Časopis Naše řeč
en cz

Názvy tříletých učebních oborů středních odborných učilišť

Naděžda Kvítková

[Articles]

(pdf)

-

V souvislosti s aktuálními společenskými a ekonomickými požadavky [198]se v roce 1982 dokončila složitá přestavba učňovského školství. Touto přestavbou, probíhající již od r. 1977, byly postupně na středních odborných učilištích zaváděny nově koncipované učební obory tříleté a dvouleté i studijní obory známé pod původním názvem jako čtyřleté učební obory s maturitou.

Nová soustava přípravy mládeže pro dělnická povolání znamená konkretizaci záměrů vytyčených v dokumentu Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy.[1] Skutečnost, že nově vzniklé tzv. širokoprofilové učební obory nahradily většinou poměrně úzce specializované obory dřívější, má výrazný odraz i v jejich nomenklatuře.

V dnešní již ucelené soustavě přípravy mládeže pro dělnická povolání představují nejpočetnější formu tříleté učební obory. Lze je nazvat také tradičními učebními obory. Připravují pro takové činnosti, v nichž se většinou rovnoměrně uplatňují rozumové schopnosti i praktické dovednosti.[2] Pro svůj vysoký počet a různorodost vytvářejí nejbohatší a nejzajímavější názvoslovnou strukturu.[3] Vzhledem k jejich obsahové náplni lze je rozdělit na dvě základní skupiny, a to na skupinu, v níž název učebního oboru označuje jeden relativně uzavřený okruh pracovních činností, a na skupinu, ve které jeden učební obor zahrnuje dva relativně uzavřené okruhy pracovních činností, i když jsou si tyto dva okruhy značně blízké. Do první skupiny patří názvy jednoslovné, dvouslovné i víceslovné, druhá skupina je tvořena pouze názvy dvouslovnými a víceslovnými.

Nejpočetněji zastoupeným typem pojmenování učebních oborů jsou v první skupině názvy jednoslovné, dost často shodné i s názvy užívanými i v předcházející soustavě tříletých učebních oborů.[4]

Některé z nich mají původ ještě v tradičních názvech řemesel, např. cukrář, hodinář, kameník, klempíř, knihař, kominík, kožešník, mlynář, obuvník, pasíř, pekař, pokrývač, rukavičkář, rybář, tesař, truhlář, zahradník a zedník. Na jiných je však již [199]vidět pozdější původ a spojení s průmyslovou velkovýrobou. Jsou to elektromechanik, keramik, konzervář, lakýrník, nástrojař, podlahář, slévač a železobetonář. Ve staré i v nové soustavě učebních oborů se uplatňují známé názvy aranžér a železničář.

Na rozdíl od předcházející soustavy najdeme pouze v nové soustavě tři jednoslovné názvy učebních oborů, které se týkají zemědělské velkovýroby, totiž drůbežář, chovatel a pěstitel. Uvedené nově koncipované obory nahradily dřívější poměrně úzce specializované učební obory, např. průmyslového drůbežáře,[4] chovatele drůbeže, chovatele koní, zemědělce mechanizátora, včelaře a ovocnáře. Zcela novým názvem je v současné platné soustavě biochemik. Jde o název oboru, který připravuje pro dělnické činnosti, obsažené v předcházející soustavě ve čtyřech různých učebních oborech, a to v oboru mlékař, sladovník, chemik kvasných procesů a farmaceutický chemik. Podobně nový učební obor strojník, který je nejfrekventovanějším učebním oborem ve struktuře našeho národního hospodářství, nahrazuje celkem 24 úže specializovaných oborů staré soustavy. Jako jednoslovné názvy se v nové soustavě uplatňují také horník a hutník pro označení dvou oborů nahrazujících sedm učebních oborů dřívější soustavy, jako byly např. horník pro uhelné doly, hutník ocelář, hutník u vysoké pece apod. K jednoslovným názvům nové soustavy učebních oborů patří i prodavač, zatímco se v předcházející soustavě uplatňovaly několikaslovné názvy prodavač potravinářského zboží, prodavač smíšeného zboží, prodavač elektrotechnického zboží, prodavač drogistického zboží, prodavač motorových vozidel a jednoslovný název knihkupec, který však zřetelně ukazoval na příslušnou specializaci.[5]

Celkově lze konstatovat, že jednoslovný typ pojmenování je vzhledem k širokoprofilově zaměřeným novým učebním oborům v současně platné soustavě učebních oborů výrazněji zastoupen než v soustavě předcházející. Zaujímá plných 64 % z celkového počtu názvů tříletých učebních oborů, kdežto v staré soustavě tvořil pouze 36 %.

