Časopis Naše řeč
en cz

K Programu jazykového vzdělávání

Alena Jaklová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Program jazykového vzdělávání (Acta Facultatis Paedagogicae Ostraviensis, Series D-22, SPN, Praha 1985, 117 s.) je souborem dvanácti studií, jejichž autory jsou pracovníci a spolupracovníci Ústavu teorie a praxe řečové činnosti (dále ÚTPŘČ) na Pedagogické fakultě v Ostravě a dále dva pražští lingvisté — J. Petr a J. Kořenský.

Přes značně široký tematický rozsah recenzovaného sborníku jsou jednotlivé studie jednotně motivovány snahou přispět k řešení aktuálních problémů současné lingvistiky a lingvodidaktiky. Určující charakter vtiskují sborníku dvě úvodní stati, z nichž první se zabývá některými otázkami filozofie jazyka ve vztahu k současným potřebám naší společnosti a druhá představuje návrh výzkumného programu jazykových aspektů řízení společnosti. I ostatní studie však přinášejí nové pohledy, a to zejména na teoretické, ale i praktické problémy v oblasti jazykového vzdělávání, konkrétně vyučování cizím jazykům — ruštině a angličtině.

Studie J. Petra Jazyk jako společenský činitel přináší v návaznosti na dřívější autorovy práce dosud nejkomplexnější řešení vztahu jazyka a společnosti. V úvodní části své stati uvádí autor ve stručném přehledu vývoj názorů na základní status jazyka a zdůrazňuje, že „zásadní obrat v pojetí jazyka a jazykovědy přináší ve 40. letech 19. století dílo Karla Marxe a Bedřicha Engelse“ (s. 4). Klasikové marxismu poprvé v historii označili jazyk za společenský jev svého druhu, specifikovali vztah společenského a individuálního v jazyce a stanovili společenské podmínky, za nichž jazyk vznikl.

Po vymezení základních pojmů marxistické filozofie jazyka (jazyk, jeho vznik a vývoj, vztah jazyka a vědomí, resp. myšlení)[1] přistupuje autor k výkladu základních aspektů jazyka jako společenského jevu. Závažnou část stati tak věnuje objasnění společenské povahy jazyka, která je podmíněna jeho vznikem, uživatelem, funkcí a fungováním (s. 10—11). V souvislosti s charakteristikou fungování jazyka, jež je spontánní, neuvědomělé, zdůrazňuje Petr aktuální myšlenku aktivního, vědomého působení člověka a společnosti na jazyk. To je příznačné pro socialistický společenský řád a ukazuje se také v tom, že vedle základního komunikačního vztahu člověk — člověk existuje a rozvíjí se vztah člověk — stroj — člověk. Dialektický vztah jazyka a společnosti se však zároveň projevuje aktivním působením jazyka jak na vývoj jednotlivce, tak i celé společnosti, což je patrné např. při formování osobnosti a rozvíjení politické a kulturní úrovně socialistického člověka.

V souladu s aktuálními potřebami technického rozvoje současné společnosti chápe autor zaměření prognostické činnosti v lingvistice, jež se má orientovat na oblast [198]funkčního využívání jazyka ve společnosti v širokém smyslu; sem patří výzkum fungování jazyka ve výrobním procesu, ovládání strojů pomocí jazyka, strojové překládání nebo úprava přirozeného jazyka pro dálkové řízení speciálních činností. Autor konstatuje, že realizací takto vymezené prognózy společenského využití jazyka se změní také postavení lingvistiky v rámci klasifikace věd a jazykověda se tak přiblíží vědám technickým a přírodním.

J. Kořenský ve stati nazvané Jazykové aspekty řízení společnosti vychází ze skutečnosti, že řízení společnosti je společenský proces, jehož podstatnou a důležitou součástí je řečová komunikační činnost. Autor proto řeší především otázku, nakolik, v jaké formě a s jakými důsledky mohou či spíše mají být zkoumány jazykové, řečové aspekty řízení společenských procesů v nejširším smyslu. Zdůrazňuje přitom, že výsledky tohoto výzkumu mohou být předpokladem nejen pro zvýšení účinnosti řídících procesů, ale mohou se stát i výchozí bází pro novou orientaci základního jazykovědného výzkumu.

