Nový slovenský slovník cizích slov

Lumír Klimeš

[Reviews and reports]

(pdf)

-

K nejrozsáhlejším a nejmodernějším slovníkům cizích (přesněji: přejatých) slov patří Slovník cudzích slov (dále SCS), jehož autorkami jsou Mária Ivanová-Šalingová a Zuzana Maníková. (Vydalo jej SPN v Bratislavě v r. 1979, 944 s.) Ivanová-Šalingová a Maníková pracovaly na [106]svém slovníku dvacet let; dokončily jej v prosinci 1976. Slovník obsahuje 60 000 slov, resp. slovníkových hesel.[1] Uvážíme-li, že díla tak rozsáhlá a obtížná zpracovávají obvykle kolektivy pracovníků s četnými poradci, pak je třeba se obdivovat píli a širokému rozhledu obou autorek a jejich schopnosti vytvořit práci v podstatě úspěšnou a přínosnou.

S prací na slovníku cizích slov je spjata řada nemálo složitých problémů. Položme si otázku, jak je řeší SCS.

1. Výběr slov. Celkový dojem je, že SCS zaznamenává příliš mnoho slov úzce specializovaných. Zde se musíme spokojit pouze ukázkou jedinou, dalo by se jich však uvést více. Srovnejme slovní skupinu začínající dakryo- (řec. dakryon slza) zaznamenanou v SCS s touž skupinou v rejstříku Vademecum medici.[2] Shledáme, že Vademecum medici zaznamenává z této skupiny jen čtyři slova, kdežto SCS deset. Laik se s těmito slovy snad nikdy nesetká a zdravotnický pracovník v SCS poučení patrně hledat nebude. S uváděním tak velkého množství slov úzce specializovaných vzniká nebezpečí, že složky výkladu daného slova, i když jsou cizího původu, čtenář v tomto slovníku nenajde, a heslo je pak pro něj skoro bezcenné. Např. o replikaci se kromě jiného říká, že jde o ‚identické zmnoženie molekúl dezoxyribonukleových kyselín, ktoré sa uskutočňuje semikonzervatívnym spôsobom …‘ Ale dezoxyribonukleovou kyselinu čtenář nenajde, ani adjektivum semikonzervatívny. Při tak velké specializaci slovníku by však tato hesla mohl očekávat.

Někdy se zdá, že slovní čeledi jsou někde zbytečně obsáhlé, neboť význam některých slov si lze dobře odvodit (administrátorský, admirálsky, adoptovanec, bacilový, bagrový, baladickosť, františkánsky aj.). Nelze se dále ubránit dojmu, že některá slova, i když jsou cizího původu, již natolik zdomácněla, že je v slovníku cizích slov nikdo hledat nebude, ani pro potíže pravopisné nebo tvaroslovné: colník, cukrár, cukráreň, cukrovar, cukrovka, hokej, šerm, šunka, telegram aj.

Lexikální citáty, především latinské, jsou zastoupeny hojně. Dnes se jich sice aktivně už téměř neužívá, ale v literatuře se s nimi setkáváme, a proto jejich zachycení a překlad jsou zcela na místě. — V úměrné míře se zaznamenávají i slova slangová, velká pozornost se věnuje slovům hovorovým.

2. Etymologické výklady se omezují na označení jazyka, z něhož bylo slovo přejato, popř. na další jazyk zprostředkující. Máme k nim několik připomínek: Febrionizmus. Má být febronianizmus. Zakladatelem tohoto směru byl biskup Jan Mikuláš z Hontheimu; své názory shrnul v knize De statu ecclesiae, vydané r. 1763 pod pseudonymem Justinus Febronius.[3] Grog. Nápoj zavedl v r. 1740 v anglickém námořnictvu admirál E. Vernon [107](† 1757) místo čistého rumu. Vernonovi se říkalo Old Grog nebo Grogram, poněvadž nosil grogrénový plášť.[4] — Odpověď na otazníky u slov haimory, haimorový není obtížná. Horní čelistní dutině se říká dutina Highmorova, antrum Highmori,[5] správněji sinus maxillaris. N. Highmore byl anglický lékař († 1685). I na otazník u substantiva cvok lze nalézt odpověď: je německého původu (vedle cvok bylo i cvek); z němčiny bylo přejato také vágris (Waagriss). — Označení etymologie slova cukor jen zkratkou „něm.“ by bylo možno ještě přijmout. Touž zkratku však najdeme i u substantiva cukrovka, adjektiva cukrárenský, kdežto u cukrovina čteme „nem. + slov.“ (podobně u cukrovar), ale u cukrovinky je pouze zkratka „nem.“.

