Časopis Naše řeč
en cz

Příspěvek k mluvě naší sibiřské armády

František Trávníček

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Zvláštnosti v mluvě našich sibiřských hochů jsou dvojí: jednak vzešlé z vlivu ruštiny, jednak bez něho. V tomto druhém případě jde o zvláštnosti, novoty, které vnáší do jazyka každá skupina lidí, kteří jsou — trvale, dočasně nebo občasně — k sobě poutáni nějakým společným zájmem, cílem, společným povoláním nebo nahodilou shodou okolností. Je dobře známo, že si na př. rodina přetvořuje svým způsobem křestní jména. Slyšel jsem na př. jméno Madla; jednou to byla Magdalena, jindy Milada. Ale vliv rodiny sahá za křestní jména. Jedna učitelská rodina moravská říkala dřevěné krabici na noty notář. Žáci nazývají nedostatečnou známku koulí, kulí, pumou, dostatečnou, dostákem, stačí (stačkou), ředitele starým a pod. Slýchal jsem v Brně od učitelské společnosti, že má ve čtvrtek sešlost, nebo že je dnes sešlost slabá. Jedna pražská společnost chodila do Paříže, t. j. do Pařížské kavárny. Atd.

Pan dr. Langer zaznamenal v čís. 4. N. Ř. mnoho takovýchto slov, vytvořených v rodinném životě našich sibiřských hochů. Připojuji k nim ještě několik. Čerpám je z povídky »Bedrníkův čaj«, vyšlé v »Kalendáři 1. střeleckého pluku Jana Husi na rok 1919« na str. 17—20 a věrně vystihující mluvu našich hochů. Snad se na mne nebude bratr dr. Langer hněvat, když prozradím, že je autorem této povídky. (Skrývá se tu pod značkou F. S.) K těmto »slavným« slovům, jak je br. Langer nazývá, připojeny jsou pod čarou napolo vážné, napolo žertovné, ale velmi výstižné výklady, které budu v uvozovkách citovati.

Jsou to tato slova:

Blboun: »Náhrada za knedlík. Má podobu malého balvanu, jest šedivé barvy, mazlavý nebo gumovitý, žádné chuti« (= pozn. č. 20); brajgl: slovo pro »způsob, jakým naši vojáci projevují radost nad nehodou některého bratra« (26); brácha, bráška = bratr-voják; čajovna; frajeřina, honit vodu: »frajeřina je o stupeň vyšší výraz než obvyklé ‚honí vodu‘. Tímto slovem označuje se pravidelně vystupování československých vojáků« (30); nahnout, natrhnout, na př. frajeřinu: »natrhnout, někdy také nahnout znamená asi tolik jako překazit« (29); obrněnec = obrněný vlak, zvaný také broněvikem (z ruš.); ohodit, ohozený: »ulejvák jest člověk neranitelný, výmluvný, hezky ohozený (oblečený) « (pozn. 1. na str. 20); správný = pořádný, dobrý a pod., na př. správný voják, správně bojovati, správná večeře, správné pivo; zapíchnouti se, zapíchnutý: říkalo se o vojáku, který byl v týlu armády, v nějakém úřadě, redakci a pod.; částečně se shoduje s významem slova ulejvák.

A k slovům dra Langra poznamenávám toto:

[204]Bíliti není až z roku 1918; žilo již v roce 1917, když jsme byli na Ukrajině. V roce 1918 stalo se arciť »slavným«. Výdumka nazývá se tak skutečně proto, že »dala svému vynálezci mnoho práce«, přemýšlení (rus. dumať). O tom svědčí humoristický obrázek »Nesmrtelný vynálezce ‚výdumky‘ ve své laboratoři« v 2. čís. »Houpaček« (z měsíce srpna 1919). Jak mnoho »dumal« tento vynálezce, ukazuje nejen jeho výraz a filosofická póza, ale i přemnohé jeho pomůcky: vzorky všech čepic, jež nosilo československé vojsko od roku 1917, modely čepic různých armád, mapy, Palackého Dějiny, láhev koňaku atd. Název upocený vznikl odtud, že v humoristických listech, vydávaných naším vojskem, byli pozdní dobrovolníci malováni, jak v potu tváři spěchají, aby dohonili některý z našich vojenských vlaků. Někdy se vedle těchto »upocených« revolucionářů rozlišovali ještě uřícení. Tak byli nazýváni zajatci, kteří vstoupili do armády po převratě, až byli mobilisováni k vykonávání pracovní povinnosti.

