K výročí zakladatele české fonetiky

Ludmila Švestková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V letošním roce uplynulo 50 let od úmrtí zakladatele české experimentální fonetiky, profesora PhDr. Josefa Chlumského. Zemřel 12. března 1939, tedy těsně před nástupem fašismu. (Několik dní po jeho smrti ho přišlo zatknout gestapo.) Svých šedesát osm let naplnil neúnavnou prací.

Protože se chtěl původně věnovat romanistice, pobyl delší čas na univerzitě v Paříži. Studoval tam u G. Parise a u P. J. Rousselota; u něho jej upoutala fonetika, zvláště pak její experimentální metody. Na počátku první světové války se vrátil do vlasti, kde se habilitoval pro fonetiku (r. 1914) a začal budovat fonetickou laboratoř v Praze.

Zprvu se pro experimentální práci nedostávalo přístrojů. Bylo tedy nutno začínat s nejprostšími metodami. Obrat nastal po ukončení první světové války. V r. 1919 byl Chlumský jmenován ředitelem laboratoře pro experimentální fonetiku s přičleněným fonografickým archívem. Mezi zakoupené přístroje patřil např. Pirardův zapisovací stroj, umožňující analýzu činnosti artikulační, Lioretův přepisovací přístroj, přeměňující rýhy na fonografickém válečku v grafické křivky, dále byl zakoupen speciální mikroskop na vyměřování melodie řeči. S těmito přístroji jsme pracovali ještě v padesátých letech pod vedením B. Hály. Největší radostí Chlumského byl Koenigův velký tonometr, obsahující více než sto ladiček.

Při budování laboratoře však Chlumský nezapomínal, že hlavní účel všech technických zařízení je v tom, aby sloužily k řešení rozmanitých otázek jazykovědných. Platnost Rousselotova výroku Pour être phonéticien [260]il faut être linguiste[1] zjišťujeme v Chlumského pracích ve snaze sloužit lingvistice.

Z jeho děl připomeňme zde pouze nejdůležitější práce bohemistické, např. Pokus o měření českých zvuků a slabik v řeči souvislé;[1a] to byla jenom předehra k jeho životnímu dílu Česká kvantita, melodie a přízvuk (Praha 1928), které bylo signalizováno už menšími články v Listech filologických. Četná zjištění podaná v této knize jsou založena na rozborech a měření kymografických a na mnoha dokladech z živé mluvy; ta nebyla vyvrácena, ale naopak potvrzena pozdějšími moderními metodami naší generace a sloužila jako východisko nám všem, kteří jsme se v pozdějších letech melodií, kvantitou či přízvukem zabývali.

Obsažnou studií je i Chlumského monografie o českém ř.[2] Vzorný popis tohoto jazykového jevu vyčerpává látku z hlediska lingvistického, fonetického i z hlediska fonetiky historické.

Jiné práce vznikaly např. na základě přímého fotografování artikulačních stop na umělém patře. V spolupráci s rentgenologem B. Pollandem vyšla Radiografie francouzských samohlásek a polosamohlásek (Praha 1939). I v oboru fonetiky obecné podal četná zdařilá řešení, jako např. zjištění podstaty rozdílu mezi sykavkami, rozdílů v postavení hlasivek u souhlásek hlasných a nehlasných v různých jazycích ap. Mnoho nových výkladů nalezneme však i v Chlumského polemikách a posudcích, vyznačujících se i bohatstvím nashromážděného materiálu.

Dalším životním dílem Chlumského bylo vybudování gramofonových a fonografických zvukových archívů. Na podnět J. Zubatého se pomýšlelo už od r. 1910 na založení deskového archívu v České akademii. Teprve v r. 1928 však začal Chlumský vyjednávat s firmou Pathé o provedení podobných zápisů. V r. 1929 byly za spolupráce francouzských odborníků provedeny zápisy lidových písní, nářečí, proslovů básníků, umělců, spisovatelů atd. Z českých spolupracovníků Chlumského vzpomeňme např. V. Vážného, O. Zicha, K. Plicku, E. Smetánku, J. Pátu aj.

I v pozdějších letech se vracel Chlumský k této práci a s E. Smetánkou doplňoval zejm. zápisy nářečí z Čech a Moravy. Staral se o přesný fonetický přepis[3] tohoto archívu i o jeho využití na středních školách. Posledních deset let svého života věnoval většinou tomuto archívu (1928—1938); ten je dnes ve správě Ústavu pro jazyk český ČSAV. V této práci pokračoval B. Hála, jeho žák i nástupce, který si svého učitele velice vážil. Ukazoval [261]nám i jeho pečlivě psané zápisy — deníky — a kladl nám jej za vzor. Podle Hálových[4] slov byl Chlumský fanatikem práce. Miloval práci pro ni samu. Do laboratoře chodil i o svátcích, ba i na Štědrý den. Po zásluze byla jeho práce oceněna za hranicemi i doma. R. 1916 byl Chlumský zvolen členem České akademie věd a umění, r. 1918 členem Královské české společnosti nauk a pak členem dalších institucí v cizině.

Třebaže se dnešní fonetické přístroje a metody velice vzdálily od původních přístrojů a metod profesora Chlumského, neměli bychom zapomínat, že to byl právě on, kdo dal naší experimentální fonetice základy, ze kterých později vyrostla ve světě dobře známá pražská fonetická škola.

---

[1] Být fonetikem vyžaduje, aby byl člověk lingvistou.

[1a] Praha 1911, Rozpravy III, 36.

[2] Une variété peu connue de l’r linguale: le ř tchéque, Revue de Phontétique I, s. 33—67.

[3] Fonografický a gramofonický archív České akademie věd a umění v Praze, Časopis pro moderní filologii 16, 1930, s. 189—192; Seznam desek, které z gramofonického archívu České akademie věd se hodí pro školy, tamtéž 17, 1931, s. 251—255.

[4] B. Hála, Josef Chlumský, Praha 1940, s. 37n.

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 5, pp. 259-261

Previous Ludmila Pacnerová: Jubileum Františka Kopečného

Next Pavel Jančák: Zemřel Slavomír Utěšený