3. Výslovnost. Autorky předpokládají, že u slov jako difúzia, neuropatia apod. nebude psané -di-, -ti- apod. působit potíže, tj. že bude automaticky vyslovováno [-dy-], [-ty-]. Pak je ale nutno u nečetných cizích slov, v nichž di, ni, ti čteme [ďi, ňi, ťi], měkkost označit, např. opričnik, polonina. Zvláště názorné je to u slova ražniči. Budeme číst, jak by se dalo usuzovat z toho, že není uvedena výslovnost [ražnyči], nebo, jak doporučuje Kráľ,[6] [ražňiči]? — Vážnějším problémem je výslovnost latinských citátů. Jsme si vědomi toho, že některá rčení, sousloví apod. nevyslovují ani mluvčí, kteří ještě latinu ovládají, podle výslovnosti původní (v češtině např. consensus omnium, consilium abeundi, corpus delicti aj.). Přesto se však zdá, že je poměrně mnoho případů, nad jejichž doporučovanou výslovností by bylo dobré se zamyslit. Uvedeme některé z písmene C, pro úsporu místa bez doporučované výslovnosti: caetera desiderantur, carissime, castis omnia casta, casus belli, casus foederis, causa bibendi, causa finita, cave canem, ceteris paribus, cogito, ergo sum, collegium musicum, corpus iuris civilis, cui bono, cuius regio, eius religio. Výslovnost chybí u corr. corr. impr.!, CSc., circumdederunt me. Jiná výslovnost (dictu) je uváděna u horribile dictu, jiná u mirabile dictu. — Dále jen připomínáme, že angl. constable se vyslovuje [k-nstebl], substituovaná výslovnost by proto byla [kanstebl], ne [konstejbl].

4. Výklad významu. Při velkém rozsahu slovníku lze uvést jen příklady méně přesných nebo neúplných výkladů: Adjutum mělo být vyloženo především jako ‘služební plat úřednických a gážistických čekatelů za kapitalismu, zejména po vydání vládního nařízení z 5. 3. 1927‘. — Alexandrit nestačí charakterizovat jen jako ‘drahokam červenej farby‘; alexandrit je červený (červenofialový) pouze při umělém světle, při denním světle je zelenošedý až zelený. (Pleochroismus.) — Dištancia 3 žel. ‘traťový úsek‘. Správně mělo být: ‘název organizační jednotky příslušné služby, příslušné[108]ho technického odvětví‘ (sdělovací a zabezpečovací distance, traťová distance).[7] — Slovo fugas neznamená ‘druh trhaviny‘; je to ‘nástraha zakopaná v zemi, opatřená výmetnou náplní‘. — Gážista: pro gážisty nebylo charakteristické, že měli stálý plat; ten měli i zřízenci, podúředníci a úředníci. Gážisté mimo služební třídy byli zaměstnanci patřící do skupiny nižší než úředníci a vyšší než podúředníci. — Podobně nepřesný je výklad slova inšpektor 4 jako ‘vyšší policajný úradník v daktorých krajinách‘. V předmnichovské republice patřil k strážnímu mužstvu (hodnost vyšší než nadstrážník), u britské policie je to hodnost vyšší než seržant. — Výklad slova kanón jako ‘voj. zbraň veľkého kalibra; delo‘ je nepřesný. Kanón je druh děla mající určité technické a balistické vlastnosti, jimiž se liší od houfnice (kanónové houfnice) a dř. ještě od moždíře. — U slova kapitán je třeba dodat: ‘velitel letadla‘; chybí odkaz na korvetný kapitán; postrádáme sousloví fregatní k. (podplukovník), námořní k. (plukovník). — U slova karakola bylo by třeba doplnit ‘střelecký útok jezdectva, zejm. v 17. stol.‘. — Komisár 1 ‘hodnosť úradníka v štátnom úrade‘ je příliš všeobecné; přesněji: ‘od r. 1927 titulové jméno úředníka s vysokoškolským vzděláním ve služební třídě I a—c po skončení čekatelské doby; úředník mající toto titulové jméno; v SSSR do r. 1946: lidový k., tj. vedoucí lidového komisariátu (ministr); v někt. armádách dříve úředník nebo důstojník intendantstva (odtud komisní, komisárek)‘. — Legát 1 byl sice ‘v starom Ríme pomocník veliteľa vojska‘, ale i ‘velitel legie (legatus legionis)‘; třeba připomenout, že byli ještě legáti spravující císařské provincie (legatus Augusti pro praetore). — Manipul 1: byl součástí liturgického roucha už subdiákona, jeho užívání však zcela zaniklo se zrušením subdiakonátu v r. 1973. Manipul 2 nebyla ‘tretina starorímskej légie‘, nýbrž třicetina. — Maršbatalión nebyl kterýkoli ‘prápor vojska odvelený na front‘, nýbrž prapor s pozdějším datem mobilizační a pochodové pohotovosti, složený většinou ze záložníků, určený k doplnění ztrát, připravující se k přesunu na frontu‘ (v starší čs. terminologii pochodový prapor). — Resuscitácia ‘lék. prvá pomoc, kriesenie, znovuprebudenie k životu dýchaním z úst do úst‘. Ne každou první pomoc lze označit jako resuscitaci; dýchání z úst do úst je pouze jednou z jejích forem. Podle cit. Vademecum medici (s. 124) resuscitácia (reanimácia) je ‘lieč. činnosť, zameraná na obnovenie stratených alebo na udržovanie zlyhávajúcich životne dôležitých funkcií‘. — Schizma je sice správně vyloženo jako ‘cirkevný rozkol‘, ale druhý výklad, ‘rozdelenie cirkvi podľa rituálnych rozdielov‘, je nesprávný. Podstatou schizmatu je neuznání primátu papeže; rituální rozdíly mohou vzniknout až později a nejsou jeho podstatou. Špirituál je sice kněz, ne však ‘dozorca v kňazskom seminári‘, nýbrž ‘duchovní rádce i zpovědník seminaristů, řeholnic aj.‘. — Tribún 2: třeba dodat: ‘jeden z šesti důstojníků tvořících štáb legáta legie‘. — Watt je hlavní jednotkou výkonu v soustavě [109]SI vůbec, ne pouze elektrického. — Žaltár mohl být a také je napsán i v jiných jazycích než v ‘cirkevnoslovanskom‘. — U podstatného jména žeň-šeň mělo být ještě řečeno, že toto slovo označuje nejen kořen, ale i bylinu všehoj ženšenový, Panax schin-seng.