Výzkum řečově komunikativní stránky řídících procesů musí mít podle autora mezioborový charakter, musí specifickým způsobem využívat pojmů obecné teorie systémů, sociologie a psychologie řízení, obecné teorie řízení a teorie informace a musí být součástí vybudování komplexní teorie řídících procesů ve společnosti. Jeho výsledky se projeví i v oblasti kodifikačních činností celkově zaměřených na národní jazyk a řečovou činnost, neboť účast národního jazyka v procesech řízení patří k jeho nejvýznamnějším funkcím.

Při shromažďování základních údajů o řečově komunikačních aspektech řídících procesů by měla být podle autora věnována pozornost např. těmto položkám: promýšlení způsobů, jak do jednotlivých forem a stupňů přípravy kádrů zapojit jazykovou stránku jako nedílnou součást sociologicko-psychologické přípravy; jazykové stránce zvyšování efektivnosti administrativních řídících procesů (podmíněno výzkumem potřeb odstupňované standardizace a unifikace řídících textů); vytváření učebních textů zaměřených na osvojování vědeckých metod řízení, jež by obsahovaly i informace o vzájemném funkčním doplňování přirozených a umělých jazykových prostředků atd.

E. Kavková ve stati Program jazykového zdokonalování charakterizuje model vyučovacího programu s názvem English for Special Purposes (zkr. ESP), realizovaný v ÚTPŘČ. Koncepce ESP vztahuje učení angličtiny ke zvláštním potřebám účastníků. Obsahem tohoto jazykového projektu je několik programů odpovídajících profesnímu zaměření studijní skupiny. Příslušné programy jsou materiálně vybaveny odbornými texty, jejichž optimální výběr se řídí cíli, jichž má být ve výuce dosaženo. Z tohoto hlediska existují dva druhy textů, jejichž informační úroveň se shoduje se znalostní úrovní posluchačů a jejichž studium přispívá k /1/ porozumění psané podobě odborného jazyka, /2/ schopnosti ústního projevu v odborném jazyce a /3/ porozumění ústnímu projevu v odborném jazyce. Dále jsou to autentické, jazykově neupravené texty, na nichž se posluchači seznamují hlavně s odbornou terminologií a jejichž studiem získávají i nové vědeckotechnické informace. Kromě toho počítá ostravský jazykový projekt také s výukou nespecializovaného jazyka, a to z přísně [199]komunikativních hledisek, kdy budou posluchači vedeni k osvojení nejen slovní zásoby, ale též příslušných morfologických a syntaktických struktur.

Z. Gadušová poukazuje ve svém příspěvku na skutečnost, že jednou z nejaktuálnějších otázek metodiky vyučování cizím jazykům, zejména ruštině, zůstává princip aktivní komunikace v cizím jazyce. Při realizaci tohoto principu však v praxi dochází k mnoha problémům, za jejichž příčinu autorka považuje nedostatečnou přípravu učitelů v oblasti tzv. pedagogické komunikace. Pedagogická komunikace je přitom v procesu vyučování nejen zdrojem informací, ale zároveň i předpokladem organizace studijních činností v motivačně emociální sféře psychiky žáků, stimulátorem jejich komunikativních aktivit a sociálně psychologických procesů v žákovském kolektivu. Cílem pedagogické komunikace ze strany učitele je tedy jak žáky (verbálně) informovat, tak i (verbálně) ovlivňovat. Významu pedagogické komunikace ve vyučování bude podle autorky zapotřebí věnovat více pozornosti již v přípravě učitelů na pedagogických fakultách.

M. Kyselá informuje o výsledcích analýzy anket zaměřených na výzkum sociolingvistických a psycholingvistických aspektů funkčního bilingvismu, na zjištění jeho vzniku a možnosti odstranění jazykových bariér. Termínem funkční bilingvismus označuje autorka bilingvismus umělý, individuální nebo skupinový, jehož existence je důsledkem prohlubování mezinárodních vztahů, a tedy i potřeby studia světových jazyků. Pro výzkum byly vybrány dva typy dotazovaných: posluchači Jazykové školy v Ostravě a čeští specialisté pracující ve Ždanově v SSSR. Cílem výzkumu problematiky funkčního bilingvismu bylo zjistit potíže při studiu jazyků a nastínit možnosti zlepšení jazykové výuky.