Dvouslovné a víceslovné názvy první skupiny učebních oborů jsou různého druhu. Vždy však v nich jde o substantivum, které je blíže určováno shodným nebo neshodným přívlastkem. Určující výraz může být dále rozvíjen nejen jiným větným členem, nýbrž se může vyskytovat i jako člen několikanásobný.

Sdružená pojmenování tvořená substantivem a shodným adjektivním přívlastkem tvoří v nové soustavě 11 % z celkového počtu všech názvů tříletých učebních oborů. Jejich určovaným členem bývá substantivum chemik (ve třech případech), mechanik (ve dvou případech), kovář, krajkářka, laborant, optik a vyšívačka. Určující adjektivum vyjadřuje nejčastěji protiklad práce strojní a ruční, takže v oborech určených pouze pro dívky jsou v nové soustavě využity oba členy opozice u oborů ruční vyší[200]vačka a strojní vyšívačka a jeden člen u oboru ruční krajkářka; z dalších oborů se uplatňuje jeden člen protikladu u strojního kováře a strojního mechanika. Jiný druh přívlastků tvoří adjektiva, která ukazují na určité ekonomické odvětví jako filmový laborant, koželužský chemik, spojový mechanik a textilní chemik. V případech přístrojový optik a provozní chemik adjektivum blíže určuje charakter práce.

Ve starší soustavě byl tento typ zastoupen poněkud početněji; tvořil 14 % z celkového počtu tříletých učebních oborů. Šlo většinou o obdobné názvy jako v nové soustavě, přičemž se určovaný člen dost často opakoval. V šesti případech to byl mechanik, ve čtyřech případech zámečník, dvakrát elektromontér, chemik, krejčí a laborant, jednou mechanizátor, montér, měřič, montážník, krmivář a obuvník. V přívlastkovém určení se nejčastěji vyskytovalo adjektivum provozní (chemik, elektromontér, zámečník), důlní (elektromontér, zámečník), spojový (mechanik, montér), stavební (montážník, zámečník) aj. V dřívější soustavě se uplatňoval i protiklad pánský krejčí proti dámský krejčí, v nové soustavě však byl zrušen a nahrazen jedním oborem s jednoslovným názvem krejčí.

Názvy učebních oborů, v nichž je určujícím členem shodný substantivní přívlastek, mají v nové soustavě podobně jako v soustavě předcházející jen malé zastoupení. Tento jev nepřekvapuje, neboť je ve shodě s obecnější tendencí uplatňující se v češtině při tvoření nových pojmenování.[6] V nové soustavě se uvedený typ uplatňuje v názvu učebního oboru mechanik opravář a dále u oboru gumař-plastikář, který se od prvního případu odlišuje pravopisem, ti. psaním se spojovníkem. V předcházející soustavě se vyskytovaly celkem tři názvy tohoto druhu, a to traktorista mechanizátor (psáno bez spojovníku), hutník-ocelář a sedlář-manžetář. Ve všech uvedených případech staré i nové soustavy jde vždy z obsahového hlediska o stejný typ. Nejednotnost grafiky působí rušivě, neboť tuto skutečnost zpochybňuje.