Postrádáme seznam odborné (encyklopedické) literatury.

5. Tiskových chyb je ve slovníku velmi málo: „subingválny“ (spr. subingvinálny, subinguinálny); u hesla zarathuštrismus měl odkaz znít zoroastrizmus, ne „zaroastrizmus“, u hesla NATO mělo být North, ne „Nort“). Tiskové chybě možno přičíst i nesprávný výklad hesla manipul 2.

Závěr: Přesnější závěr by měl být založen na všestranném rozboru několika souvislých ukázek. To však pro nedostatek místa není možné. Zdá se, že uvedená nedopatření jsou izolovaná, že nejde — kromě výslovnosti latinských citátů — o chyby soustavné. Recenzovaný slovník zaznamenává velmi rozsáhlou část slovenské slovní zásoby cizího původu. Má velký význam nejen pro školu a širší veřejnost, ale i pro jazykovědu. K jeho zdokonalení měly přispět i naše připomínky, jež nikterak nechtěly snížit význam slovníku ani výsledek tak namáhavé práce obou autorek. Celkově jde o dílo podnětné, přínosné a užitečné.

---

[1] J. Filipec, Věda o slovní zásobě a její pojmosloví, SaS 39, 1978, s. 238—240.

[2] Vademecum medici. 2. vyd., Martin 1974.

[3] M. Višňovský — S. Šoka a kol.: Malý teologický lexikon, Bratislava 1977. V. s. 151. — Tento výklad lze nalézt i jinde.

[4] H. W. Fowler — F. G. Fowler: The Concise Oxford Dictionary of Current English. 4. vyd., 1956. — Týž výklad nalézáme i jinde.

[5] J. Kábrt — Vl. Valach, Stručný lékařský slovník, 4. vyd., Praha 1972. — Tohoto vydání bylo možno ještě použít.

[6] Á. Kráľ, Príručný slovník slovenskej výslovnosti, Bratislava 1979.

[7] Průvodce po železnici pro přátele železniční techniky, Praha 1977.

Naše řeč, volume 64 (1981), issue 2, pp. 105-109

Previous Alena Polívková: Otázky jazyka a kultury řeči v tvůrčím odkazu V. I. Lenina

Next Alena Polívková: Týden jazykové kultury v polském rozhlasu