E. A. Markušová popisuje ve svém příspěvku některé specifické rysy výuky konverzace v krátkodobých kursech cizích jazyků, jež jsou charakterizovány jako zvláštní druh učebního procesu. Pozornost přitom věnuje zejména metodickým postupům a strukturám vyučovacích hodin, které jsou předpokladem aktivního osvojení řečové činnosti v intenzívních kursech ruského jazyka.

Stať J. Charvátové vysvětluje praktickou (potřeby techniků i učitelů jazyka při práci s ruským textem) i lingvistickou motivaci, vedoucí k vytváření příslušného terminologického systému. Podrobně se zabývá uplatňovanými strukturními modely termínů.

Článek K. Říhy zdůrazňuje, že úspěchy čs. hutnictví jsou podmíněny spoluprací se Sovětským svazem a ruština se tak vlastně stává klíčem k dalšímu uplatňování a urychlování vědeckotechnického rozvoje. Dále informuje o formách spolupráce Třineckých železáren VŘSR s PF v Ostravě a jejím ÚTPŘČ v oblasti výuky ruštiny.

M. Vavrečka ve své stati usiluje o vymezení pojmu termín a zkoumá jeho místo v systému jazyka. Upozorňuje, že terminologickou platnost mohou mít všechna autosémantická slova. Pozornost přitom věnuje popisu specifičnosti slovesného terminologického lexika a zákonitostem terminologizace slovesného výrazu. Závěrem dokazuje, že sloveso vyhovuje všem relevantním příznakům termínu.

Stať L. Riese referuje o podmínkách kvantitativní analýzy slovních druhů v učebních textech ruštiny (srovnávají se učebnice pro české školy a sovětské učeb[200]nice pro zahraniční školy). Tato analýza umožňuje získat údaje o hraniční oblasti lexikálně gramatické, zasahuje sémantickou oblast lexika a postihuje i rozdíly funkčně stylistické.

M. Opělová-Károlyová se zabývá aktuální problematikou onomastiky — etnonymií, zejména pak nejednotným chápáním obsahu základních etnonymických termínů. — S. P. Lopušanskaja předkládá ve své stati klasifikaci staroruských sloves na základě tvaroslovných příznaků.

Sborník Program jazykového vzdělávání tedy obsahuje vedle obecně teoretické stati Petrovy programové stati Kořenského a Kavkové, orientující zájem jazykovědy na řešení aktuálních jazykových problémů řídící a výrobní praxe. Stať Říhova umožňuje poznat dosavadní výsledky spolupráce ÚTPŘČ na PF v Ostravě s výrobní praxí; některé dílčí otázky této aplikační oblasti řeší stati Kyselé, Markušové, Charvátové a příspěvek Vavrečkův. Problémům přípravy rusistů jsou věnovány studie Gadušové a Riesova a připojeny jsou ještě stati další.

Posuzovaný sborník vedle dřívější publikace Skácelovy a Šustkovy umožňuje orientovat se v dosavadním zaměření, výsledcích i programové orientaci výzkumného úkolu ÚTPŘČ Efektivní uplatnění a využití jazyka v řízení pracovních kolektivů, který je významnou součástí státního plánu základního výzkumu v 8. pětiletce. Ostravské pracoviště, zakladatel a gestor tohoto programu, nalezlo v závodech ostravské průmyslové aglomerace nejen odběratele, ale — jak ukazuje stať Říhova — i partnera tohoto progresívního zaměření základního i aplikovaného jazykovědného výzkumu.


[1] Srov. podrobněji J. Petr, Klasikové marxismu-leninismu o jazyce, Praha 1977; J. Petr, Filozofie jazyka v díle K. Marxe a B. Engelse, Praha 1980.

Naše řeč, volume 70 (1987), issue 4, pp. 197-200

Previous Jiří Kraus: Sborník o marxistických základech jazykovědy

Next Hana Hrdličková: Konfrontační rusko-české studie