Vedle četných jednoslovných názvů charakterizuje novou soustavu neméně výrazně ještě další jev, totiž výrazné omezení dvouslovných a zejména víceslovných pojmenování, jejichž určujícím členem je neshodný přívlastek v genitivu. Uvedené dva jevy, příznačné pro novou soustavu učebních oborů, jsou navzájem úzce spjaty, což také bylo vidět v případech ukazujících, jak obory s jednoslovnými názvy nahradily starší obory s názvy víceslovnými. Rozdíly v obou nomenklaturách vyplývají z širšího profesního zaměření nových učebních oborů.[7]

Sdružená pojmenování s neshodným přívlastkem v genitivu tvoří v nové soustavě pouze 16 % z celkového počtu názvů, kdežto v předcházející soustavě byla zastoupena 41 %. U těchto pojmenování můžeme rozlišit základní typ dvouslovný, kdy jde o holý neshodný pří[201]vlastek, a další typy s rozvitým nebo několikanásobným přívlastkem.

Pokud jde o základní dvouslovný typ, je v nové soustavě zastoupen šesti učebními obory: V případech brusič skla, obráběč kovů, rytec kovů, úpravář kovů a zpracovatel dřeva představuje určované substantivum jméno činitelské a určujícím členem v genitivu je název materiálu, na nějž se pracovní činnost zaměřuje. O podobné názvy šlo i v předcházející soustavě v případech brusič kovů, rytec kovů, valcíř plechů, valcíř profilů, valcíř trub, malíř skla, malíř keramiky apod. Pouze v posledním ze šesti názvů nové soustavy nacházíme poměrně neobvyklý název operátor skladování, v němž již forma upozorňuje, že jde o zcela netradiční pracovní náplň.[8]

Jako základní dvouslovný typ má v nové soustavě stejné zastoupení 6 % i typ, kdy neshodný přívlastek v genitivu je dále rozvit shodným adjektivním přívlastkem. Určované substantivum mechanik, mechanizátor, výrobce a zpracovatel má většinou širší, obecnější význam než substantivum v základním typu; určující člen je již sám o sobě terminologické povahy, např. mechanik hudebních nástrojů, mechanik optických přístrojů, mechanik elektronických zařízení, výrobce netkaných textilií, zpracovatel přírodních pletiv.

V předcházející soustavě byl tento typ zvlášť hojný, tvořil 20 % z celkového počtu názvů tříletých učebních oborů. Patřilo k němu šest již uvedených názvů s určovaným substantivem prodavač, takže v nomenklatuře byl uveden prodavač potravinářského zboží apod. S obdobně bohatou škálou bližších určení se vyskytoval mechanik, neboť do staré soustavy patřily následující učební obory: mechanik dálkových spojů, mechanik elektrotechnických zařízení, mechanik optických přístrojů, mechanik oděvních strojů, mechanik polygrafických strojů a mechanik vakuových zařízení. Z ostatních názvů tohoto druhu uvádíme aspoň pro příklad ještě betonáře stavebních dílců, foukače technického skla, strojníka papírenské výroby a výrobce sportovních potřeb. V podstatě téhož typu jsou i tři případy, v nichž jde o postupně rozvíjený přívlastek: mechanik dechových hudebních nástrojů, mechanik klávesových hudebních nástrojů a mechanik strunných hudebních nástrojů.

Méně početným typem staré i nové soustavy jsou názvy, v nichž substantivum blíže určuje dvojnásobný neshodný přívlastek. V nové soustavě jej představují názvy malíř skla a keramiky, manipulant poštovního provozu a přepravy a výrobce bižutérie a ozdobných předmětů. Ve staré soustavě patřil k názvům tohoto druhu chemik prádelen a čistíren a jiné případy s dále rozvitými několikanásobnými členy: mechanik motorových lokomotiv a motorových vozů, strojník komplexně mechanizovaných porubů a předků apod. Uvedený typ je ve staré i nové soustavě zastoupen čtyřmi procenty.

Nová, celkově i názvoslovně zjednodušená soustava nemá také některé další typy víceslovných názvů, které se objevovaly ve staré soustavě. Byly to nejrůznější kombinace uvedených typů, které představovaly poměrně složité názvoslovné struktury.

