Záhy

Josef Zubatý

[Short articles]

(pdf)

-

Dnešní naše drobotina nezná mnoho věcí, které jsme znávali my před válkou; a zdá se, že neuvidí ani leckterého slova jindy docela obyčejného. Kdo viděl v novinách a v ostatním našem písemnictví v posledních letech slovíčko brzy, o tvaru brzo ani nemluvíc? A přece je to slovo v denním hovoru docela obyčejné a dokonce i úplně správné, slovo významu tak důležitého, že by si nikdo, kdo našich spisovatelských zvyků nezná, ani představiti nedovedl, jak se může naše písemnictví bez něho obejíti. Ale někoho napadlo, ani dobře nevíme koho a kdy, místo brzy psáti záhy, a protože každý doma říká brzy, každý ví, co toto slovo znamená, není dnes snad spisovatele, který by se nebál užíti slova jiného než slova, kterého ze živé mluvy snad nikdo nezná, které je nám prázdným zvukem bez ohlasu v našem jazykovém vědomí, jehož významu si nejsme vědomi. Posíláme někoho někam a řekneme mu »přijď brzo (brzy)«, ale píšeme-li o tom, napíšeme dnes »přijď záhy«; není životopisu, abychom se v něm nedočtli, že N. N. »záhy« chodil do školy, »záhy« projevoval své schopnosti atd.; čtli jsme 23. dubna v »Nár. listech«, že se káranská voda v poslední době tak kazí, »že snad záhy… nebude jí možno ani píti«. A kdo ví, čeho se ještě »záhy« dočkáme.

Co je brzy, víme; a živý jazyk je bohudíky tak setrvačný, že toto slovo sotva »záhy« z našeho živého slovníku vymizí, že snad přečká svého dnes vítězného soka, v němž se nám tak zalíbilo. Víme také, že starší tvar, posud v našich ústech živý, byl brzo; byl to tvar již praslovanský, který jediný žil asi do 15.—16. stol. (nejstarší doklad tvaru brzy je u Gebauera v kolínském příjmení Brzybohatý z r. 1545). Dovedeme posouditi také, kde se tvar brzy vzal; bylo přídavné jméno brzký s příslovci brzcě a brzko, napodobením příslovcí jako mužsky, lidsky atd. vzniklo i příslovce brzky (jako my říkáme hezky místo hezce, jak bychom vlastně [146]říkati měli), a podle brzky (doloženého u Husa a v Jistebnickém kancionále) utvořeno také brzy. Spisovný jazyk si oblíbil spíše tento novotvar, ač tvar starý posud v lidové mluvě žije; není to nic v jazykových dějinách neslýchaného (spisovný tvar 2. p. mn. č. je ovcí, ale starší tvar ovec žije v lidových nářečích). Co je brzy i brzo, tedy víme; věděl také, co je záhy, kdo toto slovo vnesl do našeho nového písemnictví? Ve »Sborníku filol.« 5, 43 n. je o této otázce krátký výklad, jehož obsah zde zkrátka opakujeme.

