouze v studii J. Vachka. Čtenářům méně zasvěceným do problematiky bohemistické je určena druhá část úvodní studie, zpracovaná J. Chloupkem. Je v ní podán stručný přehled jazykové situace v Československu a jsou vysvětleny některé klíčové pojmy, s nimiž česká lingvistika pracuje (národní jazyk, spisovný jazyk, tradiční teritoriální dialekt, obecná čeština, běžná mluva, běžně mluvený jazyk, hovorová čeština).

Jednotlivé příspěvky jsou voleny tak, aby byly ve sborníku zastoupeny v zásadě všechny významné směry sociolingvistického bádání, jimž česká lingvistika věnuje pozornost. První příspěvek J. Petra pojednává o sociálních aspektech jazyka z hlediska marxisticko-leninské filozofie. Připomíná základní myšlenky o sociální povaze jazyka a myšlení a rozebírá některé ústřední sociolingvistické problémy: funkce jazyka ve vývoji společnosti, jazykové změny, resp. zdokonalování jazyka, vztah jazyka a rozvrstvení společnosti. V. Barnet věnuje pozornost vztahu mezi komunikační sférou a jazykovým útvarem. V první části práce se zabývá vymezením pojmu jazyková situace a pojmů souvztažných (komunikační prostor, sféra, situace, jazykový útvar), v druhé části analyzuje podrobněji vztah mezi komunikační sférou běžného dorozumívání a jazykovými útvary ve slovanských jazycích. Podobné zaměření má i příspěvek A. Jedličky. Autor se v něm zmiňuje o vývoji pojmu (jazyková) norma od jeho zavedení pražskou školou ve 30. letech. Souhrnně pojednává o normách jazykových, stylových a komunikačních, podrobněji se pak věnuje vymezení norem komunikačních.

Ke klasickým tématům českého lingvistického myšlení se vztahují rovněž studie J. Krause a J. Chloupka. J. Kraus probírá přehledně sociolingvistické aspekty pojmu funkční styl. V centru jeho pozornosti stojí stylotvorné faktory, které jako faktory dvojí povahy (lingvistické a sociologické, resp. psychologické) [101]spojují funkční stylistiku se sociolingvistikou, resp. psycholingvistikou. J. Chloupek pojednává o protikladu formálního a neformálního vyjadřování a o vývoji tohoto protikladu od původní vázanosti na opozici forem psaných a mluvených přes protiklad oficiálnosti a důvěrnosti k době dnešní, kdy se tento protiklad začíná v některých situacích stírat a je nahrazován opozicí vyjadřování modelového a nemodelového.

Dvěma příspěvky je zastoupeno zkoumání městské mluvy. Oba autoři se opírají o zkušenosti a výsledky, které přinesly bohaté výzkumy 70. a poč. 80. let: B. Dejmek o výzkum městské mluvy v Hradci Králové, M. Krčmová o výzkum běžně mluveného jazyka v Brně. — Analýzu sociolingvistických aspektů jazykového zeměpisu (ve vztahu ke konkrétním problémům přípravy českého jazykového atlasu) podává S. Utěšený. Ukazuje mj., že je žádoucí, aby byla sociolingvistická orientace jazykového zeměpisu v budoucnu prohloubena. Problematika jazykových kontaktů je ve sborníku zastoupena příspěvkem jediným, a to V. Budovičové. Autorka v něm analyzuje vzájemné působení spisovné češtiny a slovenštiny v době nové. Zabývá se historií kontaktů mezi oběma jazyky od vzniku Československé republiky. Ukazuje, že v současnosti mají na vývoj obou spisovných jazyků rozhodující vliv kontakty nepřímé. Věnuje pozornost i některým souvisejícím otázkám jazykově kulturním, resp. jazykově politickým (překlady, výuka druhému jazyku).

O. Müllerová se zabývá vlivem sociálních rolí účastníků na skupinovou nebo meziosobní komunikaci. Sleduje některé indikátory vzájemného ovlivnění partnerů komunikace (délku replik, střídání rolí jednotlivých účastníků, tempo řeči, intonaci a důraz, výběr slov, uplatnění 1. osoby jedn. č.) ve třech typech situací (jednání pracovní schůze malé skupiny, rozhovoru lékaře s pacientem, rozhovoru dvou lékařů). J. Nekvapil připomíná českou tradici zkoumání slangu a jeho dnešní pojetí. Uvádí, že lze rozlišit trojí možný přístup ke zkoumání slangu (lexikografický, gramatický a komunikační), a podrobněji se zabývá přístupem komunikačním, který je, jak autor uvádí, zatím málo rozpracován, avšak jeví se jako přístup perspektivní.

Dva příspěvky reprezentují českou teorii jazykové kultury. F. Daneš se podrobně zabývá předpoklady vědeckosti teorie jazykové kultury a vědecké objektivnosti standardizačních soudů a výroků. J. Kuchař analyzuje regulační aspekt jazykové kultury. Příbuzné problematiky se týká studie F. Kavky a J. Skácela. Autoři vymezují postavení jazykového plánování, zejména ve vztahu k lingvistice. J. Vachek rozebírá proměny systémů osobních zájmen užívaných v adresní funkci v různých, převážně indoevropských jazycích. Příspěvek I. Němce připomíná široké uplatnění historické sociolingvistiky v různých oblastech (lingvistická paleontologie, etnolingvistika), ukazuje na bohaté uplatňování sociolingvistického přístupu v práci pražského týmu staročeského slovníku a dokládá, že pro historickou lexikologii a lexikografii je takový přístup nezbytný.

Celý sborník je uzavřen dvěma příspěvky obecnějšího zaměření. Studie P. Zimy se zabývá širšími interdisciplinárními aspekty lingvistické práce zalo[102]žené na rozboru psaných textů a na dialogu s informanty. J. Kořenský se věnuje obecným předpokladům současné sociologizace lingvistiky. Konstatuje, že tento proces musí být spojen se systematickou paralelní analýzou novodobého metodologického vývoje obou věd, a podává v základních obrysech srovnání vývojových etap systémové sociologie a lingvistiky ve 20. století.

Kniha poskytuje podle našeho názoru velmi dobrý a objektivní obraz současného stavu českého bádání na sociolingvistickém poli. Ukazuje jeho šíři a bohatost, ale i jeho mezery a méně propracovávaná místa. Můžeme ji označit jako nepochybně velmi hodnotnou prezentaci české sociolingvistiky mezinárodní lingvistické veřejnosti. (Tomuto cíli je podřízen, jak je patrno, výběr příspěvků i zaměření úvodní studie.) Sborník je však vítaným obohacením i naší nepříliš početné sociolingvistické literatury a zaslouží si pozornost všech lingvistů i zájemců o český jazyk.

Naše řeč, volume 73 (1990), issue 2, pp. 99-102

Previous Jana Hoffmannová: Monografie o jazykovém ztvárňování časových obsahů

Next Redakce: Jan Petr (1931—1989)