[202]Tak např. jako kombinaci typu tvořeného adjektivním přívlastkem se substantivem a typu, v němž je substantivum s rozvitým neshodným přívlastkem, lze interpretovat název provozní chemik fotografických materiálů. Jiný kombinovaný typ s dvojnásobným neshodným přívlastkem představoval název strojní tiskař tkanin a pletenin. Rovněž k osobitým sdruženým pojmenováním staré soustavy patřily názvy, v nichž se uplatňoval vedle adjektivního přívlastku shodný substantivní přívlastek, jako provozní chemik gumař, provozní chemik palivář, provozní chemik ropař a provozní chemik vláknař. Obdobným typem byl i brusič skla-kulič, který se však lišil pravopisem, psaním se spojovníkem. Všechny tyto rozmanité složitější případy tvořily celkem 5 % v celém souboru názvů tříletých učebních oborů.

Poslední typ sdružených pojmenování první skupiny tvoří názvy, v nichž je substantivum blíže určováno neshodným přívlastkem v předložkovém pádu. Nová soustava obsahuje pouze dva takové názvy. Je to lijec v polygrafii a další název s rozvitým přívlastkem tiskař na maloofsetových a sítotiskových strojích. Ve starší soustavě byl tento typ zastoupen názvy hutník u vysoké pece, horník pro uhelné doly, horník pro rudné doly a zahradník ve vinohradnických oblastech. V obou soustavách názvy tohoto druhu tvoří přibližně 2 % z celkového počtu pojmenování tříletých učebních oborů.

Názvy pro učební obory, které zahrnují dva okruhy pracovních činností, mají v současné soustavě dvojí formální podobu. Liší se navzájem tím, jak jsou spojena substantiva vyjadřující obsahovou náplň učebního oboru. Buď se v nich užívá slučovací spojky a, nebo k vyjádření těsnějšího vztahu mezi substantivy slouží spojovník.

Spojku mají dnes platné učební obory kovář a zámečník, kovolijec a cizelér, vlásenkář a maskér, zlatník a klenotník, spojovníku se užívá v názvech oborů brašnář-sedlář, kuchař-číšník a řezník-uzenář. Je zajímavé, že v dřívější soustavě se využívalo jen způsobu se spojkou a, takže se v ní uplatňovaly řezník a uzenář, zlatník a klenotník, kuchař a číšník, dále pak malíř a natěrač, kovář a podkovář, holič a kadeřník (v nové soustavě je pouze jednoslovný kadeřník / kadeřnice), čalouník a dekoratér, bednář a obalář a konečně včelař a ovocnář. Do druhé skupiny patřil i jeden název s dvojnásobným určovaným členem prodavač a skladník zemědělských strojů. Všechny názvy patřící do druhé skupiny jsou v nové soustavě zastoupeny 7 %, ve staré soustavě jich bylo 5 % z celkového počtu názvů tříletých učebních oborů.

Celkový přehled o početním zastoupení obou skupin a jednotlivých typů názvů tříletých učebních oborů v nové i ve staré soustavě ukazuje následující tabulka.

[203]I. skupina — obory s jedním okruhem pracovních činností

názvy

nová soustava
počet v procentech

stará soustava
počet v procentech

jednoslovné

64

64

67

36

dvouslovné

subst. + sh. adj. přívl.

11

11

25

14

subst. + sh. subst. přívl.

2

2

3

2

subst. + nesh. gen. přívl.

6

6

21

11

víceslovné

subst. + nesh. gen. přívl. rozvitý

6

6

36

20

subst. + dvojnás. nesh. přívl.

4

4

8

4

subst. + nesh. přívl. v předlož. vazbě

2

2

4

2

kombinace předcházejících typů

10

5

celkem

95

95

174

94

II. skupina — obory s dvěma okruhy pracovních činností

2 jednoslovné názvy se spojkou a

4

 

9

 

se spojovníkem

3

 

 

jednoslovný a víceslovný název

 

1

 

celkem 

7

7

10

5

I. a II. skupina celkově

102

 

184

 