Původní český tvar byl záhé, asi od 16. stol. pak známou změnou é v ý záhý, pak napodobením příslovcí na -y konečně záhy. Toto slovo v době, kdy žilo, znamená tolik co staré »za času«, dnešní »zavčas«, t. j. tak, aby nebyl promeškán čas, kdy se něco ještě může státi. Žena domlouvá ševci, nestarajícímu se o rodinu, »poviz o svých dietkách záhé, vidíš je bosé i nahé«, bohatci, zapomínajícímu na duši a na život věčný, domlouvá se »radilti (= radilť) bych věrně tobě, aby záhé přizřěl k sobě«, králi lvu radí labuť, aby sám soudil své hříchy, a praví »ščastný, ktož to záhé činí«, Řehoř Hrubý z Jelení píše »to rmaucenie jakés jest napomínanie, aby (= abys) se zde záhé v tom opatřil, aby temností, kteréž na malú chvíli s zármutkem trpíš, někdy potom věčně netrpěl«, jinde »máte se záhé a za času opatřiti, abyšte něčeho nezapomenuli« atd. Je-li řeč o denním čase, myslí se v staré době slovem záhé časná doba večerní, v níž se co má státi, aby nebylo zmeškáno (rukopis Kralodvorský zde zase píše, jak se nepsalo v 15. stol. a dříve); mistr Žídek na př. radí králi Jiřímu »nenie lépe, než záhé spat a ráno přivstati«. Později tento význam »za času, zavčas« poněkud bledne, ale nemizí. Mat. Jos. Sychra, podle Jungmannových výpisků ze spisu »Versuch einer böhmischen Phraseologie« (v Brně 1821—22) dobrý znatel našeho jazyka, píše správně »snažte se záhy potřebným palivem na zimu zásobiti«; dobře po česku znějí na př. Kottovy příklady od Tom. Šmýda, tehdy (1893) faráře ve Zborovicích na Moravě, »kdo chce našetřiti, musí záhy začíti«, »přijď raději pozdě na hody, než záhy k svárům«, i jiná přísloví, jež má z Jungmanna, od Praska, Hykeše a Tkáče (co kopřivou býti má, záhy žíhá; kdo záhy seje, záhy žne; záhy sedlej a pozdě sedej; kdo vstává záhy, nechodí nahý); dobrý je i Kottův doklad z Lad. Quisa (Přísp. 1, 494: kdo chce prospět, počít musí záhy). Ale kdyby starý Čech byl slyšel Dudíkovo vypravování o dítěti, které prý »zdá se, že záhy zemřelo«, byl by se asi ptal, proč že mělo tak naspěch, co by bylo zmeškalo, kdyby bylo na světě pobylo; [147]kdyby byl slyšel větu, že káranská voda bude »záhy« taková, že jí nebude lze píti, nebyl by jí vůbec rozuměl.

Naučení z toho ze všeho jest, chceme-li vůbec slova záhy užívati, abychom ho užívali po česku, t. j. kde bychom místo něho bez nesmyslu mohli říci »zavčas«; jinak se spokojujme prostým českým brzy (nebo brzo). Lidé, kteří do našeho písemnictví vnášejí bez potřeby slova zaniklá, měli by se vždy ptáti, co vlastně znamenají, ne se spokojovati mlhavými významovými obrysy. Nic neotupuje smysl a cit pro jazyk tak jako slovo bez určitého významu, kterým látáme svou řeč jako libovolným kusem cáru; a toho smyslu nazbyt nemáme.

Co se původu týče, patří brzo, brzy ku praslov. přídavnému jménu b’rzyj »rychlý«, které žije, ovšem v nestejné hojnosti, ve všech jazycích slovanských (u nás je známo jméno ruského druhu chrtů, »barzoj«, t. j. rus. borzój kobéľ »rychlý pes«, s velikoruským zněním nepřízvučného o jako a). Záhé, záhy je slovo dosti nejasné a všelijak je vykládají. Snad v něm vězí střední tvar přídavného jména (nedoloženého), jež by bylo znělo v nesloženém (jmenném) sklonění m. r. zagoj, ž. r. zagoja, stř. r. zagoje a bylo by odvozeno z předložkového výrazu za goja (č. za hoje, za hojnosti, za možnosti); č. záhé by byl střední rod u významě příslovečném (takový tvar je i brzo), v němž by koncovka -oje byla stažena v é (jako je mé, dvé, obé, tré a pod. z moje atd.)

Mezi Kottovými doklady čteme přísloví, jak se zdá, zapsaná z lidové mluvy. Byli bychom vděčni čtenářům za zprávy, kde taková přísloví se slovem záhy anebo samo toto slovo i jinak v lidu žijí.

Naše řeč, volume 4 (1920), issue 5, pp. 145-147

Previous Odpadnouti

Next Pravopisné hnutí