Vliv ruštiny na mluvu našich sibiřských hochů byl pronikavý. Příčiny jsou dvě. První, že se naši hoši musili přizpůsobovati Rusům. Byli až do začátku roku 1917 částí ruské armády, měli ruské velení, představenými jejich byli z největší části Rusové, a stýkali se nejen s ruskými vojáky, nýbrž i s obyvatelstvem, když byli za frontou a vlastně i na frontě, ale nikoli přímo v bitevní čáře. Druhou příčinou bylo, že byli velmi chápaví a že si lehce osvojovali ruštinu, alespoň v nejnutnější míře. Někteří a nich, první družinníci, byli usedlí v Rusku již před válkou a tím spíše se dovedli přizpůsobiti ruskému prostředí. Ale také dobrovolníci ze zajatců — vstup zajatcům do Družiny byl povolen koncem roku 1914 — přinášeli si ze zajetí tu větší, tu menší znalost ruštiny. A když se v roce 1917 oddělilo naše vojsko od ruského — bylo prohlášeno za autonomní část armády francouzské —, když bylo zavedeno české velení a vedení svěřeno domácím důstojníkům, byly již rozmanité rusismy tak vžity, že se jich užívalo dále. Jejich trvání bylo podporováno neustálým stykem s Rusy.

Lze pochopiti, že naši legionáři přejali od Rusů především vojenské názvosloví, a to tak důkladně, že z domácích výrazů zbylo jen něco málo. Podávám zde několik vojenských výrazů, jichž se všeobecně užívá až podnes:

Ataka, jíti do ataky = útok, útočiti; část, vojenský oddíl, na př. naše části = naše vojsko; čin, hodnost; denščík, vojenský sluha; dobrovolec; ešelon, ešalon, kšalon, vojenský vlak, vojenský oddíl tohoto vlaku; komandýr; korpus, armádní sbor; kozýrek, kozírek, štítek vojenské čepice; hodit pod kozýrek = vzdáti čest; nábor, odvod: náhrada, vyznamenání; nanésti porážku, ránu: nálet červených, rudých a pod. = rychlý úder; nápor, na[205]pírati, na př. nepřítel silně napírá = tlačí, útočí; nástup, nastupovati, ofensiva, prováděti ofensivu; naznačiti, jmenovati (důstojníkem, velitelem); obmundýrovka, vojenský šat a prádlo; oboz, obozný, trén; oddávati čest; otpusk, dovolená; pověrka, prohlídka, kontrola (rus. prověrka, pověrka); povozka, povoz; protivník, nepřítel; sanitár, vojín sanitního oddílu; sekret (-ét), tajný bod pozorovací v zákopech; směnit, směna, ablösen, Ablösung; sobrání, sebrání, společná jídelna, kde se konaly také schůze a zábavy; srážet se, bojovati; stavka, stávka, stan, na př. stavka 1. armády = stan štábu, štáb 1. armády; štyk, bajonet, bodák; trebovati, trebování, žádati, žádost o něco, co vojínu přísluší; tyl, týl, tylový, týlový, Etappenraum a Hinterland; účastek, část, úsek fronty; věstový, vojenský posel (Ordonanz); vintovka, vojenská puška; vystoupiti, vystoupení, začíti nějakou operaci vojenskou; užívá se hlavně o bojích proti bolševikům; vybíti z řady, řad, na př. mnoho nepřátel bylo vybito z řad = zraněno, zabito a tím zeslabeno nepřátelské vojsko; začísliti, na př. je začíslen u roty na stravu = je veden v seznamu roty a dostává od ní stravu; zástava, přední stráž; zemlanka, podzemní kryt (Deckung).