[204]Zjednodušení nomenklatury tříletých učebních oborů vyplývá již z faktu, že je v nové soustavě těchto učebních oborů podstatně méně, než jich bylo ve staré soustavě (102 : 184), a dále ze skutečnosti, že se v nové soustavě uplatňuje značný počet jednoslovných názvů, neboť byl redukován počet víceslovných názvů a některé složitější typy víceslovných názvů zanikly. Nedostatkem nové soustavy názvů tříletých učebních oborů je, že se užívá dvou způsobů vyjádření pro jeden významový typ: se spojovníkem (např. kuchař - číšník) a se spojkou (např. zlatník a klenotník, kovář a zámečník). Jinou závadou, která snižuje informativní hodnotu názvů, je užití stejného formálního prostředku u dvou různých typů. Spojovník, známý z předcházející soustavy pouze u typu, v němž šlo o zpřesnění (např. hutník - ocelář), se v nové soustavě objevuje jak u téhož typu v případě gumař - plastikář, tak u typu slučovacího, např. kuchař - číšník.

Zavedením nové soustavy učebních oborů ustoupily z užívání názvy, v nichž některý člen ztratil svou slovotvornou průhlednost. Jde o název učebního oboru lučebník tuků, který je v nové soustavě nahrazen spolu s dalšími příbuznými obory nově koncipovaným oborem provozní chemik. Druhým takovým názvem je brusič skla - kulič, v němž nemá v dnešní době již motivaci substantivní přívlastek kulič. V současné soustavě existuje učební obor brusič skla. Oba názvy, lučebník tuků i brusič skla - kulič, však nadále zůstávají jako názvy dělnických povolání. Těmito dvěma příklady lze zároveň charakterizovat rozdíly mezi starou a novou soustavou učebních oborů, pokud jde o jejich vazby na jednotlivá dělnická povolání. Stará soustava ukazuje mnohem těsnější obsahovou i názvoslovnou spojitost s různými druhy dělnických povolání. Nová soustava, zaměřená na širší uplatnění učebních oborů ve společenské praxi, naznačuje uvolnění vazby učebního oboru na určité dělnické povolání i ve svém názvosloví.


[1] Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy, Projekt a důvodová zpráva, Dílčí projekty, Praha 1976.

[2] Viz d. c. v pozn. 1, Dílčí projekty, s. 23.

[3] Názvy nově koncipovaných učebních oborů uvádí Vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky ze dne 26. května 1978, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 87/1970 Sb. o učebních oborech a o organizaci výchovy učňů, ve znění vyhlášek č. 68/1971 Sb. a č. 54/1972 Sb., in: Sbírka zákonů, Československá socialistická republika, ročník 1978, s. 276—309. Obsahuje je také Soubor prozatímních učebních plánů pro nově koncipované učební a studijní obory, Praha 1982.

[4] Viz Porovnání nových a dosavadních učebních oborů, Odborná výchova 28, 1978, s. 143—150. Učební a studijní obory staré soustavy a některé obory nové soustavy obsahuje též Jednotná klasifikace studijních a učebních oborů, Praha 1979.

[4] Viz Porovnání nových a dosavadních učebních oborů, Odborná výchova 28, 1978, s. 143—150. Učební a studijní obory staré soustavy a některé obory nové soustavy obsahuje též Jednotná klasifikace studijních a učebních oborů, Praha 1979.

[5] Samotný název knihkupec se v nové soustavě také uplatňuje, tvoří však součást nomenklatury studijních oborů SOU, které končí maturitou. Nedostatkem dřívější soustavy tedy bylo, že neodlišovala názvem žáka-učně tříletého učebního oboru od žáka-učně čtyřletého studijního oboru.

[6] Viz P. Hauser, Nauka o slovní zásobě, Praha 1980, s. 158.

[7] Mnohé nově vzniklé tzv. větvené učební obory dávají poměrně široký obecný základ vědomostí a dovedností v 1. a 2. ročníku a až v 3. ročníku se rozlišují podle odborného zaměření. Toto zaměření se uvádí jako další charakteristika tam, kde je to nutné, např. v učebních plánech, netvoří však součást názvu oboru.

[8] Jde o pracovníka v takových skladech, kde se používá různých moderních mechanismů a kde se předávají data pro počítače.

Naše řeč, volume 66 (1983), issue 4, pp. 197-204

Previous Jiří Zeman: Ještě k přízvukování prvotních jednoslabičných předložek

Next Miloslava Knappová: Česko = Česká socialistická republika