K těmto výrazům a slovům přidávám několik jiných, která nejsou sice jen vojenská, která však těsně souvisí s vojenským ovzduším, v kterém naše vojsko žilo:

Bok o bok bojovati, společně, družně; magistrála, hlavní železniční trať, zvláště sibiřská; miting, mityng, tábor, schůze, zejména schůze vojáků (ruských), na níž se vojáci rozhodovali, poslechnou-li důležitého rozkazu, na př. rozkazu nastupovati; napravit, na př. napravit vlak, oddíť tam a tam = určiti směr; odkázati se, odkaz, na př. rota se odkázala = odepřela poslušnost; odpraviti, odprávka, odeslati, vypraviti, odeslání (vlaku, roty a pod.); parorvoz, lokomotiva; rozjezd, železniční zastávka; škurník, škúrnik, člověk, který se bojí o svou kůži, o svůj život, zbabělec; tepluška, nákladní vagón; trus, zbabělec; udírati, utíkati spěšně; železnodorožnik, železnodrožnik, železniční zřízenec.

Ruská slova podlehla v ústech našich hochů různým změnám, které jsou v podstatě přizpůsobováním ruštiny češtině. Volný ruský přízvuk ustoupil českému přízvuku na první slabice. Někdy je za ruský přízvuk česká délka, neboť již v ruštině je slabika přízvučná delší než nepřízvučná: papácha (rus. papàcha), bumážka, furážka, rubáška, míting (-tyng), škúrnik. Za ruské dě, tě, ně (psané de, te, ne) vyslovuje se de, te, ne: denščík, tepluška; za jerové o v r, učastok, sobranije, je e; za g je h: náhrada; za raz- je roz-: rozjezd; za koncovku -ije v [206]neutrech, sobranije, žalovanije, nalézáme čes. -í; adjektivní koncovka -oj (pod přízvukem) nahrazena českou koncovkou -ý; u slov složených s předponou nalézáme dlouhou předponu: náčalstvo, nástup, nápor, údarný, výdumka, zástava.

Tyto a podobné změny nemohou překvapili; jdeť o vliv dvou slovanských jazyků, takže každé ruské slovo lze snadno vpravit do hláskoslovné a tvaroslovné podoby české.

Někdy jde toto přizpůsobování češtině tak daleko, že nelze ani dobře mluviti o převzetí rus. slova, nýbrž spíše o utvoření nového slova českého podle vzoru ruského, o změně významu slova českého podle ruštiny neb o překladě z ruštiny. Tak když za rus. nadežnyj = spolehlivý říká se v tomto významě nadějný; když se vedle parovoz říká také parovůz; když podle rus. cěp = Schwarmlinie (»rojnice«, jak říká naše nové názvosloví vojenské) utvořeno řetěz; když podle r. pulemet vzniklo slovo kulomet (pulja = koule), jež se ujalo i u nás doma; když podle r. pole sraženija užívá »Československý deník« výrazu pole bitvy; když podle r. stroj, strojevoj vznikla slova řad, řada, řadový, řadová, neřadová rota (ale říká se také podle r. strojová, nestrojová rota); když za r. na glazach (= před zraky) čítáme v našem sibiřském tisku na očích; když podle krasnoarmejec vzniklo rudoarmejec, ale užívalo se také krásnoarmejec, -mějec atp.

Jindy jde o vliv ruštiny jen po některé stránce jazykové. Tak na př. vlivem ruštiny říká se front místo fronta, garnizon (-ón) m. garnizóna, invalíd m. invalida, telegrama m. telegram, kvartýra m. kvartýr.

Ale ovšem je často těžké rozhodovati, jde-li o skutečné převzetí či jen obměnu slova v č. známého podle ruštiny. K těmto nejistým případům náleží také slova nálet, protivník, tyl, vystoupiti, nástup, nastupovati (v ruš. je nastupať) a pod.

Vlivem ruštiny utvrzovaly se v mluvě našich sibiřských hochů některé germanismy, které se sice vyskytují také v češtině, ale které plně zdomácněly v spisovném jazyce ruském: díky (r. blagodarja), ku př. díky dělostřelbě byl nepřítel rozprášen; nacházeti, nalézati se, ku př. rota se nachází tam a tam; předati (r. peredať), předati soudu, předati velení, předati (= oznámiti) komu co; sloužiti za důkaz, důvod a pod. (r. služiť dokazateľstvom); vyvolati vzrušení, vzpouru a pod.; záviseti od koho.

Ruština podporovala užívání některých cizích slov, jako arestovat, avanturista (r. avanťurist), disciplina, grupa = vojenský oddíl, incident, lágr, ku př. zajatecký lágr.

Na konec připojuji skupinu slov nenáležejících k vojenskému názvosloví; některá slova sem hledící uvedl jsem porůznu dříve. Slov označe[207]ných hvězdičkou užívá se, jak vím z vlastní zkušenosti, všeobecně. Ostatní čerpám z tisku, kde je nalézáme napořád; jak byla rozšířena mezi vojskem, neodvažuji se určovati, poněvadž mně již vymizely z paměti živé dojmy. Jsou to tato slova:

*bazar, bazár, tržiště, trh; dělo, věc, ku př. to je naše dělo, nevím, v čem dělo = oč jde; druhý, jiný, ku př. to je druhá věc; *gazeta, časopis; *jej bohu, opravdu, vskutku; v konce, v konci konců, na konec; *mrzavec, protivný člověk, dareba; naladiti, uladiti, urovnati; *nadojelo mne to, omrzelo; *nastrojení, nálada, duch; podejíti, přiblížiti se; podpolní, ku př. vláda = nezákonná, vedlejší; *položení, situace; na právech, ku př. na právech důstojníka = nemíti důstojnickou hodnost, ale požitky důstojnické; představitel, zástupce; překrátiti, zabrániti; *rodina, domov, vlast, ku př. vrátiti se na rodinu; *Ruský = Rus; *skoro, brzy; *sojuzníci, sojúznici, spojenci (Francouzové, Angličané atd.); tvrdý, ku př. tvrdá vláda = pevná, energická; *uspěti, ku př. neuspěl jsem to udělati, neuspěl jsem na vlak; vážný, nevážný, ku př. položení je vážné, nevážné = hrozivé, nebezpečné; vcházeti, ku př. rota vcházela v 1. divisi = byla přičleněna, přidělena k 1. divisi; vručiti komu co = odevzdati; vyručiti koho, vysvoboditi, pomoci; zádržka, zdržení, překážka; znáti, uznati o čem, věděti, dozvěděti se; *žulík, vtíravý člověk, dareba.

Sem hledí také užívání předložky v m. do, ku př. dáti se zapsati v údernou rotu, předložkové výrazy typu u vašich lidí jsou nervy zničeny = nervy vašich lidí jsou …, vaši lidé mají zničené nervy a dativ s infinitivem, ku př. bylo nutné přejíti nám samým k útoku.

Třeba znovu připomenouti, že jsem uvedl pouze slova, výrazy a rčení nejobvyklejší. A třeba připomenouti, že je rozdíl mezi živou mluvou a mluvou tištěnou. V hovorech se pozoruje daleko větší vliv ruštiny než v slově tištěném. To lze dobře pochopiti. V nenuceném hovoru vybavovala se sice rus. slova stejně hojně jako při psaní, ale užívání jich nebylo omezováno snahou vyhýbati se jim, jak bylo při slově psaném a tištěném. V hovorech projevoval se vliv ruštiny z největší části pouze rus. slovy. Ozývala-li se v hovorech slova děrevňa nebo zčeštěné drevňa, kresťané, vlasť, komandýr, náčalstvo, charašo, nadojelo a j., v tisku čteme za ně slova česká, vesnice, rolníci (sedláci), vláda, velitel, náčelník, dobře, omrzelo. Tisk užívá nejvíce rus. výrazů odborných, nikoli slov z denního života, ale zato spíše podléhá ruštině po stránce syntaktické; s rus. vazbami, rčeními, s rus. stavbou vět shledáváme se v něm velmi často.

Je nepochybné, že rus. prvky budou na domácí půdě vyprchávati z mluvy našich sibiřských legionářů. Do jaké míry se tak stane nelze dnes říci; to bude možná určiti až za čas. Ale že nevyprchají všechny rus. [208]prvky, to lze tvrditi již dnes, jednak z dokladů, jednak z konkrétních případů, svědčících tomu, že se některá slova plně vžila. Uvedu dva příklady. Již v r. 1917 začalo se pracovati o samostatném kázeňském řádu pro naše vojsko. Vím z vlastní zkušenosti, že se jeho jazykové stránce věnovala veliká péče. Dálo-li se tak stále, nemohu říci, ale je to velmi podobno pravdě a také zřejmé z konečné úpravy, kterou obsahuje vydání z r. 1919 s názvem »Disciplinární řád. Schváleno ve schůzi zvláštního sboru dne 16. a 18. února 1919.« A přece v této osmerkové knížečce o 16 stránkách nalézáme stopy ruštiny. Místo ustanoviti, jmenovati, určiti, ustanovení atd. čteme tu naznačiti, naznačení: naznačení (vojína) na práci (§ 6, 3); m. oddíl (vojenský) užívá Řád veskrze slova část; vojín se soudu neodevzdává, nýbrž předává; na str. 12 v tabulce čteme »ukázání řadových čísel dřívějších trestů disciplinárních« za obvyklé — ovšem nečeské — udání; srovn. rus. ukazať, ukazanije. Vliv ruštiny lze spatřovati v tom, že Řád užívá pouze jména disciplina, a nikoli také kázeň. I my ovšem užíváme slova disciplina, ale přece jen ne tak napořád jako Řád, ba spíše mluvíme o vojenské kázni než o disciplině. A vedle těchto rusismů má Řád také jiné, jako rota, ale to jsou slova, která nebyla nikdy nahrazována slovy domácími a která také nevymizejí. Dovedl-li se Řád vyhnouti kromě těchto výjimek vlivu ruštiny, neznamená to nikterak, že ho v tom následovali naši hoši.

V Řádě bylo tištěno vězení, povinnost, porušení povinností, československý atd., ale hoši říkali po starém zvyku arest, objazanosť, narušení, českoslovácký, jak se naučili od Rusů. Rozumí se, že tak bylo také s jinými Řády, zavádějícími nové názvosloví vojenské. Auktoři Řádu byli si dobře vědomi, že oktrojují řeč svých spolubratrů. Pěkně je to viděti na str. 6, kde k slovům »(vyloučení) ze služby strážní a dozorčí« připojují v závorce slovo »děžůrstva«, neboť věděli, že to je to pravé slovo (r. = děžurstvo), kterému porozumějí všichni bratří. Druhý příklad je z uvedené povídky »Bedrníkův čaj«. Povídka má vedlejší titul »Povídka z československého vojska upravená pro čítatele doma«. Tedy rus. čitateľ, nikoli č. čtenář! A dále. V čem ona úprava záleží, víme již: v poznámkách, vysvětlujících některé jazykové zvláštnosti. Ale auktor v nich užívá i rus. slov; byl tedy přesvědčen, že jsou česká. Tak slovo očereď nedovede auktor vysvětliti (v pozn. 11.) jinak nežli že je to »dlouhý chvost lidí stojících těsně za sebou …«, zapomínaje, že u nás sotva kdo mluví o chvostě lidí, a nevěda ovšem, že se u nás ujalo slovo fronta. Proslulé rus. sejčas, v lidové výslovnosti sičas (= hned), pokládá asi dr. Langer (v pozn. 14) za č. slovo, neboť ho nevysvětluje. A bez vysvětlení čteme v povídce také parovůz (viz shora) a voda kypí (r. = kypit) = vaří se, vře.

[209]Některé zvláštnosti v mluvě našich sibiřských hochů nejen že nevymizejí, nýbrž se ujmou všeobecně. Dnes ještě píšeme »upocený« revolucionář, ale za nedouho se bude psáti upocený. Atp. Padesát tisíc lidí, kteří se rozejdou po všech koutech naší republiky, je s to, aby tyto zvláštnosti zaselo. A tak do dějin našeho jazykového vývoje přibude nová kapitola, a to hlavně o vlivu ruštiny. Dnes máme povinnost zaznamenávati podrobně úvod k této příští kapitole, materiál, jejž bude zpracovávati přirozený vývoj jazykový i zasahování teoretiků.

Naše řeč, volume 4 (1920), issue 6-7, pp. 203-209

Previous B.: Návštěvou u novin

Next Red. (= Redakce), B. Hk. (= Bohuslav Havránek): Z našich časopisů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1